VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lásku k malování zdědil Ondřej po tátovi. Teď spolu vydávají knihy

Jindřichův Hradec - Malování, ilustrace, grafiky, k tomu zájem o historii a preciznost, to všechno spojuje Jiřího a Ondřeje Soukupovy z Jindřichova Hradce.

23.10.2015
SDÍLEJ:

Jiří a Ondřej Soukupovi. Foto: Josef Böhm

Otec se synem tvoří autorský tandem, který se přes všechna úskalí rozhodl společnými silami vydávat knihy, které od prvního písmenka po poslední ilustraci a grafickou úpravu vytvořili sami.

Ani jeden z vás není vystudovaný malíř, grafik nebo ilustrátor. Jak jste se k tomuto oboru dostali?

Ondřej: Táta byl vždycky na malování talentovaný. V mém věku, a i když byl mladší, tak se tomu věnoval. Po něm jsem asi něco zdědil. Od malička jsem k tomu byl vedený. Maluji všechno. Lidé za mnou chodí třeba s prosbami o dárky, chtějí namalovat portrét. Ale maluji krajiny, Jindřichův Hradec, historické události, ale také science fiction. Sci-fi ilustrace mě baví nejvíc.

Jiří: Když jsem byl mladý, nebylo tolik možností. Pro mě to byl spíš jen koníček a většina věcí zůstávala v šuplíku. Sice jsem vyhrál nějakou designovou soutěž s návrhem Hi-fi věže a podobné věci, takže nějaké grafické cítění tam bylo. Ale zkrátka profesně jsem se tomu bohužel nevěnoval. Byla taková doba.

A kde se vzala letadla a letecké bitvy?

Ondřej: Táta byl vždy nadšenec do historie. Kreslil si vždycky letadýlka, prostě byl fanda. A tím, že já jsem maloval a on už naopak na to malování neměl tolik času ani chuť, sehnal mi historické podklady událostí, dali jsme to dohromady a já jsem se pak snažil to nějak namalovat. Většinou to byly události z druhé světové války.

Jiří: Možná v roce 1969, když jsem v knihovně objevil knížečku Františka Fajtla Sestřelen, nějaké semínko to zaselo. A teď máme Františka Fajtla v naší knize. Myslím, že by se o tom mělo psát a dnes se na to zapomíná. Šlo nám o to, dělat vždy skutečně doložené a popsané historické události. Celý život mě provázely počítače, byl jsem správce počítačových sítí. Ale pracoval jsem i u Aera Vodochody, takže tam jsem měl blízko k letadlům.

Jak vznikl nápad, že byste mohli společně vytvořit celou knihu?

Ondřej: Vzniklo nejdřív pár samostatných obrázků. Začínali jsme s bitvou nad Jindřichohradeckem. Naše ilustrace jsme nabídli Jiřímu Šaškovi, který napsal knihu o této bitvě. To ale ztroskotalo na vydavatelství, tak jsme si řekli, že to přece dokážeme sami a uděláme to tak, jak chceme. Spousta fotek, ilustrací založených na grafice a text spíš jenom formou určitých zajímavostí.

Jiří: Nehrajeme si na nějakou velkou historickou publikaci. Dnes se málo čte, tak jsme to chtěli postavit na grafické informaci.

Jak funguje spolupráce otce a syna?

Ondřej: No, sem tam to i jde (smích). Sem tam někdo vybuchne, tím pádem se vyčistí ovzduší a pak se zase může pracovat. Ale bez toho by to nešlo. Když to přirovnám k manželství, tak tam se lidé také hádají. Ti se tedy občas i rozejdou. To si ale my nemůžeme dovolit.

Jiří: A rozhodně ne v tom termínu, kdy má být kniha vydaná. Tam musí zvítězit zdravý rozum. Já si třeba zjišťuji opravdu všechny technické a historické detaily, aby nikdo nemohl říct, tady máte jinou barvu, jiné označení letounu, jinou lokaci. To je, na čem já bazíruji, a je to možná i časté jádro sváru.

Ondřej: Ano. A mě to nezajímá, jestli tam byl zrovna konkrétní šroubek nebo nebyl. Pro mě je důležité spíš zachytit atmosféru.

Jiří: A to je zase úžasné, jak tomu obrazu Ondra dokáže vdechnout život. A protože to nikdy nikdo nenafotil, tak si ty letecké scény musíme vytvořit podle popisů pilotů, které existují v britských archivech.

Zájem o historii jste po tátovi nezdědil?

Ondřej: No, zhruba vím, kdy byla druhá světová válka, ale na žádná data se mě neptejte (smích). Ne, samozřejmě o tom něco vím, ale že bych do toho byl tak ponořený, to ne. Ale z dějepisu jsem maturoval, takže nějaký vztah k tomu mám.

Jiří: Já ale musím dodat, že když si Ondra přečetl knížku o bitvě o Británii, dověděl se, že vlastně naši letci sklízeli jeden úspěch za druhým na mezinárodních akrobatických soutěžích před válkou, až potom odešli, bylo to pro něj zajímavé překvapení.

Máte třeba snahu zapojit syna do historických pátrání, přestože jemu tato stránka příliš nevoní?

Jiří: Dnes už ne, myslím, že takhle nám to vyhovuje.

Ondřej: Mě to neláká, ani to nepotřebuji.

Jiří: A on ví, že mě to baví.

Radí vám táta při malování?

Ondřej: Já si do toho nenechávám moc kecat. Ale zase když někdo řekne konstruktivní kritiku a řekne důvod, proč se mu něco nelíbí, tak ho nejdřív pošlu slušně do háje, ale pak se nad tím zamyslím a řeknu si, třeba měl pravdu. Ale já to chci stejně udělat tak a dělám si to po svém. A nemusí to být jen táta.

Jiří: Teď už neradím, už jsem pochopil, kudy se Ondra vydává, a líbí se mi to.

Byla práce na vaší druhé knize o to jednodušší, že už jste věděli, co všechno to obnáší, nebo vás spíše vzpomínka odrazovala?

Jiří: Naopak. Člověk, když netušil, co to obnáší, tak se do té práce bezhlavě vrhnul a teprve potom jsme zjišťovali, co to vlastně obnáší.

Kdo častěji přichází s nápady, co by se mohlo udělat, jaká událost by se měla namalovat?

Ondřej: Jak v čem. Já spíš v grafice, kompozici obrazů, táta zase přichází s nápady, jakou scénu udělat podle historie.

Jiří: Potom to konzultujeme a na jedno téma pak třeba vznikne pět, šest, deset obrazů, než se zvolí finální. Mnohdy je to i trápení.

Ondřej: Udělám pak i několik skic jednoho tématu, říkám si, že tohle není ono, a práce trvá třeba i měsíc. Často to i zahodím.

Dá se říct, že se postupem času vaše spolupráce zlepšuje, je jednodušší?

Ondřej: Je to různé. Je den, kdy to jde, pracujeme a najednou je zásek. Prostě to nejde. A pak najednou zničehonic to zase jde.

Jiří: Byly třeba strany, kde jsme se trápili se sazbou.

Ondřej: Ano, měli jsme text, měli jsme obrázky, ale nastával problém, jak to tam zasadit, co vyhodit, co dodat. To také nebylo snadné.

Jiří: Ale pak ve výsledku všechno v té knize má smysl. Je dotažená do detailů, což dnes každá kniha nemá. A protože my jsme grafici, počítačoví grafici, tak jsme si opravdu dělali všechno. Od textů, obrázků, Ondra maloval, úpravy fotografií, znaky perutí jsem dělal já. Jednodušší je to i v tom smyslu, že už máme trochu prošlapanou cestičku. Třeba starosta Prahy 1 nám udělil záštitu a mohli jsme knihu pokřtít právě u památníku okřídleného lva letců RAF na den bitvy o Británii, což já považuji za úžasnou věc.

Už máte nějakou vizi, co dál?

Ondřej: Musíme to nejdřív prodat (smích). Ale máme rozjednané nějaké autogramiády v Brně, Českých Budějovicích a Mladé Boleslavi, kde by měla být i výstava obrazů v leteckém muzeu. A v městské knihovně v Jindřichově Hradci teď máme výstavu.

A co nějaká další kniha?

Ondřej: Neříkám, že teď rok nic neuděláme, může být nějaká menší brožura. Ale nejde to chrlit.

Jiří: Určitě nápady mám. Právě s názvem Na křídlech za lva. Chtěli bychom udělat celou edici. Bitva o Británii to odstartovala, ale chtěli bychom na to navázat dál a dělat v tomto duchu třeba i maličké knížečky, které by se věnovaly československým letcům. Proto uvažujeme i o nějaké vlastní vydavatelské činnosti. Protože se tomu chceme věnovat dál a protože si myslím, že smysl to má.

Ondřej: Mě grafika a ilustrace baví a je potřeba to stále zlepšovat. Nebránil bych se tomu, dělat to i jako profesi, nejen jako koníček.

Dá se říct, že teď syn naplňuje vaše myšlenky, vize?

Jiří: To byl ten smysl, když jsme se do toho dali, když jsem viděl tu vizi. Sám jsem maloval. Ale nikdy jsem se tím neživil, i kdybych třeba tehdy chtěl.

Jste rád, že na knihách pracujete právě se svým synem?

Jiří: Jsem, stoprocentně. Oba máme vysoké nároky na kvalitu práce. A jsem rád, že i takovíto mladí kluci se věnují takovému tématu, které třeba právě není in. V té práci vidím poselství ohledně vlastenectví, cti, morálky, které dnes, myslím, chybí. Kvůli tomu tohle i dělám.

Petra Lejtnarová

Autor: Redakce

23.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kuželkáři Dačic jsou v čele okresního přeboru

Podzim, ilustrační foto.

Teplé počasí přepsalo rekord z roku 1885

Orientační běžci SOS stáli v Lize Vysočiny sedmnáctkrát na stupních vítězů

Hamry nad Sázavou - Jednapadesát svých zástupců měl při desátém podniku Ligy Vysočiny ve hře jindřichohradecký Spolek orientačních sportů.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Jihočeši nejraději slaví ve Windy Pointu

České Budějovice /ROZHOVOR/ – V anketě Českobudějovického deníku o „Nejoblíbenější provozovnu roku 2017“ vyhrál na plné čáře o závratné dva tisíce hlasů před všemi ostatními lipenský coctail bar Windy Point v Černé v Pošumaví.

Kradl na zahradě v Bezručově ulici

Jindřichův Hradec - Hradečtí policisté pátrají po neznámém zloději, který způsobil škodu za šestnáct tisíc korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení