Jedná se o ochotnický divadelní soubor, který funguje pod Sdružením rodičů a přátel Svobodné waldorfské školy v Písku, o. s., a je jednou z aktivit sdružení. Na jevišti však uvidíte vedle živých lidí také loutky.

Síla souboru je podle její organizační vedoucí a pomocné režisérky Jitky Čápové v tom, že se tu sešla úžasná parta dospěláků i dětí, kteří se navzájem tolerují a dokáží fungovat vedle sebe a dělat dobrovolně něco nejen pro sebe, ale hlavně pro druhé.

„Sešli se tu lidé, kteří jsou ve svém životě aktivní a nejsou zvyklí jenom konzumovat, ale i dávat. Chtějí, aby jejich život byl pěkný, naplněný a bohatší. Dnešní životní trend je takový, že rodiče pošlou děti na nějaký kroužek a jsou vlastně odloučeni od sebe. Tady ale vzniká krásný prostor, kde mohou být spolu. Pro děti je to velký vzor do života. To, že rodiče dělají něco pro druhé, funguje jako obrovský osobní příklad,“ říká za nominované Jitka Čápová.
Podle ní v souboru neprezentují lidé jen každý sebe samotného. Jedná se vlastně o široké spektrum lidí a dovedností, které lze úspěšně skloubit dohromady.

„Je to pravidelná a dlouhodobá činnost. Každý týden kromě prázdnin probíhá jedna tříhodinová zkouška. Sejdeme se ve svém volném čase a zadarmo, abychom vytvořili něco pro ostatní,“ doplňuje.

Teprve od doby, co divadlo dělá a vidí, kolik je za tím obrovské množství práce a jaké úsilí tomu kolegové věnují, si uvědomuje, jak je důležité, aby získali nějaké uznání a ocenění za svou činnost a aby se o nich vědělo. „Ale i tak bez cen je pro všechny největší odměnou potlesk na pódiu,“ dodává.

Do souboru začaly nejdříve chodit děti, ale protože byly mnohdy malé, přidali se kvůli nim i někteří rodiče a ti už zůstali. Loutky si půjčují od města a veškeré kulisy a doplňky vyrábějí sami a podle toho, jak vlastně chtějí.

„Nominovala jsem je hlavně proto, že si to zaslouží. Ve spojení dospělých a dětí je velká síla. Ale děláme to všichni dobrovolně a rádi,“ dodává.