Zároveň je členem fotokroužku a navštěvuje Základní uměleckou školu Dačice, v níž se zhruba čtyři roky učí hře na trombon. Jak o sobě ale říká, zajímá ho jak umění, tak technika.

„Focení mě vždycky zajímalo. Jednak jsem chtěl poznat, jak fotoaparát funguje a velmi mě lákalo také pořizování snímků. Když se začaly šířit digitální fotoaparáty, u nichž se zkrátka „nedá nic zkazit“, jeden takový jsem dostal za vysvědčení. Byl to úplně jednoduchý stroj a já začal mačkat spoušť jako o závod,“ vzpomíná Jelínek.

Tento fotoaparát vystřídal asi v jeho 13-ti letech nesrovnatelně lepší, kompaktní Fujifilm finepix S8000. „Začal jsem se zajímat o trochu kreativnější focení. Nastavení času závěrky, clony, barvy a další zkušenosti a inspiraci mi přinesl fotokroužek založený na naší škole, u jehož zrodu jsem stál,“ říká Dalibor.

Jeho první focení bylo s fotoaparátem rodičů, těžko však říct, kdy poprvé zmáčkl spoušť.

„Podle vyprávění vím, že moje vůbec první kroky na tomto světě byly právě za foťákem,“ zhodnotil. Dalibor fotí nejraději za svítání nebo za soumraku. „Fotky jsou za „nepřímého světla“ graficky zajímavější. Fotím víceméně přírodu nebo zákoutí města. Mé fotografie pak prezentuji na www.jelinet01.rajce.net,“ informuje.

„Každou svou fotografii se snažím promyslet, a pak třeba vzít expozici z několika úhlů, s různým nastavením foťáku, ale rozhodně to není tak, že bych cvakal a cvakal, a pak mazal a mazal,“ vysvětluje.

V soutěži

Velkou inspiraci mu poskytuje prostředí internetu, učitelé a spolužáci z fotokroužku, ale jak říká, snaží se vytvářet si vlastní originální styl. Fotografování a umění patří vůbec k jeho velkým koníčkům, jimž by se chtěl věnovat i nadále. Ale jak říká, umění však jako povolání neplánuje.
S fotografováním zatím absolvoval jen jednu soutěž, pod názvem Mladí fotografují památky, a úspěšně. Předávání proběhlo ve Španělském sále Pražského hradu a Dalibor získal 3. místo.

„Focení je u mě spojené s procházkami nebo jízdou na kole, po těch krásných romantických místech tohoto světa. Jejich vnímání, objevování a zaznamenávání je právě to, co mě zajímá a baví. Mám potřebu podělit se o ty scenérie s ostatními,“ tvrdí Jelínek.

Ten kromě focení hraje na trombon, jak v souboru tak sólově dosáhl několika ocenění. „Nejsem moc sportovní typ, ale velmi rád jezdím na kole, což se dá provázat i s focením. Mimo to se zajímám o elektrotechniku a především o počítače. Mám na svém kontě několik webových stránek a programování je právě to, čemu bych se chtěl věnovat,“ dodává Jelínek.

Lucie Schmiedová