Její jméno redakce zná, ale přála si zůstat v anonymitě, což respektujeme. Poraněno bylo celkem pět dětí, z nichž jedno později následkům zranění podlehlo.

"Vůbec vlastně nevím jak začít. Zdálo se to jako úplně obyčejný, všední den, prostě čtvrtek jako každý jiný, kterých je 52 do roka. Některý proprší, některý prosněží a jindy hledáme stín před úmorným horkem. Tento čtvrtek však do konce života nezapomenu. Začalo to telefonátem z mateřské školky, kdy mi roztřesený hlas učitelky sdělil, že se stalo neštěstí, a při vycházce na děti spadl strom, ale který mi zároveň řekl, že mé dítě je v pořádku. Ano, řítili jsme se jako smyslů zbavení obejmout to dítě a přesvědčit se, že je opravdu v pořádku. Zároveň vím, že moje pocity jsou téměř nicotné v porovnáním s tím, jaké museli mít rodiče dětí, které dostali informaci, že jejich dítě v pořádku není. Nebylo to hezké odpoledne, kdy vám pětileté dítě líčí, jak jeho kamarádovi tekla krev, jak druhý kamarád nedýchal, ale dospělý vysvětlí, uklidní, obejme a ví, že tenhle zážitek vyřeší čas, asi nezapomene, ale vzpomínky snad vyblednou. Vysvětlujete tomu malému stvoření, že všechna bebínka kamarádům zahojí páni doktoři a myslím že udělali maximum. I přesto se stalo, že tahle smutná událost přerostla v událost tragickou. Posílám pozdrav do nebe a říkám "čest jeho památce".

Topol, který spadl necelý kilometr od Českého Rudolce ve směru na Radíkov na děti. Pět jich zranil.
Na děti spadl velký topol. Pět zraněných

Proč vlastně všechny tyto řádky? Protože vždycky když přijde něco takového, každého napadne, kdo za to může. Ano, první na řadě každého napadne, učitelky, jenže stromy jsou téměř všude kolem nás, to by nikdo nikam nemohl chodit. Ty podle mě za toto nemůžou a myslím, že i ony budou mít bezesné noci pár týdnů, ne-li měsíců. A pak jsem si vzpomněla na tu spoustu stromů, které znám ve svém okolí, suchých, či polosuchých, shnilých, či poloshnilých, které téměř zuřivě brání páni "ekologové", protože přece ty obyčejný člověk je nepokácíš, když je tam zelená alespoň jedna větvička. A po těchto myšlenkách do mě vjíždí nehorázný vztek, který se násobí každým nákladním autem, které si to brázdí do blízkého Rakouska, plně naložené zdravým dřevem. Kdepak jsou páni "ekologové", aby tomuto plundrování učinili přítrž? Ale na to mají asi tito páni "ekologové" malé "koule", proto raději buzerují obyčejné lidi nehoráznými příkazy a zákazy, a možná proto většina lidí raději většinu věcí nechá být, až to za ně vyřeší příroda sama. Bohužel, v tomhle případě, s tragickým koncem. Takže pánové "ekologové", zamyslete se nad tím, kolik krve těchto dětí máte na rukou vy," napsala maminka jednoho ze zraněných dětí.