Musím říct, že když mi zatelefonovala starostka Hana Hošková s dotazem, zda bych se nechtěl podílet na volbě té nej masky, jíž se rozhodla pro tento jeden jediný den odevzdat klíče od obce a předat jí pomyslnou vládu, trochu ve mě hrklo. Nejsem totiž v pravém slova smyslu estét a nedokázal jsem si představit, podle jakého klíče se dá podobná věc ohodnotit.

Když jsem v sobotu krátce před desátou hodinou přijel na místo, mé obavy se jen potvrdily. Bylo totiž vidět, že se svým kostýmem si každý dal mimořádnou práci a navíc jich byl opravdu úctyhodný houfec.

„Masopust se v Rodvínově pořádal vždycky, ale letos se toho poprvé chopili ti mladší a pustili se do toho opravdu s vervou," vysvětluje starostka.

Trochu se podivuji nad místem srazu maskovaných účastníků, kterým je prostranství u místní pily, které od zbytku obce odděluje rušná silnice. „To je vlastně také tradice. Každý rok se to střídá. Jednou se vychází odtud a potom zase z druhého konce vsi. Myslím ale, že se nemusíme bát, zatím jsou všichni absolutně střízliví a navíc tu máme oficiální dohled," ukazuje se smíchem na dvojici v kostýmech strážců pořádku.

Mezitím se ale už chopili svých nástrojů i muzikanti a do tance se nikdo nedá dlouho pobízet. Maškarami se také proplétají místní ženy a nabízejí pohoštění. Nechybí jednohubky, uzené, klobásky či něco sladkého na zub. Zahanbit se ale nedají ani pánové a bleskurychle plní do kalíšků ostřejší životabudič. Volba nejkrásnější maškary nakonec nebyla nic složitého. Klíče si od starostky převzala Štěpánka Maxová, a to nejen za svého parádního slamáka, ale i za úsilí, které organizaci letošního rodvínovského masopustu věnovala.

Pak už byl ale nejvyšší čas vyrazit. Ještě poslední koláček a malého panáčka a všech zhruba pět desítek maškar se vydalo na svou cestu od domu k domu.