Městská plovárna na Vajgaře končí?

Příznivci koupání v přírodním prostředí, turisté a návštěvníci jindřichohradecké plovárny na rybníku Vajgar se v minulých dnech dozvěděli nepříjemnou zprávu. Koupání, vzhledem k trvale nevyhovující vodě ve Vajgaře, bude zakázáno (nedoporučeno?).

Toto sdělení v Jindřichohradeckém deníku bylo ovšem dosti nejasné. Konstatuje, že Vajgar je chovným rybníkem, že na „slunečné louce“ u rybníka se bude dále sportovat na volejbalovém a nohejbalovém hřišti, že budou zřízeny venkovní stoly na stolní tenis a že bude rozebrán tobogan.
Nikde ani slovo o budoucnosti městské plovárny, která byla v nedávné době rekonstruována náklady ve výši přibližně 10 milionů korun.

V širších souvislostech:

1. Špatná kvalita vody ve Vaj〜gaře je záležitostí dlouhodobou, související zejména s kvalitou vody rybniční soustavy povodí Hamerského potoka, s hnojením zemědělské půdy a následným splavem do této soustavy. Ke krátkodobému zlepšení vajgarské vody přispělo odbahnění na počátku devadesátých let minulého století (zásluha známého ekologa a vědce Dr. Jana Pokorného).

2. Rybník Vajgar je ve vlastnictví města a určení, zda je rybníkem chovným, nebo určeným pro sportovní rybářství, je záležitostí vlastníka. Vlastník musí rozhodnout, co je pro město větším přínosem: zda rekreace a cestovní ruch, nebo sportovní rybářství a chov ryb.
Ovšem je třeba zdůraznit, že zlepšení kvality vody je problémem natolik složitým a nákladným, že přesahuje možnosti města a hygienické parametry pro kvalitu vody neumožní povolení koupání.

3. Dnes městská plovárna, byla historickým vlastnictvím Sokola. V letech 1994 až 1998, na základě dlouhodobého pronájmu od Sokola J. Hradec, plovárnu provozovala hradecká Fakulta managementu.
Plovárna sloužila kromě veřejnosti jako sportovní základna vysokoškolákům a vedení Vysoké školy ekonomické, jehož součástí se roku 1998 fakulta stala, slíbilo poskytnout prostředky na rekonstrukci, ale v duchu „vančurovské“ plovárny. Při této rekonstrukci měly být obnoveny dřevěné kabiny a vybudována malá loděnice.

4. Po odchodu autora těchto řádek z místní fakulty byla nájemní smlouva zrušena, plovárna přešla do majetku města, které rozhodlo o nákladné rekonstrukci, která naddimenzovanými zděnými objekty odstranila historický kolorit tohoto zařízení.Zůstává jenom otázkou, zda byla vypracována studie proveditelnosti, která kromě ekonomického vyhodnocení měla zhodnotit využití zařízení s ohledem na budování akvaparku, charakter využití rybníka, kvalitu vody a tak dále.

Přes uvedené problémy se domnívám, že stejně jako v minulosti, přes zákazy o nebezpečném koupání ve Vajgaře, se najdou návštěvníci, kteří po volejbalovém, nohejbalovém nebo tenisovém zápase se v chovném rybníku rádi s klidem vykoupou. Samozřejmě na vlastní nebezpečí.

Zdeněk Žemlička

Ad: Koupání je pod lupou

Článek v sobotních novinách nás Jindřichohradečáky rozpálil „do běla“

Rybník Vajgar, jak jsme se dočetli, byl v hodnocení vody z pravomoci hygieniků označen jako koupaliště ve volné přírodě.
Dnes společnost Sportrelax, jak se dočítáme, rozhoduje o různých věcech. Rybník Vajgar byl vždy dominantou Jindřichova Hradce, protože takovou krásnou vodní plochu s krásným ostrovem uprostřed města má málokteré město, nebo spíš mělo.

V loňském roce „akce stavidla“ špatným naplánováním termínu oprav a jejich dlouhým časovým rozpětím způsobila, že krásný Vajgar zarostl vegetací, ostrov skoro umřel, roje komárů a zápach obtěžovaly a obtěžují občany, raději nevzpomínat. A protože máme „vládu radnice města“, jakou máme, v letošním roce se dozvíme, že Vajgar nebude již volné koupaliště v přírodě.

Chovný rybník

Je chovným rybníkem a bude zde zákaz koupání. A víte proč? Je smrdutý, se spoustou zahnívajícího rákosu, miliony rojících se much, komárů a ostrovem jako ojetý smeták a byznysem pro společnost Sportrelax.
Co je nám občanům platné, že s hrdostí město dostává plakety a medaile, když si nevážíme toho, co máme.

Kladu otázku:

Co ty miliony, které stála rekonstrukce plovárny (na levém břehu) – akce současného starosty? Co ty miliony, co stálo čištění Vajgaru za éry pana Hudlera – ten měl alespoň záměr dominantu ponechat dominantou, avšak bez koncepce.
Myslíme si, že přijíždějícímu turistovi by bylo milejší se projet na lodičce po Vajgaru a popřípadě se i vykoupat nebo jen máčet nohy, než se projít po naučné stezce. Mimochodem byli jste na ní? Že si lidé hezkých věcí neváží, to je současná demokracie, ale až dojdete pod plavecký bazén, budete „mrkat“.

Heslo současnosti:

„Nikdo nic neprovedl, nezavinil, děláme jakoby nic, vždyť život běží dál a mně se teď nemůže nic stát, vždyť stojím v čele“. Chcete vonět, jako když šlápnete do hnoje? Vlezte si do Vajgaru. Ale tam je vlastně zákaz.

paní ZOUFALÁ a paní UDIVENÁ


Hradec, to je Vajgar

Vajgar je fenomén. Stačí podívat se na pár historických fotek. Nejrůznější typy dřevěných lázní, dokonce se skákadly, mnoho lodiček, starý veslařský klub a i ten nový, to je kus úžasné tradice.

Pro mne donedávna na Vajgaře jezdily i plachetnice, Krndův Professor, Kolářů pirát, elegantní motýlek, a taky na historických fotkách jsou normální. Po revoluci se po rybníku proháněl bagr. Již ze šedesátých let jsou projekty lávek, mostů, které měly již tehdy vyřešit základní dopravní problém, ale i nápady chodníku kolem Vajgara, který se nelíbí majitelům domů a zahrádek.

Jako děti jsme se v klidu mohli docela dobře koupat na plovárně ve veslařském klubu, ale i od sídliště, kde byla docela dobrá louka.
Teď je tam také krásná louka, zprivatizovaná akvaparkem, můžete si na ni lehnout, tuším za osmdesát korun.

Nevím, jaký měl Vajgar statut před tím, ale teď je prý chovný a koupání zakázáno.

Jako snílek jsem měl představu, že ve Vajgaru bude voda čistá, že turista anebo já půjdeme na krásnou plovárnu, ponoříme se do vody s brýlemi na očích, budeme se pod hladinou koukat, jak tam jezdí kapři, sumci a další ryby. A když se podíváme nahoru, tak uvidíme krásná dívčí těla v moderních plavkách, jak se nad námi hrabou po hladině. Když tam jezdil bagr doktora Pokorného, tak jsem myslel, že to k tomu spěje, ale asi to byla blbost.

Budeme vzpomínat na Karla Čapka, jeho bratra Josefa, Karla Bermana, Viktora Kalabise, Zuzanu Růžičkovou a ostatní, kteří tam taky plavali.

Jaroslav Cempírek