Na některých hodinových strojcích v ulicích Jindřichova Hradce se čas zastavil.

Jenom v centru města jsem jich napočítala sedm, ale ne podle všech se dá řídit přesný čas.

Ale od začátku. Bylo kolem půl deváté ráno. Hodiny v Nežárecké bráně ukazovaly 12 hodin. Mají však omluvenku, neboť se rekonstruuje zadní trakt muzea, odkud je hodinový stroj přístupný, a tak jsou mimo provoz.

A hodinářskou tradicí podle konzervátora Muzea Jindřichohradecka Luďka Fialy, který se o hodiny stará, je, když jsou mimo provoz, tak jsou obě ručičky na dvanáctce. To je znamení, že se opravují a podobně. Proto ten čas. Ne všude ale zřejmě ctí tuto nepsanou hodinářskou úmluvu.

Jak jsem při cestě za přesným časem v ulicích zjistila, lidé se mohou řídit pouze hodinami nad starobylou radnicí na náměstí Míru, na městské věži u proboštského kostela a ve věžičce nákupního střediska Jednoty na Masarykově náměstí.

Ciferníky na budově Komerční banky, ale i ve věži kláštera a nebo před budovou České spořitelny však občanům moc nepomohou.

Ale zpět k tomu, jak docílit přesného času. Luděk Fiala hodiny v Nežárecké bráně, které pocházejí z roku 1879, denně natahuje. „Vydrží maximálně 29 hodin. Jsou tříbubnové. Jeden buben slouží na odbíjení čtvrti, druhý na odbíjení celé a třetí na celý chod stroje. Mechanismus je umístěný v prvním podlaží na úrovni země a ve třetím patře pod střechou brány jsou dva ciferníky, jeden je natočený na řeku, tedy směrem na Linec a druhý k centru města,“ popisoval stroj času Fiala.

Hodina v, na . . . Lenka Novotná
Vzhledem k tomu, že jsem měla velkou spotřebu hodinek, již mnoho let je nenosím. A v době ještě před mobily, ačkoli jsem dojížděla, tak jsme se řídila především přesným časem hodin na věžích. A nutno říci, že v Jindřichově Hradci šly všechny většinou přesně. A dnes? Prošla jsem celé město a zjišťovala, jak které hodiny na věžích jdou přesně. V chodu však byly pouze stroje nad starobylou radnicí, na městské věži, nákupním středisku Jednoty a na nádraží. Na ostatních se zastavil čas.

Hodiny sestavoval místní hodinář a měšťan Martin Rezek. Unikátem je, že u konstrukce byl na regulátor rychlosti použit šnekový převod s proměnným stoupáním.

Co se ale týče přesnosti hodinového stroje, tu ovlivňuje podle Fialy několik faktorů. Jednak hodiny konstrukčně nepatřily k těm nejšpičkovějším.
Navíc stroj je již ochozený a odchylky způsobují i klimatické podmínky. Od řeky přichází často vlhko, což je vidět i na korozi ciferníku ze spodní strany brány, a od náměstí fouká vítr. Ten způsobuje tlak na plochu rafik a výkyvy v přesnosti.

„Když je horko, tak se nahřejí mazadla a strojek jde rychleji, naopak když mrzne, tak je pomalejší. Proto se musí seřizovat. To se dělá zvednutím nebo snížením čočky na kyvadle,“ pokračuje Fiala.

PLUSY
Právě možnost jedním pohledem zjistit, kolik je hodin, byla asi hlavním smyslem různých hodin ve věžích a štítech domů. Je bezvadné, že na mnoha místech se snaží unikátní a dnes již historicky cenné hodinové strojky udržovat v chodu a zachovávat tak i pro další generace.

Zdůrazňuje, že konstrukční prvky počítaly i s možným znečištěním třeba od holubů, proto ložiska osiček nejsou kulatá, ale hranatá, takže se sama čistí.

„Hodiny byly ve spolupráci s odbornou firmou z Karlových Varů na začátku 90. let zrestaurovány. A díky laku na povrchu kovu nedochází ke korozi součástek,“ dodal Fiala.

Podařilo se nám také dopátrat na dalšího správce hodin ve městě. Otec Pavla Jelínka se staral jak o stroj v městské věži, tak i o čas nad starobylou radnicí. „Obden chodil do věže hodiny natahovat a tak jednou za měsíc je promazával. Druhé hodiny mají elektrický strojek,“ uvedl.

MÍNUSY
Dnes již není výjimkou, že jsou věžní hodiny poháněné elektrikou. Je ale škoda, že na některých cifernících se na dlouho zastavil čas. A některé hodiny nejsou zas až tak staré jako například sloupové a moderně pojaté hodiny před Českou spořitelnou. K čemu ale slouží, když čas neukazují?