Vloni v červenci předložil ministr zemědělství vládě novelu veterinárního zákona, který měl od ledna kromě jiného zmírnit pravidla pro výslužku ze zabijačky. K jejímu schválení zatím nedošlo.
„Stále ještě platí, že domácí porážka je určená jen pro potřeby dané domácnosti," řekl ředitel krajské veterinární správy František Kouba. Dodává ale, že pořádání zabijačkové trachtace na dvoře domu třeba s dvacítkou hostů je soukromou věcí majitele čuníka. Prase ale musí být správně poraženo, a to osobou odborně způsobilou, což znamená pozvat si vyučeného řezníka.
„Mnozí si myslí, že všechno si umí udělat sami, ale takové podřezání prasete leckdy hraničí s týráním zvířat. Jak říkal Jan Werich: Na odbornou práci mají být odborníci."
Malý zabijačkový slovníček
KRUPON = nejhodnotnější střední část prasečí kůže
KALAFUNA = zpravidla borovicová smola. Používá se k odstraňování štětin a blány z vepřové kůže
ZVONEK = nerezový zvonek s háčkem na čištění prasete od štětin
ROZPORKA (grmolec, brdečko, kromholec) = ráhno na zavěšení prasete při vyvrhování a porcování na čtvrtky
NARÁŽKA (plnička, nabíječka) = slouží k plnění jitrnic nebo klobás
HUPCUK = ruční řetězový kladkostroj použitelný jako kladka na prase
BUCHTA = bílé pečivo přidáváme pro zjemnění a sladění chutí většiny zabijačkových pochoutek
V Lišově funguje na středním odborném učilišti tříletý učební obor řeznicko-uzenářská výroba pro chlapce a dívky. „V desítce učňů není žádná dívka," konstatuje ředitel Dalibor Benýšek a dodává, že zájem o řezníky je ze strany zaměstnavatelů vyšší než nabídka.
O tom, že přibývá zájemců o domácí porážku vlastního prasátka, hovoří 33letý řezník, který vloni dělal kolem 50 zabijaček, zhruba o deset procent více než v roce 2015. Důvodem chovu, i přes dostatek vepřového v marketech, je zdravé a kvalitní maso – lidé vědí, čím svého pašíka krmí.