VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nádeníci, kterým žádná práce nebyla cizí

Jindřichohradecko - Dnes zavítáme mezi řemeslníky s tak trochu tajemným označením. Cech foscíhařů, který podle všeho nemá žádného patrona, vznikl v našem městě za vlády Jindřicha IV. na konci patnáctého století.

12.1.2014
SDÍLEJ:

MÍSTO PŘED RADNICÍ bylo stanovištěm jindřichohradeckých foscíhařů.Foto: Marcela Handlová


Byli to vlastně pomocníci, dnes bychom řekli nádeníci, při různých pracích. Pivovarníkům a vinárníkům vozili do sklepů sudy (této činnosti se říkalo šrotování a tak byli foscíhaři v pivovaru nazýváni šrotýři), v solnici nakládají a vykládají prostice a u domu na váze pomáhají vážinkovi, měrčímu a různě po městě kupcům s jejich nákladem. Někdy zavítají i do mlýna, kde na ně čekají pytle s obilím a nebo už hotovou moukou. Mlýnským foscíhařům se přezdívalo šojdíři. Práce to byla jistě těžká v každém odvětví, vždyť pivovarské sudy měly obsah 244 litry a solní prostice (stará česká míra pro odměřování soli) kolem 73 litrů.

Foscíhaři měli mnoho přezdívek

Když už jsme byli u těch různých přezdívek, měla bych ještě jednu, čistě hradeckou. Jelikož tito pomocníci, aby byli stále při ruce, sedávali na náměstí před radnicí a vyhřívali se na sluníčku, dostalo se jim označení  slunečkáři.
Ale aby nedošlo k omylu. I přesto, že to byli vlastně nádeníci, určitou vážností se pyšnit mohli. A tak si mohl roku 1590 foscíhař Jan dovolit vzkázat samotnému panu Adamovi z Hradce, zda-li by jemu a jeho tovaryšům něco k novému roku neposlal. Pan Adam uznal, že tato práce je těžká a špatně placená a tak pustil celých 15 grošů.
Stejnou uznalostí oplýval i o sto let později hrabě Černín, který dokonce foscíhaři Matěji Štočkovi poslal ku svatbě celého skopce, dvě libry másla a čtvrtník piva. Byl to takový dar za věrné služby. Matějův zemřelý otec na zámku skládal vinné sudy přes šedesát let a Matěj převzal otcovo žezlo.

Žádná práce jim nebyla cizí

Dalším řemeslem, které nebylo jindřichohradeckým foscíhařům cizí, byla práce lepiče. V Praze nesli označení hliňáci. Což mi připadá trefnější, protože tito dělníci vytvářeli hliněné podlahy (mlaty) a hlínou ucpávali otvory v capouších, později komínech. Zachovala se v Hradci dokonce smlouva, kde na konci 16. století hejtman Zelendar zadává lepiči Tomáši Vokrouhlíkovi z Deštného lepení půdy v Zelených pokojích na zámku. Tentýž hejtman Jan Zelendar z Prošovic ještě zažívá „podlahovou revoluci", když o několik let později najímá foscíhaře na pokládání podlah prkenných, které zvláště ve městech začaly vytlačovat hlínu.
A jsme u další činnosti z přebohatého foscíhařského rejstříku. V polovině 16. století je hradečtí využívali jako ponocné. A protože ve městě často hořelo, připojili jim k tomu ještě noční službu proti ohni. Vždy po dvou a dvou chodívali po městě a bedlivě sledovali, jestli někde nesedl červený kohout. Zvláště potřebné to bylo za mlhy, kdy věžný (který měl stejný úkol) dost dobře na město neviděl. V případě nebezpečí zvonili na poplach na rychtářský zvonec u radnice a na tento povel udeřil věžný lermo (poplach).
O sto let později už tyto noční pochůzky vykonávají jen ponocní, kteří mají přímo nařízeno, jak mají být pro svou službu vybaveni. Upředu v pase musejí mít přivázanou lucernu a v ruce halapartnu. Ostatní zbraně, zvláště střelné, se jim zakazují.

Další využití, zvláště pro zámecké pány a kupce, měli foscíhaři jako poslové s všelijakými listinami. Pokud list až tak nespěchal, šel posel pěšky. Na míli cesty dostal 2-3 groše a ze zámku mu přidali na půl roku jedny boty. Jestliže byl list spěšný, zapůjčil purkrabí koně, zvlášť pro tuto příležitost připraveného – takzvaného poseláčka. Stalo-li se, že posel na své cestě někde v cizině zemřel, měl hradecký pán za povinnost mu vystrojit pohřeb. Že se to stalo několikrát, dokládají zámecké účty.
Prací, která byla poslední v řadě, bylo pokládaní dlažby. K dlaždičům chodili foscíhaři pomáhat, až když žádná jiná práce nebyla. Avšak činnost, která byla naopak jen výsadou foscíhařů a žádné jiné řemeslo se jí nezabývalo, byla výroba draček – smolných loučí. V roce 1591 vyplácí hejtman třem řemeslníkům za sekání loučí k osvětlení svatebního veselí pana Ladislava Berky z Dubé a panny Kateřiny, sestry Adama II. 5 grošů. (Svíce se kupovaly jen do horních pater. Kuchyně a sklepy byly osvětleny loučemi.) Podle všeho ale ani tato práce nebyla nijak lehkou.
Na louče si museli vykopávat borové pařezy v Kozovských lesích u Roseče. Jediné, o co se starat nemuseli, byl jejich dovoz. Ten měl, jako povinnou robotu, nařízen sedlák Trachta právě z Roseče.

Kverkové měli v Hradci najít zlato

Nežli naše v pořadí už druhé putování za jindřichohradeckými řemesly opustíme, podíváme se ještě za kvekry. Co se tentokrát skrývá za dalším podivným názvem? Byli to horníci. Možná někoho napadne otázka, proč mluvit o hornících v našem městě. Ale tento cech tu skutečně existoval. Byl založen roku 1553 z popudu Jáchyma z Hradce, který doufal najít na svém území zlato. Dokonce si vyřídil u císaře Rudolfa II. povolení tento žádaný kov prodávat, a to i přesto, že ještě žádný neměl. Možná dal na radu horního mistra Blažeje, který potřeboval vyplatit dělníky a tak chtěl, aby Jáchym to nic zastavil ve Vídni. Jestli poslechl se asi nedozvíme, ale jisté je, že v okolí našeho města opravdu žádné zlato nebylo.
Jáchymův syn Adam II. nechal otevřít doly v Senotíně a Hůrkách, kde se sice zlato nenašlo, ale dobré bylo i stříbro. A že ho bylo potřeba hodně. Svatby, turnaje, vznešené návštěvy, to vše stálo hromadu peněz. Dluhů bylo ale přeci jen příliš a stříbrné doly ho umořit rozhodně nemohly. Ale nejen drahými kovy se horníci a havíři v Hradci zabývali. Byli povoláni i v okamžiku, kdy se hradecký pán rozhodl rozšířit své obydlí a bylo rozhodnuto, že bude ubourána věž zvaná Hranatka (1572 – 74), která ve stavitelském úsilí překážela. Na jejím místě nyní stojí Adamovo stavení.
Dále měli horníci na starosti kopání podzemních chodeb a sklepů na zámku. Aby byl jejich potenciál jak se patří využit, dostali v letech 1580 – 94 při této činnosti za úkol hledat poklady ukryté předešlými generacemi. Prostě i takový moudrý a sečtělý muž, jako byl pan Jáchym z Hradce, podlehl tehdejší módě vyšších kruhů.

Hledači pokladů nebo podvodníci?

Když obyčejní horníci nic nenašli, napadlo jednoho vynalézavého Itala, který v Hradci právě pracoval, že by mohl této situace využít. Namluvil panu Adamovi, že jeden jeho krajan je přímo odborník na vyzvedávání pokladů. Pan Adam pro něho pochopitelně okamžitě poslal a Vlach se dal do práce. Vyžádal si jen nůž, křesadlo, hrnce, rendlíky a k podivení všech čtyři lokty bílého sukna. Hned každého napadlo, že s pomocí kouzel chce poklad najít. Čtyři dny se o něco takového snažil a když se dostatečně najedl a napil, bez výsledku zámek opustil. Bylo nad slunce jasné, že byl s druhým Italem domluven a o výtěžek se určitě rozdělili.
Co děd začal, v tom otec pokračoval a vnuk udělal závěrečnou tečku. A to doslova. I neduživý Jáchym Oldřich, poslední mužský potomek rodu pánů z Hradce, toužil po nalezení pokladu. V záchvatu šílenství nakonec roztrhal a spálil rodové dokumenty, v kterých nenašel to, co hledal. A to – podzemní cestu, vedoucí k pokladu.
Zdroj : arch. Fr. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce,
Z. Winter, Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách.

MARCELA HANDLOVÁ

Autor: Redakce

12.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Polné na Šumavě se natáčel film Jerzyho Kosińského - Nabarvené ptáče.

Každý z nás se může stát nabarveným ptáčetem, říká režisér Václav

Ilustrační foto.

Volali policii, ale nakonec nic řešit nechtěli

Lidem v Radouňce vadí odklad prací

Jindřichův Hradec – Již v úterý byly kvůli zahájení výstavby dešťové kanalizace zrušené zastávky MHD Radouňka Kopeček a Radouňka. Lidé tak musejí chodit od hlavní silnice i přes kilometr pěšky.

Bez řidičáku se vozem vydal do ulic

Dačice - Řidič bez bodů měl navíc řidičák odebraný i ze zdravotních důvodů.

Medvědář chystá v životě zámeckých medvědů velikou změnu

Český Krumlov – Lešení nyní stojí ve velkém výběhu medvědária na českokrumlovském zámku. Medvědice Marie Terezie ve vedlejším betonovém výběhu si moc klidu neužije.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení