Na Jindřichohradecku je naštěstí registrovaných dárců kolem 3,5 tisíc. Patří mezi ně i Petr Kružík z Dačic.

Chodí pravidelně darovat krev už od 4. února 2002 většinou asi třikrát za rok. Letos má za sebou už 21 odběrů, takže patří mezi čerstvě oceněné dárce stříbrnou Janského plaketou.

K dárcovství jej přivedla nejen profese policisty, ale i to, že sám často usedá za volant auta. „Nejhorší je, když přijedeme k nějaké nehodě, kterých je na silnicích stále víc,“ řekl Petr Kružík.

Ví totiž velmi dobře, jaká je situace na silnicích a jak často zbytečně někteří řidiči hazardují se životy. Možná, kdyby měli lidské tragedie před očima tak jako on, příště by nohu z plynu sundali. „Samozřejmě se vždycky s kolegy snažíme pomoci. Všechno řešíme spontánně,“ doplnil Petr Kružík.

Jeho kolegové jezdí podle jeho slov na pravidelné odběry krve také. „Jezdíme parta čtyř lidí. Darujem krev a je to. Nic víc nic míň,“ říká skromně Petr Kružík a dodává: „Nikdy nikdo neví, kdy bude krev sám potřebovat.“

Největším jeho koníčkem jsou kuželky. „Hrajeme s kolegy z práce dačickou amatérskou ligu. Dřív jsem hrál závodně i hokej a ještě před tím hodně za mlada i fotbal, ale pak jsem se oženil, tak jsem se víc věnoval rodině,“ svěřil se Petr Kružík.

Jeho rodina, tedy manželka i dospělé děti, syn a dcera jsou na něj patřičně pyšní. „Když jsem si přivezl stříbrnou Janského plaketu, tak si ze mě chlapi v práci dělali legraci, že jsem teď stříbrňák, ale já to neřeším. Kvůli ocenění to nedělám. Chtěl jsem dávat krev, tak ji dávám,“ uzavřel s úsměvem Petr Kružík.