Jindřichův Hradec – Jako příslušníci armády prošli zahraničními misemi, většinou na území bývalé Jugoslávie, mají mezi sebou i účastníka operace Pouštní bouře v Perském zálivu na začátku 90. let, jejich následovníky ale čeká třeba i Afghánistán.

Již po šestý rok se v sobotu sešli novodobí váleční veteráni z Jindřichohradecka, organizovaní ve Sdružení válečných veteránů ČR (SVV ČR), v jindřichohradeckých Žižkových kasárnách, aby nejen projednali, jak hájit své profesní zájmy, ale zejména aby zhodnotili činnost v uplynulém roce a probrali připravované akce pro rok letošní. „První setkání se uskutečnilo v roce 2006, tehdy ještě za existence záchranného praporu,“ upřesnil člen výboru jihočeské krajské organizace SVV ČR Petr Pokovba, když vítal tehdejšího velitele praporu a dnešního starostu Jindřichova Hradce Stanislava Mrvku.

SVV ČR na Jindřichohradecku čítá celkem 29 členů, z nichž 21 je vojáků v záloze a osm v činné službě. Další ale postupně přibývají. „Ještě nejsem členkou, vrátila jsem se v říjnu,“ uvedla například Hana Šafránková, která loni pobývala na území Kosova. Přišla ovšem na další následnou akci, kterou byla výroční schůze Československé obce legionářské (ČsOL), Jednoty bratra Stanislava Berana.
Obě organizace spolu totiž velmi úzce souvisejí, protože řada válečných veteránů je i členy ČsOL, a proto řadu akcí, jako jsou například pietní akty, střelecké soutěže či různá setkání, pořádají v souběhu.

Podle slov předsedy Jednoty ČsOL Karla Ludvíka, který byl účastníkem Sněmu SVV ČR, by obě organizace rády tuto „dvojkolejnost“ při pořádání výše zmíněných akcí v budoucnu vyřešily. „Byly zde návrhy na sloučení, ale minimálně v příštích třech letech k tomu nedojde. Rozdíl je v tom, že SVV ČR je profesním sdružením, zatímco členy ČsOL mohou být všichni lidé, kteří souhlasí se stanovami a duchem organizace,“ vysvětlil.

Váleční veteráni totiž stejně jako další příslušníci ozbrojených složek, policisté a hasiči, například nesouhlasí s patnácti procentním zdaněním výsluh, k němuž došlo od začátku letošního roku, a podporují právní kroky, což je čistě profesní záležitost.

„Nějaký čas jsem již mimo tyto prostory, i když se sem rád vracím, a proto bych vám chtěl předat pohled zvenčí. K legionářům mám pozitivní vztah, protože i můj děda byl legionářem a z Ruska se v roce 1920 vracel poslední lodí, ale nemohu si to odpustit, zpětná vazba je důležitá. Veřejnost pozitivně vnímá nesení tradic, to oceňuje a to je pro ni zajímavé. Nerozlišuje pojmy jako legionář, veterán, pétépák a podobně. Měli byste být ve svém úsilí jednotní a prezentovat tradice. Nejen otázka sociálního zabezpečení je důležitá, tu lidé v současné situaci vnímají velmi citlivě,“ sdělil přítomným starosta Stanislav Mrvka. Zároveň nabídl spolupráci města i oběma organizacím, které na 2. června, kdy bude v kasárnách Den otevřených dveří, chystaly Zborovský branný závod. „Na 2. červen připravujeme velký Dětský den pro žáky 1. stupně základních škol a branný závod by mohl být součástí. Vše je zatím v jednání,“ řekl starosta.

Že ale pořádání četných akcí v kasárnách, jako tomu bývalo v minulosti, není vůbec jednoduché, vysvětlil náčelník štábu Přemysl Tuček, když zmínil i omezené toky peněz. „I když vítáme aktivity a podporujeme je, všechny požadované akce jako Dny otevřených dveří či ukázky techniky nelze zabezpečit tak, jak bychom si představovali, jsme svázáni zákony a nařízeními,“ vysvětlil.

Pro Deník pak uvedl, že v současnosti je v zahraničních misích ze 44. lehkého motorizovaného praporu asi 10 lidí, celý má ale zamířit do Afghánistánu na přelomu roku 2012 a 2013, až bude kompletně vycvičen.

Válečné veterány ale spojují i vzpomínky či reakce na současné dění. „To víte, že když člověk vidí obrázky z Libye, tak srovnává. Podmínky jsou tam podobné. V Perském zálivu jsem neviděl pěkné věci, ale neměl jsem s tím problém, i když vím, že řada lidí zejména psychické problémy měla,“ uvedl účastník někdejší operace Pouštní bouře v Kuvajtu Karel Vacek z Dačic. Původem chemik armádu opustil v roce 1999 a nyní pracuje jako správce sítě dačického katastrálního úřadu.