VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ochraňujeme budovy, ale i řemeslné postupy

Jižní Čechy/ROZHOVOR/ - Povídání s Jihočechy. Tentokrát s památkářem Petrem Pavelcem.

20.3.2017
SDÍLEJ:

Petr Pavelec, ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu pro Jihočeský, Plzeňský a Kraj Vysočina.Foto: Deník/Vlastimil Leška

Petr Pavelec působí jako ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu pro Jihočeský, Plzeňský a Kraj Vysočina.

Loni jsme se potkali při natáčení Toulavé kamery na hradě Rožmberku u věže Jakobínky. Jak tahle unikátní, neobvyklá rekonstrukce „postaru" bude pokračovat? Kdy se objeví očekávaný středověký dřevěný jeřáb?
V NOVÉ BARVĚ. Šéf jihočeských památkářů Petr Pavelec na Hluboké, která má po opravě původní barvu. Posledních 20 let památkové péče v kraji připomene výstava v Budějovicích.Ač to možná zní divně, s rekonstrukcí nespěcháme. Je to jedinečný experimentální projekt, který potřebuje čas a důkladné promýšlení. Jeřáb inspirovaný kresbami Leonarda da Vinciho začne sloužit patrně na podzim, tesařský mistr Petr Růžička na něm intenzivně pracuje. Na věži ale probíhají mezitím jiné práce, umožňuje nám to už hotové historické spirálovité lešení. A pomalu pokračujeme právě proto, že se snažíme dodržovat a ověřovat původní řemeslné postupy – dá se pro ilustraci například říci: místo elektrického katru dvoumužná ruční pila.

Čtěte také: Některé jihočeské památky se přes zimu otevřou pro veřejnost

Nadchla mne vaše slova o tom, že úkolem památkářů není čistě jen ochrana budov, ale i myšlenek nebo tradičních řemeslných postupů.
Ano, důležité je i nehmotné dědictví, které zaniká možná rychleji než stavby a umělecká díla. Chceme porozumět historickým řemeslům a technologiím také proto, abychom lépe poznávali samotné památky a uměli je správně opravovat a udržovat. Navíc přitom také podporujeme práci lidí, kteří se starým řemeslům věnují. Pořádáme i pracovní dílny, leccos si tu už vyzkoušeli mladí tesaři od nás i z Francie. Dobře se zavedly vzdělávací programy pro školy a také komentované výstupy na věž. Památky obecně mají stále více obdivovatelů a roste zájem o detailnější technické informace o jejich vzniku a vývoji. Na Jakobínce mají návštěvníci navíc úžasnou a dosud nevídanou vyhlídku do vltavského údolí.

Mgr. Petr Pavelec, Ph.D.
Ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu pro Jihočeský, Plzeňský a Kraj Vysočina. Narodil se v Č. Krumlově, dětství prožil ve Vyšším Brodě u Vltavy – ta ho přivedla ke sportu – singlkánoi se věnoval závodně, byl i v juniorské reprezentaci. Po maturitě na stavební průmyslovce žil v Praze a volil zaměstnání, kde mohl hodně číst, byl mj. kotelníkem a skladníkem ve slavném vydavatelství a knihkupectví Melantrich. Tam dospěl k rozhodnutí ve studiu pokračovat – vybral si filozofii a historii na Karlově univerzitě. Předpokládal, že bude učit filozofii, nakonec ho ale zaujal inzerát Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích. Tam postupoval od práce referenta k vyšším postům, v roce 2007 se stal ředitelem pro jižní Čechy, po reorganizaci vede správu hradů a zámků i ve dvou dalších krajích. Vzdělání si dále rozšířil o doktorát v oboru dějin umění. Publikoval řadu prací především o středověkých nástěnných malbách, jeho tým objevil i vzácné vyobrazení Karla IV. v budějovickém dominikánském klášteře. Je hlavním strůjcem mimořádných projektů, jako byl Rožmberský rok 2011 nebo výstava Hrady a zámky objevované a opěvované v Jízdárně Pražského hradu v roce 2015. S manželkou Štěpánkou – spolužačkou ze středoškolské lavice – mají dospělého syna a dceru. Rádi cestují bez pevného plánu po Evropě, naposledy se jim líbil zájezd na Island s písničkářem Janem Burianem. Nyní ses potěšením zabývají rekonstrukcí bytu v památkově chráněném domě na budějovickém Pražském předměstí. Petr Pavelec se dál věnuje sportu, podle svých slov si brnká na kytaru nebo čte středověké básníky.  

Pokud vím, tak si právě na tyhle unikátní výšlapy na věž s návštěvníky děláte čas vy osobně…
KOMENTÁŘ Petra Pavelce budou moci i letos vyslechnout někteří návštěvníci hradu Rožmberku na ochozu experimentálně opravované věže Jakobínky. Ano, a musím říci, že kdyžs nimi stoupám po spirálovitém lešení k vrcholu a vyprávím jim o věži a jejím okolí, tak si při tom ujasňuji věci i sám pro sebe. Rožmberk je úžasné místo. Někdejší rezidenci Rožmberků převzali v 17. století Buquoyové. Ti starý hrad přestavěli a kultivovali okolní krajinu. Na začátku 20. století to bylo vyhledávané letovisko pro Pražáky i Vídeňáky – meandr řeky Vltavy, staré městečko, vyhlídkové stezky, poutní cesta na Studenec, romantická chata Švýcárna a dominanta zámku. Po válce odsun obyvatelstva, devastace, život tu zastavily i plány na rozšíření vltavské kaskády, kdy se mimochodem počítalo, že se celé údolí až k patě hradu zaplaví vodou podobně jako na Orlíku. To vše se nepodařilo zhojit ani po roce 1989. Přemýšlím o tom, že kdyby časem byla možnost převzít do správy i budovu Horního hradu vedle Jakobínky, že bychom ho mohli opravit a přispět ke kultivaci kdysi tak krásné okolní krajiny.

Ono je asi na vrcholu Jakobínky snazší mít hlavu trochu v oblacích, že… A že vám smělost nechybí a nezůstáváte jen u slov, dokládá i to, že máte za sebou tak neobyčejné a obrovské projekty, jako byl Rožmberský rok 2011 nebo výstava Hrady a zámky objevované a opěvované, s níž jste obrazně řečeno dobyli i Pražský Hrad!
To byl skutečně mimořádný projekt, asi největší, jaký jsem měl možnost se svými lidmi uskutečnit. Na výstavu pokladů z českých i moravských hradů a zámků přišlo za tři měsíce 80 tisíc návštěvníků. Byl to rekord na Pražském hradě a pro mne osobně silný zážitek. Rukama mi prošly takové unikáty jako Relikviář svatého Maura, předměty ze Svatovítského pokladu, cestovní deníky Karla Hynka Máchy a další skutečně výjimečné památky. No a Rožmberkové – s těmi jsme začali – po stopách rožmberského dědictví nejen u nás v jižních Čechách, ale v celé zemi, samozřejmě včetně Prahy, protože Rožmberkové byli v zemi první po králi. Tehdy celoroční projekt vyvrcholil velkou výstavou vzácných artefaktů z rožmberských panství ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Ano, pamatuji si to velmi dobře a máme natočené záběry z této už sotva opakovatelné výstavy. A také z vernisáže v zahradách Valdštejnského paláce, kam přijel na koni pověstný Rožmberský jezdec a hosty vítali starostové všech měst a obcí rožmberského dominia s prapory s pětilistou růží. Úžasné bylo, že se do projektu zapojil i Jihočeský kraj a jeho muzea a další instituce, takže to celé bylo opravdu skvostné, nezapomenutelné…
Byl to doslova festival jihočeského patriotismu a tehdy jsme s Rožmberky otevřeli novou kapitolu v Národním památkovém ústavu. Takhle velké projekty a v tak prestižních prostorách se tu dříve nepořádaly. Ale od té doby – to bylo v roce 2011 – vyhlašuje Památkový ústav každoročně celorepublikově tematický rok věnovaný vybraným šlechtickým rodům. Měli jsme například Rok Pernštejnů a letos Rok renesanční šlechty.

Tak to bude i právě u nás v kraji spousta příležitostí!
Samozřejmě vedle Krumlova například Kratochvíle, Jindřichův Hradec a další. Protože se ale jednotlivé regionální územní správy v pořádání těchto událostí střídají, letos mají projekt na starosti moravští kolegové. Centrem projektu bude zámek v Bučovicích. My přijdeme na řadu zase příští rok, a tos celoevropským tématemk Roku evropského kulturního dědictví. Projekt se bude jmenovat Šlechta v evropské diplomacii. K tomu máme na zámcích velké množství dokumentů a mimořádně cenných památek.

Přečtěte si: Při rekonstrukci zámecké konírny odhalili pracovníci staré malby a nápisy

Napadá mne Jindřichův Hradec s Černíny a hlavně diplomatický vůz – slavný zlatý kočár v Krumlově. Jak daleko vlastně jel?
Zámek Jindřichův HradecJen několik set metrů, přesto Janu Antonínu z Eggenbergu stálo za to nechat tohle zářivé vozidlo velkoryse vytvořit, aby na nejvyšší úrovni sdělil papeži, hlavě církve, poselství o tom, že byl zvolen nejvyšší světský panovník. A právě Jan Antonín řídil tuto nejvyšší diplomatickou misi! Všeobecně se Krumlov spojuje především s Rožmberky a Schwarzenbergy a to zhruba stoleté období Eggenbergů se vnímá trochu jako mezičas. Přitom otci Jana Antonína, prvnímu krumlovskému vévodovi, se pro jeho téměř neomezenou moc v Evropě přezdívalo „pán císařovy vůle". A také to bychom chtěli příští rok připomínat. Pokud jde o Jindřichův Hradec, tam máme v depozitářích i vzácný diplomatický dar – dosud nevystavený originální turecký stan. A prozradím, že právě jindřichohradecký zámek patří mezi zamýšlená hlavní centra tohoto celostátního projektu. V Praze už jsme leccos vystavovali, nyní budeme testovat, zda se tak velké projekty dají uskutečnit i na regionální úrovni.

Můžete si dost věřit, když sev posledních letech tak zvyšuje návštěvnost památekv Jihočeském kraji, kde máte přes milion návštěvníků, především. Čím si to vlastně vysvětlujete?
Český Krumlov - ilustrační snímek.Těch důvodů je několik. Čeští návštěvníci – a těch bývá přibližně 60 procent – už leckde byli a teď stále víc chtějí objevovat i svou zemi, navíc naši kasteláni dokážou připravit i spoustu skvělých kulturních programů! Také je patrné, že se lidem lépe daří a s tím roste i chuť dopřát si více výletů. Sílí i potřeba cítit se při cestování bezpečně – leckde v zahraničí už ho tolik nemáme, navíc mnoho kontrol, řada pochopitelných bezpečnostních opatření… Pokud jde o zahraniční návštěvníky, tak se dost mění. Po revoluci se přijeli podívat Evropané – Němci, Francouzi. Asie začala Japonskem, Koreou a Tchaj-wanem, teď se to ale radikálně proměnilo – přijíždějí především turisté z Číny, a to především v zimě, kdy mají levnější letenky. Přibývá i leteckých linek. Je patrné, že u nich roste životní úroveň, takže se vydávají do světa, zatím především vyšší třída, ale je dost pravděpodobné, že na startu jsou miliony dalších turistů. Mají jiné sociální i hygienické návyky, na což si musíme zvykat. Oni si většinou nekupují pobyt v Krumlově, ale balíček "Evropa – památky UNESCO". Taková místa se musí připravovat na výrazně zvýšenou zátěž. I když samozřejmě návštěvníky vítáme: vždyť každý, kdo si koupí vstupenku, stává se sponzorem oprav a záchrany našich památek. Jen v jižních Čechách návštěvníci loni přinesli 110 milionů korun!

Přečtěte si: Slavonice v boji o titul Historické město skončily druhé za Prachaticemi

Co se vám na vaší práci nejvíc líbí?
PAMÁTKÁŘI vydali už řadu pozoruhodných knih. Titul Rožmberkové se dočkal i německé verze, která v zahraničí úspěšně reprezentuje naše poklady i péči o ně. Mám štěstí, že mě práce baví. Mohu se dotýkat skutečných pokladů české historie, zkoumat je, nacházet stopy zapomenutých příběhů, mám příležitost mnohé zachránit a oživovat, zpřístupňovat veřejnosti dnes už zaniklé, přesto stále inspirativní světy a prostory. Těší mne, že vydáváme knihy. Naši lidé v nich přibližují výsledky svých výzkumůi praktických zkušeností – byla by škoda, kdyby to zůstalo jen v jejich hlavách! Podařilo se vytvořit tým pracovitých, inspirativních a tvořivých lidí s velkou vášní pro svůj obor. Taková energie vás nenechá odpočívat, pořád je tu velká snaha jít dál.

Čtěte také: Ruina pivovaru zatím k zemi nesmí

To asi řadu lidí překvapí – vidí možná památkáře jako ty, kteří staticky oprašují to, co se zachovalo, a často „prudí", když si chce někdo nějakou památkově chráněnou nemovitost opravit.
To by bylo na samostatný rozhovor. Řada lidí v Národním památkovém ústavu se zabývá správou státních památek a tam je pozitivní zpětná vazba jednoznačná – stále rostoucí návštěvnost.U „terénních" pracovníků památkové péče vždycky připomínám známé biblické úsloví "Po jejich ovoci je poznáte". To znamená, že když navštívíte centra historických měst, jako jsou Prachatice, Třeboň, Budějovice a další, vidíte, že je zde i přes dílčí kontroverze vytvořené příjemné prostředí pro relaxaci i pro poučení. A to jsou dlouholeté plody, ovoce systému památkové péče, tedy především našich lidí. Když se vzdalujete z center, půvab rychle mizí až na úroveň plechových obchoďáků, a když jdete ještě dál, dojdete do nových satelitů, kde moc krásy nenajdete. Tam žádní památkáři neprudí, staví a bourá se svobodně, nadčasové hodnoty tam ale většinou nevznikají.

Ještě prosím o pár lahůdek na obzoru, tipů pro novou sezonu…
Zámek Červená lhotaNa zámku v Krumlově se úspěšně rozjíždí, dá se říci, památkářská univerzita – nové Centrum studijních pobytů pro badatele z celého světa. A pro návštěvníky? Třeba nová trasa na Červené Lhotě, zahájená rekonstrukce zámku Vimperk, expozice tapisérií v Jindřichově Hradci. Na Hluboké na podzim dokončíme restaurování exkluzivních hostinských pokojů, bude pokračovat Jakobínka a na Kratochvíli se pustíme do experimentus vodními stroji, které vytvářely překvapivé efekty v časech Viléma z Rožmberka. Archivář Březan si stěžoval, když psal, že „cizinci na tom jen peníze vyšidili"! No a k tomu celá řada hudebních, divadelních, výtvarných a dalších programů a slavností.

Mirka Bezrouková

Autor: Redakce

20.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kam se můžete v neděli vydat za zábavou

Lukáš Stegbauer.

Lvi prohráli ve Svitavách o 19 bodů

Na parkoviště se vejde víc aut

Třeboň – Před prodejnou potravin v Jablonského ulici v Třeboni v současné době zaparkují sotva tři vozidla. Brzy by se ale plocha pro parkování měla více než zdvojnásobit.

Jubilejní Jihočeská Thálie už má své vítěze!

České Budějovice - Jedenáct keramických sošek výtvarníka Tomáše Prolla má už své majitele. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích každoročně slavnostně uděluje cenu Jihočeská Thálie všem svým čtyřem souborům.

Blíží se začátek čistění hradeckých ulic

Jindřichův Hradec – Rozpis blokového čištění ulic pro letošní rok zveřejnily hradecké Služby města.

Řečice staví seniorské bydlení i cyklostezku

Kardašova Řečice – Mezi největší letošní investice města rozhodně patří výstavba nového domu se sedmičkou seniorských bytů. Vyjít by měla na zhruba pět milionů korun.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies