Stranu ale přesně před týdnem opustil po místním sněmu v Písku spolu se třinácti dalšími významnými členy, mimo jiné čtyřmi městskými zastupiteli. Tom Zajíček se přitom ještě před necelými dvěma lety podílel na vedení strany v kraji. Že se v případě ODS už delší dobu mluví o šedých eminencích v pozadí, krajských kmotrech, ho netěší a odsuzuje i další nešvar strany – hromadné nabírání členů do místních organizací.

Co se vám vybaví, když se řekne slovo kmotr?
První reminiscence je samozřejmě na nějakou ústřední postavu mafie nebo podobné organizace.

Tohle slovo se ale v současnosti dost často objevuje v souvislosti s ODS…
To mě rozhodně netěší. Strávil jsem v ODS půlku dospělého života, dvacet let. Už je to ale pryč. Opakuji, netěší mě to. V novinářském slangu se taková slova objevují, mají zvláštní povahu, některá se uhnízdí do jazyků mnohých lidí, pak už ale ztrácejí kontakt se svým původním významem. Je pravda, že určitý druh ovlivňování správy věcí veřejných lobbystickými nebo, nedej bože, nátlakovými skupinami je spojen s působením Cosa Nostry nebo mafií. Přece jenom je ale v tom dnešním používání slova kmotr obsažena nemalá míra nadsázky.

Představíte si pod kmotrem na jihu konkrétní jméno?
Nevím, jestli bych dal přímo tento přídomek, ale v každém případě jsou tady lidé, kteří dlouhou dobu z určité ilegality významným způsobem ovlivňovali chod, a to nejen ODS, ale třeba i fungování kraje a jednotlivých institucí. To je pravda, tací tady existují, ale nejenom v jižních Čechách.

Už před rokem jste se vyjádřil, že člověkem, který do velké míry ovlivňuje z pozadí události na jihu Čech, je Pavel Dlouhý z Hluboké nad Vltavou. Změnilo se do té doby něco?
Pavel Dlouhý je bezpochyby vlivný člověk. Co se změnilo, je to, že právě z toho jakéhosi skrytu vystoupil. Protože dneska je to člověk v hierarchii ODS velmi významný, neboť je členem výkonné rady ODS, a to je nejvyšší orgán mezi sněmy. V tom vidím tu změnu. Pak se zdá, že se souboj mezi místními sdruženími především v Budějovicích, kde je to vzhledem k velikosti města celkem pochopitelné, přenesl do míst menších a vykazuje naprosto identické znaky.

To jsou jaké?
K ovládnutí podobného sdružení je potřeba přivést početnou skupinu lidí, kteří zajistí hlasovací většiny a po hříchu, aniž bych se chtěl někoho dotknout, o politiku nejeví žádný zájem, nemají žádnou zkušenost a berou jako jediné své poslání podpořit jednu část takového sdružení. Teď nemám na mysli takzvané černé duše. To jsou lidé, kteří vůbec nevědí, že se stali někde členy, jsou nabíráni skupinově, někdo za ně platí členské příspěvky.

Dá se náboru členů zabránit? Pokud pak stranické sněmy fungují tak, že většina bere vše…
Určité možnosti jsou. Politická strana by se musela rozloučit s tím, že má otevřenou náruč všem. Ostatně to je vidět na těch nově vzniknuvších stranách, které se dostaly do parlamentu. Už tak činí při přijímání členů v různých formách jakési čekací doby, pohovorů nebo ručitelství známého ještě z doby komunismu. Je to cesta, jak zabránit vstupu lidem, kteří nemají jiné poslání, než které jsem již naznačil. Na druhou stranu to omezuje svobodu kohokoliv se do strany dostat, třeba jen proto, že se tam chceme dozvědět něco o směřování té strany. Mohlo by se stát, že by ho nepřijali, i když by tam v uvozovkách patřil. Řešení tedy existuje, ale musíme se smířit s tím, že nebudeme stranou otevřenou, ale výběrovou.

Proč jste v roce 2008 odešel z krajského vedení ODS?
Tehdy se na volebním sněmu ODS měla volit krajská kandidátka podle volebního řádu tajnou volbou. Jde o poměrně zdlouhavý proces. Demokracie není blesková, je pomalá jako prase. V tu chvíli se ale objevila skupina lidí, kteří řekli, že mají většinu a že to bude podle nich. Zvedl jsme se a zeptal se, jestli je 25. února a tohle má být kandidátka Národní fronty. Couvli a přišli s tím, že kdo chce, může navrhnout posun jednotlivých jmen v rámci navržené kandidátky. Pavel Vondrys ze Strakonic se pokusil navrhnout změnu postavení Pavla Pavla, ale to mu zamítli a jelo se dál. Bylo mi pak řečeno, že mám vypadnout, že moje místo v kraji potřebují. Využil jsme tedy tragického výsledku krajských voleb a přijal takříkajíc osobní zodpovědnost a rezignoval.

ODS navenek nepůsobí nejdemokratičtěji. Ze sněmů prosakují informace o domluvených kandidátkách…
Dobré to určitě není. Člověk by se s tím dokázal i smířit. Kdyby ta písecká kandidátka byla plná nových mladých jmen, lidí se zkušeností, kteří mají vizi. Mám-li kandidovat za nějakou stranu, tak mě až tolik nezajímá, jestli budu mít pozici jedna, sedm nebo dvacet sedm. Víc mě zajímá, aby mi vedení řeklo, kterým směrem chce jít. Alespoň základní kontury nějakého programu. Volební program nemá být jen laso na voliče. To má být jasná zpráva pro členy.

V ODS se obnovuje členství každý rok. Prosili jsme proto v Písku vedení, aby se udělal sněm v březnu. Vůbec ne o personálních otázkách, ale o programu. Spousta členů chtěla vědět po radikální změně ve vedení strany na Písecku, která se odehrála v květnu minulého roku, kam bude ODS směřovat. Do konce března musí členové zaplatit příspěvky, jinak automaticky ztrácejí členství. Opakovaně nám říkali, že nás není dost. Sněm nebyl a 40 lidí skončilo v ODS už v březnu. Náš odchod po pondělním sněmu nebyla věc, která se stala ten den. Ta se nejméně rok krystalizovala. Místní sdružení mělo kolem stovky lidí a v březnu odešlo čtyřicet lidí, takže je vidět, že to nebyl jen rozmar vrtošivých dědků a babiček, kteří byli nespokojeni s tím, jak se změnilo vedení.

Čekáte, že ODS opustí další lidé?
Nemám křišťálovou kouli. Ale vím o lidech, kteří svou nespokojenost vyjádřili. Říkali ale, že počkají až po kongresu ODS.

Co vám konkrétně vadilo na směřování nového vedení místní ODS?
Že o něm nevím vůbec nic. K tomu už není co dodat. Neexistovala žádná debata. Čekali jsme, že bude nějaký plán, základní teze. Nic jsme se nedozvěděli, ani když jsme jen čekali, ani když jsme o to žádali. Žádná komunikace shora. S obyčejnými členy nikdo nemluvil.

Už jste tedy oficiálně vystoupili z ODS. Po zveřejnění vašeho prohlášení předseda místní ODS Otomar Gottstein tvrdil, že nikdo nevystoupil…
Nikoho nekontroluji. Já jsem asi pět minut před půlnocí osmého června poslal abdikační dopis, velmi krátký. Poslal jsme ho oblastní manažerce, aby informovala pana předsedu. Udělalo to určitě mnoho dalších, jestli to tři ještě nestihli, protože jsou flinkové, to neovlivním.

Dvacet let jste strávil v ODS, polovinu dospělého života. Necítíte se unaven?
Každý dinosaurus se cítí unaven (smích). Vše, co jsem dřív dělal deset minut, mi dnes trvá půl hodiny. A únavou to není. Je to stářím. Co budu dělat v tuhle chvíli, nevím. Vím ale, co dělat nechci. Nechci sedět v Písku a malovat si hůlkou do písku (smích). Že bych uvažoval o místě na radnici, to ne.

Budete tedy pokračovat v politice?
Velká politika už mě nebere, držím ale palce Petru Nečasovi. To je jediná figura, která by mohla dosáhnout toho, že ODS nastoupí správnou cestu. V případě Písku jsme zvážili všechny možnosti. Některé jsme vyškrtli. Patřila mezi ně i ta přivést šedesát lidí do místního sdružení. Proč? Jde sice o nejběžnější způsob, jak získat vliv, ale dopadne to pak tak, že z těch lidí se o politiku zajímají dva. A to je cesta do záhuby. Takové sdružení bude dlouhodobě neusnášeníschopné, nakonec skončí.

Budu se ptát lidí, nestáhnu se do ulity. V Písku bydlím a chci ovlivňovat to, co se tady bude dít.