Srpnové události roku 1968 se dotkly pracovníků autodopravy v Jindřichově Hradci.



Z podniku odjely pouze pravidelné svozové linky mléka a zásobování. Autobusová doprava jezdila dál podle jízdních řádů. Dispečer osobní dopravy svážel z pionýrských táborů děti domů ke svým rodičům.
Na základě rozhodnutí vedení závodu zůstala první dny nákladní doprava v závodě, aby nezhoršovala dopravní situaci na silnicích obsazených vojsky.

Velkou obětavostí jízdních pracovníků byly nákladními vozidly zajišťovány požadavky na zásobování cukrem do Havlíčkova Brodu nebo Českého Brodu a jinam. Rozvážela se i mouka do velkoobchodů v celém okrese.

Okresní vojenská správa vydala příkaz k uzavření závodu pro cizí vojska. Hlavně pak měli pracovníci zakázáno vydávat okupantům pohonné hmoty. V dalších dnech zajišťovaly autobusové spoje z Českých Budějovic dopravu tiskovin pro informovanost obyvatelstva o situaci v Jihočeském kraji.

Někteří pracovníci závodu se pokoušeli vysvětlovat ruským vojákům, kteří byli shromážděni na vojenském cvičišti, situaci v republice. Byli však rázně odmítnuti a při normalizačních prověrkách po zásluze odměněni ztrátou místa. Další akcí byla výzva sovětský vojákům k návratu domů, která byla pracovníkem ČSAD v ruském jazyce vysílána v městském rozhlase v Jindřichově Hradci. Na vrátnici závodu byla prováděna petiční akce s nesouhlasem vstupu vojsk.

Po celé Evropě byly rozjeté kamiony mezinárodní dopravy, které se postupně šťastně vracely do republiky. Na některých hraničních přechodech byly směny celníků a pasové služby internovány a naši řidiči museli několik hodin čekat na odbavení.

Řidiči kamionů se o vzniklé situaci v republice dozvídali různě u čerpacích stanic a z rozhlasu. V následujících týdnech vozili řidiči mezinárodní kamionové dopravy ilegálně domů knihy vydané v Itálii obsahující fotodokumentaci o okupaci republiky. Tak jako v ostatních závodech se našli lidé, kteří s okupací tiše souhlasili, ale nahlas to dali vědět až při normalizačních prověrkách. Řada odborníků musela opustit svá místa.

Na tuto dobu vzpomínali Josef Petříček, Ladislav Pokorný, Bohuslav Mátl a Karel Garhofer, který vše sepsal.