VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Okurkový hrdina vyhodil u břehu Vajgaru minu

Jindřichův Hradec - /JIHOČESKÉ FILMOVÁNÍ/ Před půl stoletím vznikl skoro celý v Jindřichově Hradci a okolí jediný film režiséra Čestmíra Mlíkovského. Snímek ukazuje starší podobu okresního města

19.10.2013 1
SDÍLEJ:

Ústřední dvojice: zamilovaní Matěj a Slávka v podání Václava Sloupa a Aleny Procházkové.Foto: printscreen

V malebném městě Jindřichův Hradec na řece Nežárce využívali filmaři pro natáčení především zdejší rozsáhlý hrad a zámek. Vzpomeňme historické snímky  Bathory, Pan Vok odchází,  Svatby pana Voka či Svědek umírajícího času. Uprostřed města ale leží podmanivý rybník Vajgar, který se zalíbil štábu režiséra Čestmíra Mlíkovského. Před půl stoletím pořídil právě u Vajgaru, v centrálních ulicích Jindřichova Hradce a v přilehlých Jakubských sadech prakticky celý snímek o mladých lidech s podivným názvem Okurkový hrdina.

Příběh se odehrával za maloměstské nudy a bezčasí, v jakési „okurkové" sezoně. Možná odtud pramení název snímku. Hráli zde tehdy začínající herci Alena Procházková, Iva Janžurová, Václav Sloup, Jiří Havel, o něco starší byl Lubomír Kostelka.

Bylo léto 1962, zřejmě červen, prázdniny ještě nezačaly nebo byly na počátku, když štáb sháněl do komparzu desítky mladých lidí. Ocitla se mezi nimi i tehdejší gymnazistka (dříve všeobecná vzdělávací škola) Markéta  Zemanová.

Letecký pohled z filmu na na jindřichohradecké náměstí Míru. Hrdina říká, že ve městě žije 6800 obyvatel. Filmování  si dodnes dobře vybavuje. „Mnoho záběrů je od rybníka Vajgar zhruba v místech, kde dnes leží venkovní akvapark. Možná to bylo o něco níže. Tam jsme hráli koupající  se a dovádějící mládež. Hodně jsme byli ve vodě, cákali jsme. Běhali jsme po louce a házeli jsme si s míčem. Leželi jsme na dece. Byli jsme kamarádi hlavních hrdinů, s nimiž jsme chodili do školy. Tu představovala budova bývalého okresního úřadu v Husových sadech. Filmaři na ni umístili ceduli," poznamenala Markéta  Zemanová. Té také utkvělo, jak komparzisté běží s aktovkami po schodech směrem do sadů.

U Vajgaru skočí v jednu chvíli hrdina Matěj do vody a vyloví minu. Pak ji odhodí a následuje silný výbuch. Některé záběry jsou podle komparzistky skoro detailní a mnoho bývalých komparzistů na nich poznává. „Z gymnázia nás šlo na natáčení více, také někdo z ekonomky. Bohužel mnozí nejsou mezi námi," posteskla si Markéta Zemanová.

Ta se blíže seznámila s představitelkou Slávky Alenou Procházkovou. Byla tehdy zhruba ve stejném věku. „Jenou byla u nás doma na návštěvě. „Šly jsme k nám pro nějaké věci, pozvala jsem ji dál," vzpomíná Markéta  Zemanová.

Ví také, že za natáčení nebyl honorář. „My byli rádi, že jsme ve filmu. Na peníze jsme nemysleli, to nás ani  nenapadlo," řekla Markéta  Zemanová, jež film viděla dvakrát. V roce 1963 na premiéře v Jindřichově Hradci a pak jednou v televizi v cyklu film pro pamětníky. „Na premiéru přijela Alena Procházková, přišla za námi, co jsme byli v komparzu, a říkala, že má strach, jak se to bude líbit,"  vypráví Markéta  Zemanová.

Lidé jdou po dnešním  Masarykově náměstí.Pamětníkem natáčení je také Jiří Daniel, který coby student umělecké školy byl před jedenapadesáti lety v Jindřichově Hradci doma na prázdninách. „Pro nás, místní, bylo natáčení velkou událostí. Nebylo běžné vidět pracovat živé herce. Dost místních lidí si ve filmu zahrálo v komparsu, nejvýraznější a nepřehlédnutelnou figurou byla místní excentrická figurka, hubený, vysoký, v obličeji bílý Antonín Sevald, který ve filmu přechází dole u náměstí Panskou ulici se svojí oblíbenou kozou, za kterou inkasoval honorář jako za herečku," vypráví Jiří Daniel z pražských Dejvic, který vztahy se svým rodným městem nezpřetrhal.

Jindřichův Hradec míval podle něho atmosféru „rozmarného léta". „Přes den jsme se poflakovali a kontaktovali jsme děvčata na plovárně. Podvečer se sedělo pod kaštany nebo v restauraci hotelu Grand. Je nemyslitelné, že by dnešní mládež chodila poslouchat dechovku jako naše generace," dodal Jiří Daniel.

Vladimír Menšík se nakreslil sám 
a pak se ptal, zda to není ptakopysk 

Lubomír Kostelka (postava Luboš) se s Vladimírem  Menšíkem kamarádil.Pamětník Jiří Daniel má na natáčení ještě jednu hezkou vzpomínku, přesněji na Vladimíra Menšíka. „Ve filmu sice nehrál, ale často tam jezdil z nedalekého okolí, kde byl na dovolené. Zajížděl za nerozlučným kamarádem Lubomírem Kostelkou. Kde byl Kostelka, tam byl Menšík a opačně. Dvojice se brzy stala součástí štábu a velmi vítanými hosty v restauračních zařízeních, kde jsem se náhodou s oběma setkal," vypráví Jiří Daniel. Ten s sebou jako student umělecké školy neustále nosil skicák a tužky. Tak se osmělil a poprosil Menšíka, jestli by si ho mohl nakreslit.

„Bez váhání souhlasil a zeptal se, jestli má sedět zepředu, nebo zezadu, že u něj to prý vyjde nastejno. Bohužel nás přerušila asistentka, že pan Kostelka musí na plac. Také pan Menšík se omluvil a řekl: Tak někdy jindy, až bude víc klidu. To se uskutečnilo za mnoho let, kdy jsem měl mistra nakreslit pro časopis Dikobraz. Ve filmovém klubu mi seděl poctivě snad dvě hodiny a celou tu dobu mi vyprávěl neskutečně legrační příhody a sám se hurónsky smál. Kreslit se moc nedalo," vybavuje si Jiří Daniel.

Z očí mu tekly smíchy slzy a tužka mu poskakovala po papíru. „Když mistr Menšík viděl mé marné počínání, navrhl, že se sám nakreslí, když se neurazím, 
a jedním tahem udělal svoji velmi zdařilou autokarikaruru, kterou mi dal se slovy: Co myslíte, jsem to já,  nebo je to 
z profilu ptakopysk?"

Autor: Luboš Dvořák

19.10.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kuželkáři Dačic jsou v čele okresního přeboru

Podzim, ilustrační foto.

Teplé počasí přepsalo rekord z roku 1885

Orientační běžci SOS stáli v Lize Vysočiny sedmnáctkrát na stupních vítězů

Hamry nad Sázavou - Jednapadesát svých zástupců měl při desátém podniku Ligy Vysočiny ve hře jindřichohradecký Spolek orientačních sportů.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Jihočeši nejraději slaví ve Windy Pointu

České Budějovice /ROZHOVOR/ – V anketě Českobudějovického deníku o „Nejoblíbenější provozovnu roku 2017“ vyhrál na plné čáře o závratné dva tisíce hlasů před všemi ostatními lipenský coctail bar Windy Point v Černé v Pošumaví.

Kradl na zahradě v Bezručově ulici

Jindřichův Hradec - Hradečtí policisté pátrají po neznámém zloději, který způsobil škodu za šestnáct tisíc korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení