VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Po stopách gobelínového umění 3. část

Jindřichův Hradec - Svůj první gobelín s námětem svatého Jiří od grafika Zdeňka Kratochvíla, při jehož výrobě bylo použito přírodních barviv, vystavila Marie Teinitzerová v roce 1911 na pražské vánoční výstavě.

11.6.2010
SDÍLEJ:

Max Švabinský: gobelín Diana.Foto: archiv Muzea Jindřichohradecka

Do této doby spadá již její spolupráce s Františkem Kyselou, podle jehož návrhů tká gobelín pro zasedací síň senátu a sadu gobelínů pro zámek v Novém Městě nad Metují. Následuje cyklus figurálních gobelínů pro reprezentační přijímací salón na Pražském hradě. Její umění bylo oceněno Velkou cenou na Mezinárodní výstavě moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži roku 1925 a řádem, který ji udělilo francouzské ministerstvo školství a krásných umění. Výsledkem společné práce s Fr. Kyselou bylo osm rozměrných gobelínů cyklu Řemesla, které v Paříži vyvolaly právem velký rozruch, protože to byly první moderní gobelíny tkané jinou technikou, než jakou používali francouzští tkalci. Toto vysoké ocenění založilo mezinárodní věhlas jindřichohradecké dílny a přispělo k rozšíření kulturní spolupráce mezi Francií a Československou republikou. Cyklus se stal jedním ze základních děl české tapiserie.

Pak již nebylo obtížné získat ke spolupráci slavného malíře Maxe Švabinského, který pro ni vytvořil výtvarný návrh na gobelín Lov Diany. Vznikl na počest výročí vzniku samostatného českého státu. S domácími tkalci utkala také damaškovou soupravu ubrusů pro domácnost prezidenta T. G. Masaryka. Po Švabinském vytvořil další návrh malíř Jaromír Stretti - Zamponi, tentokrát to bylo panorama Hradčan.

Dalším významným výtvarníkem byl malíř Cyril Bouda, se kterým umělkyně spolupracovala již od r. 1912, kdy podle jeho návrhů vznikly potahy křesel s černínským znakem. Gobelín Dobrý pastýř byl reakcí na smrt jejího manžela, který zemřel předčasně ve věku 48 let. Cyril Bouda použil biblický námět, vycházející z 22. žalmu Starého zákona.

O zakázky nebyla nouze, další přišla od orlických Schwarzenbergů na zhotovení hedvábných tapet. Pro světovou výstavu v New Yorku v r. 1939 tkala lněný gobelín nazvaný Československý len, který navrhl malíř K. Putz. Dívčí postavy na něm symbolizovaly jednotlivé fáze zpracování lnu. Pro Památník národního osvobození na Žižkově byl v její dílně utkán gobelín Velký znak republiky podle námětu Karla Svolinského. Znak se začal tkát v roce 1938 a pro nedostatek místa v dílně byl gobelín přenesen do sálu Střelnice a dohotoven v pohnutých dnech září 1938. Podle vlastních vzpomínek si Marie při této příležitosti vděčně připomínala gesto Karla Schwarzenberga, který jí pomohl sehnat těžko dostupný druh lnu upravený pro tkaní. Gobelín se podařilo odeslat na poslední chvíli před záborem Němců do Ameriky.

Během 2. světové války byl utkán gobelín Orfeus a v poválečných letech došlo k rozšíření dílny, aby se tu mohly tkát velké gobelíny. Tak vznikl roku 1947 proslulý Karolínský gobelín pro slavnostní aulu pražského Karolina k 600. výročí založení Karlovy university podle návrhu Vladimíra Sychry. A následuje další cyklus inspirovaný slovenským malířem Ĺudovítem Fullou, který pro ni namaloval kartony Vesnické madony, Slovanské madony a Madona s anděli.

Pro slavnostní síň českobudějovické radnice byl utkán podle návrhu Cyrila Boudy gobelín Budějovická kotlina. Nejproslulejší gobelín utkaný v r. 1953 pro Národní shromáždění se jmenuje Praga caput regni. Pro pražský hotel Internacionál byl vypracován gobelín Praga Regina Muzicae rovněž na Boudův námět.

Rub slávy

Vedle uznání a ocenění uměleckého a kulturního světa paradoxně rostly existenční starosti o zachování dílny, která byla finančně odkázána sama na sebe. Jak si později ve svých pamětech její zakladatelka posteskla: „Zápasili jsme bez pomoci a odkázáni jen sami na sebe, zatímco země Moravská udělovala pod titulem „Školy gobelínů“ roční podporu dílně ve Valašském Meziříčí.“ Ironií osudu jí měly utěšovat bonmoty o tom, že „velká a dobrá díla rostou jen pod tlakem nepříznivých okolností“.

Nad jindřichohradeckou dílnou se téměř zavřely vody a jen díky nesmírné houževnatosti její zakladatelky se podařilo již v roce 1935 rozvinout akci pro oživení jihočeské tkalcovské tradice. Založila družstvo „Společná práce“, od něhož si slibovala i záchranu vlastní dílny, ale po dvou letech pro nedostatek peněz družstvo muselo zaniknout. Naštěstí přicházely zakázky od soukromých zájemců i zakázky vládní.

Roku 1952 přišlo i veřejné uznání; Marie Hoppe - Teinitzerová byla jmenována laureátkou státní ceny 2. stupně za zásluhy o rozvoj textilního umění. Paradoxem je, že dva roky předtím jí byla jako živnostnici dílna zkonfiskována a přičleněna k podniku Textilní práce, později k Družstevní práci a v r. 1956 k Ústředí uměleckých řemesel. Pro ni to ale znamenalo osvobození od tíživých finančních starostí o hmotnou existenci dílny.

U Nežárky

V roce 1954 se dílna konečně přestěhovala do nově upravené památkové budovy pod zámkem. V roce 1958 – dva roky před smrtí Marie Teinitzerové – se zde stal výtvarníkem Josef Müller, žák profesora Antonína Kybala na UMPRUM, pod jehož vedením se dílna stává jednou z nejznámějších v produkci tapiserií na světě. Tapiserie přestala být jen prostředníkem, ale stala se především nositelem výrazu. Podstatný vliv měla samozřejmě také vysoká profesionální úroveň zdejších tkadlen. Přední čeští i světoví umělci si zde nechávají tkát tapiserie podle svých návrhů (např. Jaroslava Pešicová, Bohdan Mrázek, Květa Hamsíková, Jiří Trnka, Fernand Léger, Jean Lurgat, Endre Nemes a další). Neméně významnou součástí zdejší gobelínky bylo také restaurování historických tapiserií. Důležitým momentem také bylo předvádění hotových tapiserií, což byla slavnostní chvíle jak pro zaměstnance, tak i pro veřejnost. Vznikalo tak vědomí sounáležitosti a prolnutí skrze umělecký produkt vzniklý rukama jindřichohradeckých tkadlen.

Zdejší slávu dokazovalo i založení Galerie soudobé tapiserie, která byla otevřena v areálu jindřichohradeckého zámku v květnu 1966. Její základ tvořila sbírka tapiserií našich současných umělců zapůjčená ze sbírek UMPRUM, které sem potom přeneslo celou svoji sbírku tapiserií 20. století. Galerie se dokonce dostala i do mezinárodního adresáře UNESCO. Ke konání prvního mezinárodního symposia tkané tapiserie bohužel nedošlo, neboť se mělo konat právě 21. srpna 1968. Přemístění sbírek do pražského Umělecko průmyslového muzea při zahájení oprav zdejšího zámku v 80. letech znamenalo pro město citelnou kulturní ztrátu. Provizorní výstavní prostory poskytl po nějakou dobu jen kostel Nejsv. Trojice. Tradice výstav byla obnovena až v roce 2004 v prostorách bývalého zámeckého mlýna. Zde se každoročně konají výstavy tapiserií předních českých výtvarníků, uměleckých škol českých i zahraničních. Škoda, že mlýn, který provozuje o. s. Jindřichohradecká kulturní společnost, je z klimatických důvodů přístupný jen v letních měsících, ale i tak může návštěvník získat přehled o současných trendech.

Budoucnost?

Po roce 1989 byla gobelínová dílna zprivatizována a pokračovala v duchu tradice Marie Hoppe - Teinitzerové i Josefa Müllera. V r. 2002 však byla přestěhována do jiného objektu v Komenského ulici, kde působí dodnes. Bohužel už dlouho není pravdou, že by se v podhradí „skrýval živý národní kulturní poklad“, jak se psalo v Jindřichově Hradci v 90. letech. Dnes se krédo zakladatelky: „pro blaho jižních Čech a ke cti celému národu“ rozplynulo a zbyla po něm poněkud nahořklá příchuť – kdo z Hradečáků viděl v posledních letech vystavená hotová díla, jak tomu bývalo kdysi zvykem a kdy se s nimi mohlo město veřejně pochlubit? Gobelínová dílna přes všechny nesnáze patřila v období první republiky k rodinnému stříbru nejen Jindřichova Hradce, ale celé země.

Historický objekt u Nežárky dnes slouží jinému účelu. Takže plánovaná budoucnost i proklamovaná filosofie „mnoha možností pro širokou i živou prezentaci současné tvorby i restaurátorských dovedností jindřichohradeckých gobelinářek, restaurátorek i ručních tkadlen“ vzala za své. Zda se dočkají ocenění, bude známo až po opravě nového zámeckého pivovaru, kam se má v budoucnu dílna přestěhovat. Po dlouhých letech si snad budeme moci prohlédnout nově vznikající tapiserie či přihlížet restaurování starých vzácných tkanin. Přejeme proto, aby 100. výročí, které bude dovršeno v létě, se stalo symbolem znovuobnovení slávy jindřichohradecké gobelínové dílny.

Epilog

Ještě jedno výročí si v souvislosti s Marií Hoppe - Teinitzerovou připomínáme: na podzim to bude 50 let od jejího úmrtí; zemřela 8. 11. 1960 v Jindřichově Hradci (mezi kondolujícími byl i slavný výtvarník Joan Miró). Vzpomínkový večer se konal v Praze 11. 1. 61 v klubu Mánes. Na večeru pronesl řeč V. V. Štech a přítomni byli i další významní přátelé či obdivovatelé velké umělkyně včetně paní Hany Benešové, ženy prezidenta Edvarda Beneše.

Sabina Langerová

11.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační snímek.

Klikovští a třebětičtí střelci se v I. B třídě činili

V lihovaru se nepálí líh od roku 2016, brzy se to možná změní.

Lihovar v Blanici je na prodej, včelařům by se mohlo ulevit

V seriálu Naši prvňáci představíme děti z hradecké 2. základní školy

Jindřichohradecko - I tento týden pokračujeme v seriálu, ve kterém vám postupně představíme všechny prvňáčky z okresu.

Hledají muže snědé pleti

České Budějovice – Kriminalisté pátrají po 180 cm vysokém Robertu Oláhovi. Snědý muž váží kolem 90 kg, hnědočerné vlasy má po stranách vystříhané a vylepšené nagelovaným čírem.

V úterý si můžete vybrat z filmové nabídky

Jindřichohradecko/ANKETA/ - V Třeboni nebo ve Velenicích můžete strávit odpoledne či večer u zajímavých a oblíbených filmů.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení