V současné době zastáváte post zástupce šéfa územního odboru, jak začala vaše kariéra u policie?

K Policii ČR jsem nastoupil 1. dubna 1999, hned poté, co jsem dokončil studium v bakalářském programu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Už tři roky před tím jsem se v době základní vojenské služby zabýval myšlenkou sloužit u Policie ČR a již v průběhu studia si vzpomínám, že jsem profesorům sděloval mé rozhodnutí. V rodině ani v příbuzenstvu nemám historicky žádné policejní předchůdce. Cítím to paradoxně jako velkou výhodu, jelikož nikdo nemohl srovnávat mé výkony s mým příbuzným a nařknout mě např. z toho, že mi někdo „vyšlapal cestičku“. Od mého nástupu k PČR do poloviny roku 2007 jsem sloužil na základním útvaru v Českých Budějovicích – OOP Suché Vrbné, jako řadový policista. Jsem přesvědčen, že je to ta nejlepší příprava pro vedoucí funkci, kterou nemůže nahradit žádná škola. Poté jsem se zúčastnil výběrového řízení na místo vedoucího obvodního oddělení v Třeboni, kde jsem se umístil na prvním místě a tuto funkci jsem zastával zhruba do konce roku 2010.

Naposledy jste byl v Třeboni, je podle vás lázeňské město z hlediska policie v něčem specifické třeba oproti místům, kde jste sloužil před tím?

Město Třeboň je pro mne srdcová záležitost. Vnímám ho jako historickou perlu a nikdy před tím by mě nenapadlo, že budu mít tu příležitost a čest zastřešovat na té nejnižší úrovni bezpečnost zde žijících občanů a blízkého okolí. Měl jsem velké štěstí na kolektiv zde sloužících policistů. Nebyly to jen dny plné slunce, vzájemného porozumění, ale někdy se také zatáhlo a začalo pršet. Důležité je, že když se vypršelo, opět vysvitlo slunce, my jsme byli schopni podávat výkony, které se od nás očekávaly. Dá se říct, že kolektiv 31 lidí je vzorkem celé společnosti. Najdou se zde nadprůměrní pracanti, dále kluci, kteří odvádí standardní výkony. Byli zde i ti, kteří jak se říká práci nevymysleli, ale buď zakrátko pochopili, co se od nich chce, a když ne, tak jsme se s nimi rozloučili. Vážím si práce třeboňských policistů, mají výbornou místní znalost. To je z mého pohledu hlavní rozdíl mezi policistou ve větším městě a policistou na oddělení typu OOP Třeboň a menším. Dále nemohu při vzpomínce na Třeboň nezmínit výbornou spolupráci s městskou policií v Třeboni pod vedením vrchního strážníka Vladimíra Školky. Za ty zhruba tři roky jsme mezi sebou neřešili žádnou krizovou situaci v komunikaci a z tohoto vztahu profitovali hlavně občané Třeboňska.

Nastoupil jste do nové funkce, vlastně druhého nejvyššího policisty na Jindřichohradecku. Jakou máte vizi, co by se mělo zlepšit a co naopak funguje bezvadně?

Nastoupil jsem do dobře rozjetého vlaku, za což patří dík zejména mým předchůdcům. Co se týká pořádkové policie, tak nemohu nevzpomenout JUDr. Jaroslava Bártu a Bc. Miroslava Dufka, kteří tvořili několik let skvělý tým a vedli pořádkovou policii k těm výsledkům, které dnes má. JUDr. Bárta ukončil vzhledem k věku služební poměr a jsem rád, že Bc. Dufek nadále pokračuje na místě koordinátora Územního odboru J. Hradec.
Územní odbor Jindřichův Hradec dlouhodobě dosahuje nejvyšší příčky, co se týče srovnávacích ukazatelů v kraji, a jak je známo, je těžké se dostat na vrchol, ale mnohem těžší je se tam udržet. Jsou věci, které mohu ovlivnit jako vedoucí funkcionář a které mohu ovlivnit již méně nebo dokonce vůbec. Z praxe vím, že když je například vyhlášené pátrání po mladé dívce, která je ohrožena na životě, tak se mi v mimopracovní dobu do jedné hodiny postupně sejde 99 procent policistů, kteří jsou připraveni na pátrací akci. Těžko však již ovlivním, jaké finanční vstupy jdou do Policie ČR a co si může policie po materiální stránce dovolit. Jako zástupce vedoucího územního odboru bych přál všem „svým“ policistům skvělé materiální vybavení a bezedné nádrže u služebních vozidel. Čtenáři však jistě nežijí ve vzduchoprázdnu a je jen volbou společnosti, na co použije své prostředky a v čem je priorita. Jedno vím jistě. I ten, kdo málokdy najde hezká slova pro toho, kdo nosí uniformu, si na číslo tísňové linky rychle vzpomene, když se jemu či jeho blízkým děje protiprávní jednání.

Co vám a všem vašim kolegům policistům v současné době nejvíce komplikuje práci?

Lhal bych, kdybych na tuto otázku neodpověděl tak, že je to snížené množství finančních a materiálních vstupů, které jdou do policie. Je to z mého pohledu hlavní rozdíl mezi policií a soukromým subjektem. Když budu vést dobře soukromou firmu a budu mít vynikající výsledky, tak si mohu dovolit například přikoupit nová vozidla s plnými nádržemi. Ale když bude mít policie vynikající výsledky s těmi prostředky, které má k dispozici, a s těmi vstupy, které má, tak se z toho také dá usoudit, že víc nepotřebuje a že je zde vlastně nadstav.

Můžete čtenářům Deníku sdělit, jaké máte koníčky a čemu se nejraději věnujete ve chvílích volna?

Nedá se říct, že bych měl nějaké koníčky. Spíše se jedná o příjemné povinnosti v souvislosti s rodinným životem a prací související se zvelebováním a údržbou rodinného domu. Snad si na ty koníčky v pravém smyslu slova v budoucnu najdu čas.