Převážně nevážně: Jaký byl letošek v regionu?

Tak by se dal charakterizovat právě končící rok, a to nejenom z pohledu lékařů, jejichž příběh cesty za prací do zahraničí a snahy získat více peněz se táhl celým rokem 2010 jako červená niť v příběhu.

Ani Jindřichohradecko nezůstalo ušetřeno odcházení a nejenom lékařů jindřichohradecké nemocnice, kteří nakonec vůbec nikam nešli. Ale otřásla se židle s jejich ředitelem. V létě se měl pokládat základní kámen k novému pavilonu nemocnice, ale místo toho byla zrušena výběrová řízení, protože projekt nebyl dostatečně připraven. Předseda představenstva Jaroslav Vohnout na vlastní žádost z postu odešel a do čela špitálu se postavil Miroslav Janovský.

Nemá však lehký úkol, stojí před ním dlouho očekávané zateplení polikliniky a výstavba pavilonu. Do toho se musí vypořádávat s nedostatkem peněz a požadavky lékařů. Bohužel, na setry jako by se zapomínalo a přitom, bez jejich obětavé péče by mnohdy léčba nebyla tak úspěšná.

Zatímco v hradeckém špitále měly stavební stroje letos pohov, třeba v Dačicích se budovalo na plný plyn. Kapetova ulice dostala nové sítě, ve směru ke Strojírenské vznikl nový most přes Vápovku a příští rok se bude pokračovat.

V Třeboni zase byli řidiči jezdící po přeložce svědky „výměny“ mostu z Vodárenské ulice k pergole.

Obyvatelé Radouňky - místní části Jindřichova Hradce se zase konečně dočkali kanalizace, a to i za cenu nekonečného bláta na příjezdových cestách. Ale co naplat, trocha nepohodlí přinese své ovoce, teď je jen otázka, jak moc se náklady na výstavbu promítnou do ceny, kterou lidi zaplatí za vodu.

Ale zpět k něčemu příjemnějšímu. Léto budiž pochváleno, i když letos zrovna dovolenkářům počasí moc nepřálo, všichni si zaslouženého odpočinku chtěli užít. Ale když se konečně v závěru srpna slunce rozhodlo, že zatopí, tumáš čerte krumpáč, vodní park v Jindřichově Hradci měl zavřené bufety. „To není moc podnikatelské,“ konstatovali naštvaní návštěvníci a otřásla se další židle, tentokrát pod šéfem bazénu. Do konce roku ještě přišly další rošády u Vajgaru a mezi lidmi se šušká o dalších vratkých křeslech. Zlí jazykové tvrdí, že starosta v kanceláři jako správný generál šoupe svými podřízenými jako v pohádce o šíleně smutné princezně.

Koncem listopadu potěšila Hradečáky zpráva o tom, že město u Vajgaru je nejlepším českým městem pro život.

Nejen v diskuzích na internetu se ale našlo několik vtipálků, kteří na tuto skutečnost nahlíželi poněkud jinýma očima. „Z jindřichohradeckých reálií mám nejradši benzínku Fruko-Schulz, ve které se točí rum do kanystříků,“ glosoval jeden z diskutujících s tím, že hodnotící komise k tomuto faktu nejspíše hodně přihlížela. Lidem se nepozdával ani fakt, že Hradec je na předních místech tabulek co do výše průměrných platů. „A stejně tak neodpovídají data o nezaměstnanosti, v Hradci práce není. Seženou ji jen lidé se známostmi,“ píše v diskuzi na webu Deníku čtenář Robert.

Jiný vtipálek přizvukuje, že právě platy jsou příčinou nízké kriminality ve městě. „Když nejsou pořádné mzdy, tak lidem není co krást, to je přece jasné,“ uvádí. „V Hradci je krásně. A nejen proto, že se jim tam promenádují nahaté političky,“ komentuje čtenář s přezdívkou jitoněq.
Šestadvacetiletou zastupitelku s přezdívkou Rudá Vendula už jistě není třeba připomínat. I ona (a především její akty) vyvolala ve čtenářích kromě různých reakcí i touhu podělit se se světem o své názory. „Žádný Jihočech v poslední době nezahýbal mediální scénou víc, než slečna Kroupová,“ píše pravidelně diskutující čtenář Liborek. V komentářích se daly najít i perly jako „Nevím, co řešíte. Mohli se svléknout daleko horší“ a „Kdybych byl z Hradce, tak hned vím, koho volit“.