VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při putování po kostelích navštívíme sv. Barboru

Jindřichův Hradec – Dobrý den, moji přátelé. Dnes je před námi delší a náročnější cesta, nuže, neotálejme.

22.1.2012
SDÍLEJ:

KOSTEL SV. BARBORY skrývají lesy nedaleko Děbolína. Na menším snímku původní podoba. Foto: M. Handl

Nakročili jsme na křížovou cestu směrem od svatého Jakuba k rybníkům Polívkám. Projdeme Děbolínem a po chvíli se ocitneme u lesního kostelíka sv. Barbory. Tam sice cesta lemovaná kapličkami nekončí, ale ta naše pro dnešek ano. Kapličky totiž zásluhou pana Heřmana Jakuba Černína pokračují až do Příbrami.

Ale vraťme se ke svaté Barboře. Její historie se začíná psát ve 12. století , kdy za pány z Hradce přicházejí do těchto končin i poustevníci, bratři Ivanité, kteří měli za úkol vysušit zdejší močály a kultivovat okolí. Což se jim povedlo zřejmě téměř dokonale, protože za mých časů se těmto místům říkalo „Na poušti“.

Bratři Ivanité si zde postavili poustevnu a zanedlouho vedle přibyla i kaple sv. Barbory. Věnovali se činnosti kazatelské a v kapli i oddávali. Kolem kaple zřídili hřbitov pro zemřelé z okolních vesnic – Ratiboře, Roseče, Děbolína a Mnichu. To vše trvalo až do husitských válek, kdy poustevna zpustla a možná i vyhořela.

Pak historie na čas umlká a my se dostáváme do století sedmnáctého, kdy už je vedle poustevny vystavěn místo staré kaple nový kostelík sv. Barbory, který spadá do správy bratří jezuitů. Ti zde konali slavné pouti a vodili procesí. A svatá Barbora zažívá dobu své největší slávy. Stavební hejtman Jiří Miller z Rottenburgu nechává přistavět dva nové poboční oltáře a roku 1689 musely být probourány ještě druhé dveře, aby věřící mohli pohodlně kostelem procházet.

Na jedné straně rozkvět, na straně druhé úpadek. A to úpadek myslivosti. Nelze se tomuto tématu vyhnout, jsme přeci uprostřed lesů. Za doby pánů z Hradce se pořádaly hony na vše, co se jen v lese hýbalo. Tak se na stolech panstva objevily kromě běžných druhů zvěře třeba i medvědi. Největším milovníkem lovu z rodu pánů z Hradce byl Jindřich IV., kterému se tato záliba stala osudnou.

17. ledna roku 1507 vyjel opět na lov, s loveckým oštěpem u boku. Jenže cesta byla pokrytá sněhem, saně se neudržely na cestě a vůz se převrátil na bok. Při této nehodě lovecký oštěp projel stehnem a ledvím pana Jindřicha. Ubohý pán umíral několik dní ve velkých bolestech. Na druhou stranu si myslím, že měl spíše svůj kmetský věk trávit s mladou paní Annou, která svého tehdy osmašedesátiletého muže přežila téměř o čtyřicet let.

Pan Jindřich byl pohřben v hlavním kostele před prostředním oltářem pod vysokým, z červeného mramoru ozdobně vytesaným náhrobníkem. Ten už ale v Hradci nehledejte, protože při dláždění kostela kamennými čtverci roku 1852 byl náhrobník odvezen a použit v proboštském dvoře obráceně jako dlažba.

Ale zpátky do lesů. Úpadkem myslivosti ubývalo i lovčích, kteří kdysi vážení nyní spadli mezi řemesla. Tím museli převzít také některé tovaryšské zvyky. Jedním z nich bylo i přijímání příjmení podle budoucího povolání. A tak se na Dubovici (jak se lesy kolem svaté Barbory označují) vyskytuje starý hajný Lasička a o pár let později mladý Lasička. Ale třeba na lesním zámečku Jemčina si písaři práci zjednodušili úplně. Ať se hajný jmenoval jak chtěl, svým nástupem do služby se stal Sýkorou.

Pokud na Hradec přišel již hotový hajný, své jméno si pochopitelně ponechal. Tak tomu bylo i v polovině 18. století, kdy přichází Jiří Mikuláš Wachtel, zakladatel slavného mysliveckého rodu v Hradci. Zásluhou jeho i jeho potomků se u nás lesnictví začalo opět dařit. Přivezl si s sebou spoustu poznatků a dokázal je správně využít.

Ale hluboké lesy na Dubovici nelákaly jen k této bohulibé činnosti. V jejich temných zákoutích se skrývaly loupežnické bandy. Roku 1769 zde působilo několik lupičských tlup. Jednu z nich vedl Hanz Grüneisen a Vít Heller. Vít byl ještě téhož roku chycen a popraven v Českých Budějovicích. Další lupičské bandě velela dokonce žena! Čtyřicetiletá Justina Jusheimova vládla svým třem bratrům, kteří podle jejích pokynů kradli převážně koně i s povozy.

Ale kromě těchto zloduchů měly lesy kolem svaté Barbory ještě jiné, méně škodící obyvatele. Jedním z nich byl lesní muž. Prý to byl myslivec, který byl pro rouhání zakletý. Pak chudák seděl každý večer při měsíčku na kameni a počítal hvězdy. Až je spočítá, bude vysvobozen.

Ale to už sláva kostelíku svaté Barbory pomalu pohasíná. Poslední ránu mu zasadil císař Josef II., který ho zrušil. Tím se dostal roku 1789 do veřejné dražby, kde ho koupil hrabě Černín pro svého hajného. Ještě, že jsem u toho už nemohl být. Hajný totiž kostelík začal využívat jako kůlnu a ze sakristie udělal sklad piva. Taková neúcta!

O sto let později, roku 1888, byla zbourána i poustevna a na jejím místě postavena myslivna. A už jsme opět u myslivců.

V této době je u pánů Černínů ve službě už čtvrtý z rodu Wachtelů, Jiří Václav. Po návratu ze zkušené v Německu chtěl prosadit moderní změny v pěstování lesů. Aby dokázal, že jeho názory jsou dobré, vymínil si u svého otce Jiřího Ferdinanda část lesa právě v polesí Dubovice. Byl to požadavek přehnaný, vždyť chtěl padesát hektarů!

Naštěstí byl Jiří Ferdinand moudrý muž, vsadil na svého syna a les mu svěřil. Za to se mu Jiří Václav odvděčil tím, že ještě více proslavil rodové jméno.

Ale čas se zastavit nedá a tak se nakonec všichni představitelé tohoto rodu sešli ve společné hrobce u kostela, u kterého bude naše cesta pokračovat. Pro dnešek se s vámi loučí váš Jeronymo.

Marcela Handlová

Zdroj: Arch. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce a
Jan Frič, Velké vzory našeho lesnictví

22.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Noční bouřka v Bořetíně u Mnichu odnesla psovi kotec, rozbila okna do ložnice, kam napršelo. Na silnici mezi Mnichem a Bořetínem, na asi 800 metrů dlouhém úseku bylo popadaných hned několik stromů. Foto: Ondřej Štrouf.
AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE
14

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Setkání rodáků v roce 2013 při příležitosti svěcení kapličky.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Sobota zve na koně, hasičskou soutěž i na koncerty

Jindřichohradecko - Sobota nabízí pestrou škálu tipů, kam se vydat na Jindřichohradecku za zábavou.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Když o víkendu bolí zuby, pomohou na pohotovosti

Jindřichohradecko - Když vás o víkendu začnou bolet zuby, pomoc hledejte u lékařů, kteří slouží pohotovost v Jindřichově Hradci a Dačicích.

Již nejsou mezi námi

Jindřichohradecko - V uplynulém týdnu jsme se naposledy na Jindřichohradecku rozloučili:

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení