VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rod Vítkovců: Skutečný rytíř Jindřich VII.

Jindřichohradecko - Pokračujeme v historickém seriálu o rodu Vítkovců.

17.1.2016
SDÍLEJ:

Část třeboňského opevnění.Foto: archiv Marcely Handlové

Konečně se dnes dostáváme k potomkům Voka II., nejen jako k obráncům svých práv, ale hlavně jako k lidem, kteří měli, tak jako my, svůj vyměřený čas a s tím rozhodně nic dělat nemohli.
A pan Jindřich VII. z Rožmberka měl toho času opravdu málo. Ačkoliv byl ze všech pěti bratrů nejmladší, započneme právě s ním. V této generaci to vladařství šlo totiž tak trochu na přeskáčku. A právě Jindřichovi byla svěřena moc nad rodovým majetkem jako prvnímu.

Spojení rodů Vítkovců

Narodil se 15. ledna roku 1496 a i jemu bylo dopřáno studovat na Boloňské univerzitě. Když bylo Jindřichovi 24 let, uzavřel sňatek s Magdalenou ze Šternberka. Bezdětné manželství však trvalo jen krátce a když 28. června roku 1521 Magdalena zemřela, mladý vdovec se mohl poohlédnout po její nástupkyni. Tu našel v osobě Anny Hradecké, která už měla za sebou dvě bezdětná manželství. První s Hynkem Bočkem z Kunštátu a druhé s Ladislavem ze Šternberka.
V roce 1522 se oba rody Vítkovců spojily. A tím dnem temperamentnímu Jindřichovi přibyly další důvody k vojenským výpadům. Páni ze Šternberka nechtěli totiž vdově po Ladislavu Šternberkovi přiznat dědický podíl. A tak se bojovný Jindřich, jako pravý rytíř, postavil na obranu své ženy. Bylo toho jistě zapotřebí, protože Šternberkové chtěli paní Annu opravdu připravit o vše, nač měla po Ladislavově smrti nárok.

Vojenská síla nebo soud?

Toto právo uznal i král, který souhlasil s tím, aby Jindřich vytáhl s vojenskou silou na Bechyni proti Šternberkovi. A aby to neměl tak jednoduché, vynořil se odkudsi dávný nepřítel obou manželů, Zdeněk Lev z Rožmitála a poradil Šternberkovi, aby pohnal Jindřicha před zemský soud. Bylo mu totiž jasné, že na to hrdý Jindřich nepřistoupí a v očích králových si tak jistě uškodí.
Měl pravdu, Jindřich nevzal soud na vědomí, paní Anna tak prohrála 100 kop grošů a její muž byl prohlášen za zemského škůdce. A pak se stalo něco, co pan archivář Teplý považuje za „věc podivnou" a dává to do možné spojitosti s celou kauzou. V noci z posledního května na první červen byl přepaden klášter bosáků v Jindřichově Hradci u kostela svaté Kateřiny bosáky bechyňskými. A proč by to mohlo souviset? Do té chvíle byl totiž hradecký pán Adam na straně pána z Rožmitálu, ale pak se obrátil zcela otevřeně na stranu svého švagra. To zřejmě rozhodlo.
Když se však král dozvěděl o přepadení kláštera, postavil se za Rožmberka a přímo mu nařídil vojensky zaútočit. Celou situaci popisuje Jindřich Rožmberk ve svém dopise Vojtěchu z Pernštejna. Ve zkratce – bosáci z Bechyně s lidem Jana Šternberka napadli klášter. Tři bosáky zajali, čtvrtý jim utekl a u brány se dal do křiku. Nato se začalo zvonit v Hradci na poplach. Hejtman hradecký okamžitě vyjel za těmi lotry. Dohonili čtyři vozy se čtrnácti holomky. Poznali v nich služebníky pana Šternberka a navíc bechyňského rychtáře.

Jindřich opevňuje Třeboň

Nebylo ale Jindřichovi dopřáno klidu. Sotva jednu věc narovnal, objevila se další. Myslím ale, že pro Jindřicha to byl ten správný životní adrenalin. A tak, když o rok později, v roce 1525, hrozí napadení Třeboně, nechává přestavět a zrenovovat městské opevnění. A před kým to chtěl Jindřich město ochránit? Říkal, že před Turkem, ale dost možná, že to bylo spíše před nebezpečím z řad české šlechty.
Vedením stavby pověřil slavného stavitele rybníků, fišmistra Štěpánka Netolického. Nechyboval. Štěpánkův talent se dal využít i na stavby jiného charakteru a účelu, nežli jen rybničních soustav. Jím navržené a uskutečněné opevnění bylo opravdu důmyslnou stavbou. Jednalo se o soustavu hradeb, valů a příkopů, které doplnil podzemními chodbami. Tyto podzemní chodby spojovaly hlavní obranné body. Třeboň se tak stala nedobytnou pevností. Bohužel, většina opevnění zanikla při stavbě rybníka Svět. Dnes už můžeme zahlédnout jen jeho zbytky.
Jestli hrozil roku 1526 Turek u Třeboně je asi málo pravděpodobné. Turecké vojsko v čele s osmanským sultánem Sülejmanem I. stálo u maďarského města Moháče, kde se mělo střetnout s vojskem Ludvíka Jagelonského. Ten, když viděl, že je jeho protivník v přesile, volal do Čech pro pomoc. Adam z Hradce sbíral vojsko kde se dalo a jeho švagr Jindřich přislíbil taktéž pomoc. Díky tomu se tak trochu pozapomnělo na incident, který jsme zmínili minule. Myslím ty strávené listiny.

Na pomoc králi Rožmberk nedojel

Jindřich dal dohromady 600 vojáků pěších a 200 vojáků těžké jízdy. Bohužel s nimi už na pomoc králi nedojel. Těžce se roznemohl na nám neznámou nemoc, která mu způsobila urputné bolesti v intimních místech, kde se mu objevil velký otok. Když už se bolest nedala vydržet, odejel do vitorazského kláštera k mnichům ve Zwettlu na léčení.
Svému švagru Adamovi, se kterým udržoval dobré vztahy a hojnou korespondenci, o svých potížích napsal. A zmínil se i o tom, jakým způsobem ho chtějí mniši léčit. Zmíněný otok se mu chystají odoperovat protnutím. Adam se zděsil a protože byl přesvědčen (tak jako téměř všichni páni té doby), že je polovičním lékařem a této nemoci rozumí, napsal svému příbuznému toto:
„Muoj milej, došla mne zpráva, že by vám tu voteklinu vajec protíti chtěli. Pak pro Buoh, nedopouštějte toho nikterak na světě, neb byšte v světě huoře sobě nemohli dáti udělati, leč byšte svévolně o hrdlo se chtěli dáti připraviti. Protož znajíce to, věřím i prosím, že toho ne se dopustíte."
Nedopustil se a 17. srpna ve velkých bolestech zemřel. Pravděpodobně by mu nepomohla ale léčba žádná. Podle novodobých poznatků se jednalo zřejmě o nádor a nebo otravu z těžkého zánětu varlat.
Velká naděje rodu, Jindřich VII. z Rožmberka, sedmý vladař, byl pochován ku svým předkům do rodinné hrobky ve Vyšším Brodě. Paní Anna Hradecká ovdověla potřetí a naposledy. Svůj život dožila v klášteříčku v Jindřichově Hradci. Zemřela až roku 1570 ve svých 73 letech.

Hradecké vojsko nebylo nic platné

A jak to dopadlo se sešikovaným vojskem Jindřichovým? Přibral ho k svému Adam z Hradce a nechal vyslat za králem. Bylo to už ale zbytečné. Bitva u Moháče, ve které se v bažině utopil král Ludvík Jagelonský, byla za dvě hodiny dobojována.

Pozn: Z Jindřichova Hradce do Moháče je to 500 km. Tudíž, pokud by vojsko pochodovalo nepřetržitě, šlo by asi 100 hodin.

Zdroj: arch. Fr. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého


Marcela Handlová

Autor: Redakce

17.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kuželkáři Dačic jsou v čele okresního přeboru

Podzim, ilustrační foto.

Teplé počasí přepsalo rekord z roku 1885

Orientační běžci SOS stáli v Lize Vysočiny sedmnáctkrát na stupních vítězů

Hamry nad Sázavou - Jednapadesát svých zástupců měl při desátém podniku Ligy Vysočiny ve hře jindřichohradecký Spolek orientačních sportů.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Jihočeši nejraději slaví ve Windy Pointu

České Budějovice /ROZHOVOR/ – V anketě Českobudějovického deníku o „Nejoblíbenější provozovnu roku 2017“ vyhrál na plné čáře o závratné dva tisíce hlasů před všemi ostatními lipenský coctail bar Windy Point v Černé v Pošumaví.

Kradl na zahradě v Bezručově ulici

Jindřichův Hradec - Hradečtí policisté pátrají po neznámém zloději, který způsobil škodu za šestnáct tisíc korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení