VYBERTE SI REGION

Rod Vítkovců: Synové Jošta III. a Anny z Rogendorfu

Jindřichohradecko - Pokračujeme v seriálu o rodu Vítkovců.

28.2.2016
SDÍLEJ:

MLADÝ Vilém z Rožmberka.Foto: archiv Marcela Handlová

Jak jsme si v jednom z předešlých vyprávění řekli, prvorozeným dítětem a zároveň synem této vznešené dvojice byl Ferdinand Vok.
Narodil se 27. dubna 1531 a kmotrem mu byl nejvyšší představitel Království českého, sám císař. Řeklo by se, že „našlápnuto" do budoucnosti měl celkem slušně, ale co platno, smrt si nevybírá podle vznešenosti, ale má dozajista docela jiná kritéria. A tak si malého Ferdinanda vzala ještě téhož roku, 9. prosince.

Na dědice se muselo počkat

Když po dvou letech paní Anna oznámila svému muži opět radostnou zprávu, netušila, že prožije ještě jednou to samé. Druhorozený syn na tom nebyl nikterak lépe. Narodil se a zemřel. V podstatě nic mezi tím. Jen dvě data – 10. únor 1534 a 21. únor 1535.
Jako páté dítě a třetí syn přichází na svět konečně budoucí dědic a jedenáctý panovník Vilém z Rožmberka. Stalo se na rakouském zámku Schuzendorf, 10. března roku 1535. A protože se s ním počítalo od samého začátku jako s budoucím dědicem, tak jako jediný neodešel roku 1542 za tetou Annou na Jindřichův Hradec.
Nejprve mu strýc Petr zařídil soukromého učitele a pak ho poslal za vzděláním do Mladé Boleslavi. Tam ale malý Rožmberk dlouho nepobyl. Petr se začal bát, aby se mu synovec nezkazil. Škola byla totiž vedená protestantem. A tak putoval Vilém ještě dál, až do Pasova. Tam se mu už dostalo systematičtějšího vzdělání. Pobyl zde šest let a domů se vrací jako patnáctiletý mladík, který čas pobývá na dvoře krále Ferdinanda I.

Vládu Vilém zahájil poněkud nešťastně

A protože nechce vypadat jako chudý příbuzný (ono to spíše bylo rodové prokletí v podobě zbytečných okázalostí), nechává si z Krumlova poslat 150 hřiven stříbra na mísy a nádobí. S vysvětlením, že by mohl jinak svou vážnost snížiti. A tak mu téměř čtyřicet kil stříbra poslali, aby jeho čest nedoznala úhony.
S touhou po přepychu bude bojovat po celý život, podobně jako téměř všichni Vítkovci. Za rok se šestnáctiletý, inteligentní a vzdělaný mladík, ujímá rodových statků. A vládu začal celkem zajímavě, amnestií. A to dost neuváženou. Milost a svobodu dostali nejen lidé zavření z různých malicherností, ale i lapkové, zloději a dokonce i vrazi. Prostě ve svém mladickém zápalu nechal vyprázdnit vězení.
A postupoval s nadšením dál. Krumlovský hrad se mu zdál příliš starý, úzký, tmavý a neveselý. A tak se začalo s přestavováním. To by se mohlo zdát jako celkem dobrý nápad. Kdyby nechybělo to základní, čímž byly peníze. Pan Vilém to vyřešil docela logicky. Nechal snížit personál o dvacet šest lidí. Ale jestli měl úspěch i s tímto opatřením, to si tak docela jistá nejsem. Přeci jen, jeden přijde o práci a druhý dělá za dva.
Na misku vah s těmi pouze dobrými skutky bychom ale rozhodně mohli dát jeho podporu cechů, pivovarnictví, rybníkářství. Nebo také stavbu krumlovské Latránské brány (1550) a postavení velkého pivovaru v Helfenburgu (1553).
Roky utíkají a z Viléma se stává dospělý muž, který má, krom těch vladařských ještě jednu povinnost – zachovat rod. Mladší Petr je sice devatenáctiletý mladík plný života, ale rozhodně ne chuti k ženění. A tak se pro Viléma vybírá vhodná nevěsta. Když říkám vhodná, myslím tím, co nejvýše postavená, z toho nejlepšího rodu.
A proč se nezamyslet, jestli třeba některý z urozených pánů přátel nemá vhodnou sestru. Trefa! Na svých četných cestách se Vilém seznámil a celkem spřátelil s mladým braniborským vévodou Erichem II., který s jeho nápadem stát se příbuznými naprosto souhlasil.

Protestanti versus katolíci

Byl tu ovšem jeden háček. Těmi, kdo nebyli až tak dalece pro, byla nevěstina matka a císař Ferdinand. A oba pro to měli stejný důvod. Katolická a nebo protestantská víra. Vilém a mladý Erich byli katolíky, Vilémova budoucí tchyně a manželka byly protestantky. Dokonce tak zapálené, že se osobně stýkaly s reformátorem Martinem Lutherem. Ale když Vilém nechal do svatebních smluv napsat, že si nevěsta může ponechat své vyznání, matka se uklidnila. S císařem to bylo sice složitější, ale i on nakonec ustoupil.
Zajímavé je, že Vilém uviděl svou nevěstu poprvé až při zásnubách, což bylo těsně před svatbou. V tomto případě to ale rozhodně nebyla žádná katastrofa. Oba mladí lidé v sobě zalíbení našli a posledního února roku 1557 se mohla slavit svatba. Podle všeho proběhla u nevěsty a pak se oba novomanželé odebrali do Čech.
Ještě téhož roku Kateřina navštívila svou sestru Alžbětu v Mansfeldu a tam se roznemohla. Co jí však bylo, mi známo není. Vše se porovnalo a mladá paní se brzy uzdravila. Avšak pouze na krátký čas. Začátkem roku 1559 paní Kateřina opět onemocněla a někdo panu Vilémovi poradil, že by se mohlo jednat o těhotenství a tak by bylo dobré mladou paní poslat do Karlových Varů na zotavenou.

Léčení vedlo do hrobu

Vilém poslechl a tak Kateřina pila léčivou vodu horem dolem, brala koupele, nechávala si v dobré víře ordinovat potné kůry. Zkrátka ji tak svědomitě léčili, že se z toho už nevzpamatovala a 10. května téhož roku umírá.
Vilém je z toho tak zdrcený, že se všichni bojí dalšího pohřbu. Prý z jedné strany necítil hlavu, jedním ramenem nemohl vládnout a choval se prapodivně. Není asi čemu se divit. Z toho, jak se Vilém choval na začátku své vlády je jasně cítit, že to byl mladý člověk plný ideálů, velkých plánů a hlavně optimismu. Věřil, že vše půjde tou správnou cestou a tohle byla jistě od osudu rána pod pás.
Kateřina byla uložena do rodové hrobky ve Vyšším Brodě. Jestli byla opravdu těhotná, však už asi nikdo nezjistí. Proto bych chtěla na závěr vyprávění o této vznešené paní Rožmberské nabídnout malý dovětek. Na jejím náhrobku je zvláštní nápis od neznámého autora. Každý nechť si udělá názor sám, co nám tím chtěl básník říci: „Paní z tak slavného rodu se, Viléme, dostala k tobě, abys jí manželem byl, v potomka naději měl. Protos´ dal ženu svou převézt, by povila v Karlových Varech, ale tam osudem zlým skonala mladičký věk. Mrtvě zrozené dítě již zůstane bez vaší lásky…"

Zdroj: A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze České; A. Míka, Osud slavného domu; V. Březan, Životy posledních Rožmberků

Marcela Handlová

Autor: Redakce

28.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prodejci nezdraží vánoční stromky ani kapry

Jindřichohradecko - Před námi je již třetí adventní neděle a přípravy na Vánoce vrcholí. Ke štědrovečerní večeři patří neodmyslitelně kapr, ale také ozdobený stromeček, který příjemně provoní celou místnost.

Jindřichohradecký deník vyhlašuje sbírku pro opuštěné psy a kočky

Jindřichohradecko – Kdy jindy udělat dobrý skutek než v době adventu! Jindřichohradecký deník proto vyhlašuje materiální sbírku pro pejsky a kočky bez domova, o které se na Jindřichohradecku aktuálně starají členové spolku Cibela, kteří poskytují v mikroazylech opuštěným zvířatům dočasný domov, než jim najdou nové milující páníčky.

Mateřinky si rozdělí spádové obce

Jindřichův Hradec - Nová vyhláška v Jindřichově Hradci jasně určí, která školka přijme děti z okolních obcí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies