VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: Chtěli jsme vědět, zda dům není zatížený křivdou

Slavonice – Již podruhé putoval titul Památka roku do Slavonic. Po úspěchu restaurované hřbitovní kaple, která získala ocenění za rok 2014, za loňský rok prošel vítězně krajským a poté 
i celostátním kolem renesanční měšťanský dům čp. 520 na slavonickém Horním náměstí.

27.5.2016
SDÍLEJ:

Renesanční měšťanský dům Jaroslavy Maříkové ve Slavonicích získal titul Památka roku 2015.Foto: Deník/Lenka Novotná

Jeho majitelka Jaroslava Maříková se netajila tím, že ji prestižní ocenění velmi potěšilo.

Když byl váš dům vyhlášený jako Jihočeská památka roku 2015, věřila jste, že uspějete ve finále, kam postoupily celkem tři stavby?
Popravdě jsem s tím vůbec nepočítala, protože již loni získala titul slavonická památka. Sice, když jsem viděla ty další soutěžící objekty, tak jsem v duchu měla pocit, že by to mohlo vyjít, ale nevěřila jsem tomu, že by Slavonice dostaly cenu i podruhé. Opravdu mě to příjemně překvapilo 
a mám ohromnou radost.

Původem nejste ze Slavonic, kdy jste do pohraničního města na jihu Čech přišla?
Pocházím z Lanškrouna 
a v roce 1969, konkrétně 
21. srpna, jsme se do Slavonic přistěhovali budovat pohraničí s manželem, který zde vykonával zubařskou praxi. Já jsem pracovala 
v jeslích a ve školce. Byla to docela složitá doba. Když se přijíždělo do Slavonic, tak před tratí už byla závora, pak se to celé posunulo. My jsme se hned dostali do hledáčku kontrol. Občas se 
i někomu stejně povedlo dostat za hranice.

A v tomto domě jste od začátku?
Ano, manžel zde dostal přidělený služební byt 
v patře. Dům patřil městu 
a dole byl nájemník. V roce 1991 město vybralo domy, které byly náročné na údržbu a nabízelo je k odprodeji. Obrátili se i na nás. Jenomže dole byla rodina nájemníků, se kterými jsme dům koupit nechtěli. Nakonec to osud vyřešil a dostali náhradní bydlení. Město nám nabídlo i dobré podmínky, a to 20 procent odhadní ceny hned a zbytek byl rozpočítaný na deset let splátek bez úroku.

Přece jen se ale jednalo 
o dům v pohraničí, neměli jste strach, že by vás nějakým způsobem dostihla historie 
a třeba se někdo přihlásil, že je objekt jeho?
Než jsme řekli „ano", chtěli jsme vědět, jak to 
s domem vůbec je, zda není zatížený nějakou křivdou 
a podobně. K manželovi do ordinace chodila paní, která uměla číst i psát kurentem a ta nám dohledala rodokmen domu až do období 20 let po bitvě na Bílé hoře. A poslední majitel byl katolický děkan, který neměl žádné potomky a dům odkázal městu. Teprve poté jsme na koupi kývli. A začali s nekonečnými opravami. Od začátku jsme neměli záměr něco v domě bourat 
a měnit. Nechtěli jsme používat ani moderní materiály. To jsme si mohli postavit nějaký dům na zeleném.

Vloni dokončená restaurace fasády domu byla asi třešničkou na pomyslném dortu. Co obnášela rekonstrukce objektu?
Museli jsme nejdříve vyměnit krovy a střechu a postupně jsme pokračovali dál. Dělali jsme nové rozvody elektriky, vody… Nejhorší bylo, že se vše dělalo za provozu, měli jsme tu mojí 
i manželovu maminku, takže to bylo hodně náročné. Bydleli jsme permanentně na stavbě a mezi řemeslníky. A navíc se na všechno muselo také nejdříve vydělat. Opravovat prázdný barák je úplně něco jiného. My jsme se stále setkávali s řemeslníky. Jen je škoda, že se konečné verze nedožil manžel.

Na domě okamžitě upoutá právě již zmíněná fasáda 
s nádhernými sgrafity. Kdo ji restauroval?
Dělali to jako diplomovou práci studenti litoměřické restaurátorské školy a musím říct, že odvedli perfektní práci. A to jejich nadšení a energie se přenesly jakoby i na dům. A jejich dílo chválili i památkáři.

To však nebyla první restaurace fasády.
Až do roku 1924 byly sgrafity překryté nějakou bílou barvou, ale naštěstí je tento nátěr zakonzervoval. V tomto roce byly sgrafity odkryté. V 60. letech, protože už tehdy Slavonice patřily mezi historická města, tak se fasáda opravovala, pak opět v roce 1995 a po deseti letech znovu.

Do Slavonic jste přišla před více než čtyřiceti lety. Jaký 
k nim teď máte vztah?
Jsem zde již 47 let, jednoznačně jsou pro mě domovem. Znám zde již několik generací lidí už jako malé děti.

Minulý týden se ve Slavonicích natáčel jeden z dílů dokumentu Národní klenoty, který je věnován uchazečům o zápis na seznam UNESCO. Právě váš dům je jedním 
z nominovaných do tohoto seznamu. Jak vy vidíte přínos zapsání na seznam světového dědictví?
V každém případě jsem pro. Samozřejmě do 
UNESCO nepřijde všechno, 
v Třebíči si také vzali jen židovskou část. Ale dle mého názoru získají Slavonice pocit výjimečnosti. Sice jsou 
k tomu i různá pravidla, která by se musela dodržovat, ale to k tomu patří. Lidem se třeba moc nelíbí, že by se na náměstí nemohlo parkovat. Teď při natáčení bylo také bez aut a šlo to. Přitom jsou okolo parkoviště, odkud je to do centra pár kroků.

Autor: Lenka Novotná

27.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Bratři Michálkovi kralovali ve Vlkovské pískovně

Jindřichohradecká radnice. Ilustrační foto.

Podloží rozhledny je v pořádku, říká radnice

V Rapšachu zvítězili muži i ženy z Lásenice

Rapšach – Další kolo Velké ceny Třeboňska se konalo o uplynulém víkendu v Rapšachu.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

V sobotu rozezní parkán rock, ska i punk

Prachatice - Hospic music fest 2017 - nultý ročník jednodenního hudebního festivalu, odstartuje již tuto sobotu. Bavit se a pomáhat můžete od 13 do 22 hodin.

Na sál to nestihla. Porodila pod stoletou lípou

Písek – Tatínek by zasloužil medaili. Shodovaly se sestřičky na porodnickém oddělení písecké nemocnice, když v úterý propouštěly domů Evu Chvojsíkovou z Týna nad Vltavou s dcerkou Barborkou. Té se totiž už nechtělo čekat a přišla na svět v pátek ve 20.25 hodin za pomoci tatínka Miroslava kousek za bránou nemocnice pod stoletou lípou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení