VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sklenáři a skláři: Skleněné výplně oken byly vzácností

Jidnřichův Hradec - Tentokrát pro vás nemám pověst z dávných dob, ale anekdotu z dob Rakouska – Uherska, panování Marie Terezie.

18.5.2014
SDÍLEJ:

SVATOVÍTSKÝ chrám, první místo, kde se objevily skleněné výplně oken.Foto: Marcela Handlová

Jistý český sklářský mistr si zavolal své čtyři učedníky a takto k nim pravil: „Dnes má naše císařovna narozeniny, tak se musíte večer jak náleží tužit, abychom z toho také něco měli. Dva z vás půjdou do ulic a budou vytloukat okna tam, kde nebude rozsvíceno. Druzí dva, co demokrati, půjdou také do ulic a budou vytloukat tam, kde bude osvětleno."

Zajímavý je jistě vznik samotného názvu pro sklo. Původně se totiž nazývalo stklem a řemeslník stklenářem. Je to odvozeno od slova stéci (slíti se). Němci svůj název dali podle vlastnosti již hotového výrobku – glanzen (lesknout se) – Glass.

Nejdůležitější je dodnes samozřejmě sklo jako výplň okenních rámů. Poprvé se v oknech objevuje už v roce 1262 a to přímo ve Svatovítském chrámu. Bohužel, přírodní živly si zřejmě dost dobře neuvědomovaly vysokou cenu skla a vítr prostě okna vytloukl. Osm let to trvalo, než dal biskup Jan z Dražice okna znovu zasklít. Ale myslím, že to prodlení rozhodně stálo za to. Místo obyčejných průhledných koleček se tu objevila krásně malovaná okna s výjevy Starého i Nového zákona.
Domy soukromé si musely na svá skleněná okna ještě dlouhou řadu let počkat. Nejprve se samozřejmě zasklila okna na zámcích, chrámech, radnicích a pak na nejbohatších panských domech.

V těch ostatních musely stačit pergamenové mázdry. Sklo v oknech bylo takovým přepychem, že se podle něho určovala i prodejní cena jednotlivých domů a lidé skleněné výrobky odkazovali i ve svých závětích. Z toho je patrné, že i mistři tohoto oboru byli ve městech vítáni a kolegy z jiných cechů váženi. Sklenáři byli přijímáni mezi měšťany beze všech obvyklých formalit.

Slibný rozjezd

Roku 1380 král Václav potvrdil cechu statua a tak se řemeslo začalo slibně rozbíhat. Na Šumavě a v Krkonoších se zakládaly sklárny a výroba se rozjela. Mezi skláři se brzy objevili i umělci, kteří si dovedli se svými výrobky doslova pohrát. Kupříkladu jistý Honza Škoda z Jindřichova Hradce, který své zboží prodával až do Vídně, vytvořil roku 1529 malému Jáchymovi z Hradce pro potěšení skleněného holuba. Jak dlouho tříletému chlapci křehká hračka vydržela, se v knihách nepíše.

V Senotíně byla založena první soukromá skelná huť v celém kraji. Vlastnili ji bratři Tewlové a vyráběli především baňatky na léčivou vodu. I přesto, že výroba skla byla v naší oblasti záležitostí obtížnou pro nedostatek vápna, krátce po Senotíně vzniká další skelná huť, a to v Žítči. Tam byla vyráběna hlavně skleněná zrcátka na ozdobu zlatohlavu. Jelikož se sklářské řemeslo v Hradci a blízkém okolí velice dobře ujalo, nařídil roku 1540 Volf Krajíř z Krajku, moravský purkrabí, založit i u nás cech.
Kdo by řekl, že v čase takového rozkvětu sklářského řemesla za námi svět (alespoň některé jeho části) silně pokulhával. Věřte nevěřte, roku 1554 bylo zjištěno, že dánský král Kristian III. neměl zasklená celá okna, ale jen jejich části. Zbytek byl složený z blány. Skleněná okna si tamní obyvatelé dávali jako drahocenné svatební dary a památky na slavnostní příležitosti. Ti bohatší si mohli dovolit věnovat je i různě malovaná.

To u nás to bylo o něčem jiném. Když Adam opravoval starý Jindřichův trakt, nemusel škudlit a do všech oken si nechal vyrobit skelná kolečka. Sklářství bylo v našem městě většinou výsadou židů, jak určil sám pan Adam. A také tyto výrobce velice podporoval. Proto nebylo divu, že si mohl dovolit žid Adam, který právě dodával skleněná kolečka do zámku, podat svému jmenovci na zámek stížnost. Nelíbila se mu konkurence v podobě skláře Pavla a chtěl, aby byl své práce zbaven. A tak zámecký pán dál nakupoval pouze od svého výsadního dodavatele. Jen pro představu – do tří zámeckých oken bylo zapotřebí 592 skelných koleček. Když někdy později některé neposedné kolečko opustilo své místo, zacpal se vzniklý otvor kusem hadru.

Sklář anebo lotr?

Ale pojďme ještě na skok k mistru sklářskému, židu Adamovi. Tento velice podnikavý muž před svou specializací na sklo, měl sortiment velice různorodý. Dodával, především na zámek, knoflíky, vosk, švestky až od Trnavy, kroužky ke hře pro zámeckou mládež. Jak si ho pan Adam z Hradce za jeho dobré služby považoval, je jistě patrné z toho, že mu poslal k jeho svatbě roku 1570 sud piva k veselí. O jedenáct let později mu dokonce dovolil, aby si ve městě koupil dům. Sklem se Adam zabýval především v letech 1593 – 1599. Vážil si ho sám zámecký pán, vážili si ho jeho soukmenovci, kteří si ho zvolili za svého rychtáře, ale zdaleka si ho nepovažoval hejtman Jan Zelendar, který měl na starosti pánovy účty. Na každý takový účet, který přišel od žida Adama připsal k jeho jménu – lotr. V šlépějích svého úspěšného otce kráčel syn Markus, který užíval dokonce dvou pečetí.

Za dob třicetileté války měli lidé většinou jiné starosti a tak výroba skla trochu upadla. Roku 1663 sklenaří v našem městě jen starý Rulant z Vydří. O sto let později po vsích jezdí muž se zajímavým jménem – Jakub Hundetrager – a jak je vidno z tohoto jména, má skutečně psa, který mu dle svých sil pomáhá s jeho živností, kterou je pojízdné sklenářství.

Vše se v Čechách dařilo vyrábět, jen na žádané benátské sklo nemohli naši skláři přijít. A tak císař vydal patent, kterým nechal zavolat do našich továren na zrcadlová skla odborníky z Vlach a Nizozemí. Tím naše země ušetřila, protože už se benátské sklo nemuselo draze nakupovat v zahraničí. Císař jistě nepočítal s tím, že pozvaní Nizozemci budou opravdu odborníci na slovo vzatí. Krom výroby benátského skla uměli skvěle napodobovat drahé kameny.

Ke sklářům pochopitelně patřilo ještě jedno odvětví tohoto řemesla. Tím byli zrcadelníci. O nich toho ovšem mnoho nevíme. I ve větších městech byl mistr zmíněného řemesla vzácností. A to i přesto, že skleněná zrcadla byla ve střední Evropě známá už v 16. století. Zrcadlo bylo vlastně křišťálové sklo, které mělo na zadní straně kovovou podložku. V tu dobu byla ovšem zrcadla ještě malá. Jen boháči a králové si mohli dovolit tuto dnes nezbytnou potřebu v délce jedné až dvou stop. A ještě v první polovině 16. století se museli naši chudší předkové spokojit s kusem vyleštěného kovu a ti ještě chudší třeba s vodní hladinou.


Pozn.: Zlatohlav – brokát, protkávaný zlatem; 1 stopa – 30 cm
Zdroj: arch. Fr. Teplý, Dějiny města; Z. Winter, Kulturní obraz českých měst; Veselý anekdotář

Marcela Handlová

Autor: Redakce

18.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dynamo České Budějovice - FC Hradec Králové.
30

Přímý souboj o post lídra se chvílemi měnil v exhibici

Energetici spolu s lesníky nají plno práce u spadlých drátů před Žďárem.
118

Bouřka odstřihla od elektřiny tisíce domácností

Malého Péťu režisér objevil při americkém fotbalu v Českém Krumlově

Český Krumlov/ROZHOVOR/ - Režisér filmu Václav Malhour, který před několika dny natáčel v Českém Krumlově další záběry do filmu Nabarvené ptáče, říká, že už je v Českém Krumlově pomalu jako doma.

Dačické náměstí rozezní údery kladiv do kovadlin

Dačice – Nejen se zkušenými mistry, ale také s mladými tovaryši černého řemesla se budou moci setkat návštěvníci Dačic, a to v rámci letošního ročníku Kovářských dnů, který začíná v pondělí.

OBRAZEM: Děbolín bavily divadelní hry

Jindřichův Hradec - Trojice divadelních vystoupení, trojice večerů. Děbolín má za sebou další divadelní festival.

Poslední den festivalu Do klobouku rozproudil náměstí

Jindřichův Hradec - Letošní ročník festivalu pouličního umění oživil centrum Hradce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení