1. díl - Kobra znepokojeně sleduje myš


Gymnazista rozumí novinovým heslům: neoddat se prázdninové pohodě, stupňovat aktivitu před sjezdem, soustředit se na krajské konference, každý svůj díl na akčním programu.


Jako hodně lidí té doby hltá vše, co se ve společnosti děje, prohání se na veslařské lodi, což mu moc nejde, pobíhá po atletické dráze, taky žádná sláva, a neví, že červencová okresní konference OV KSČ neschválila návrh usnesení pro malou konkrétnost a doporučila ho k přepracování. Pracovníci muzeí a galerií Jihočeského kraje chtějí stávkovat za podporu Vaculíkových Dvou tisíc slov, ale ztracený čas napracují v přesčasech.
Teenager zná Otu Šika, který každý pátek v televizi představuje národu svou ekonomickou reformu. Když se gymnazista prohání na své Jawě 05 pětařicetikilometrovou rychlosti se smrtí v očích neví, že Šik studoval v Rusku, před tím byl v německém koncentráku, ale všiml si jeho skvělého, přesného racionálního myšlení. Později byl překvapen, jak si Šika vážil jeden z šéfů Kruppova koncernu.

Gymnazista neví, že Ota Šik je v červenci na krajské konferenci KV KSČ, kde provádí rozsáhlou kritiku stavu mnoha společenských odvětví.
Mladíček neví, že akční program strany, tehdy byla jediná s vedoucí rolí v zemi, koncipoval mladý bystrý tajemník Zdeněk Mlynář, který v Moskvě studoval s jiným bystrým člověkem jménem Gorbačov.

Gymnazista je také učen, že koncem dvacátých let Gottwaldovo křídlo, karlínští kluci, porazili Švermovu část vedení, a tak vnikli s celou stranou do tlustého střeva Moskvy.

Inteligentní lidé vědí, že v Čechách je možná změna jen z půdy komunistické strany a chtějí se vymanit z gottwaldovské bolševizace.
Mladík čte literární časopisy Plamen a Host a štve ho, kolika cizím slovům nerozumí. Je okouzlen záplavou krásných písniček, zajímavými filmy i knihami a sní o cestování.

Komentátoři socialistických listů NDR, PLR, MLR, BLR, a zejména SSSR se bojí o ČSSR a kritizují vedení země. Oproti tomu Caucesku a Tito vidí v Československu naději pro světový komunismus. Tito nevěří, že by Sovětský svaz byl tak krátkozraký a použil sílu.

Pět komunistických stran výše uvedených států se tak bojí o naši zemi, že sesmolily Dopis pěti.

Odpovídá na něj Alexandr Dubček za ÚV KSČ.
Po naší zemi se potulují vojáci spřátelených zemí na velitelskoštábním cvičení a nemají se k odchodu, což štve nejen gymnazistu, protože to sdělovací prostředky stále uvádějí, ale většinu národa.

Akční program se projednává v závodech.

Vedoucí delegace z družebního Gomelu se v Českých Budějovicích ptá: Co se to u vás děje, soudruzi?

Gymnazista je nadšen odvážnou premiérou minisukní, je okouzlen účesy žen, připomínající egyptské sochy, ještě však není schopen poznat kvalitní materiál a občas se potí v umělé dederonové košili.
Již v této době stojí na našich hranicích v Polsku dlouhé vojenské kolony. Kobra čeká.
Kolony cizích vojsk.

2. díl - Kobra nahání myšku z kouta do kouta


Gymnazista jako většina národa umí číst mezi řádky, což je nezbytné, protože veškeré tehdejší noviny stále píší fráze, jimiž se zaštiťují jako Ota Šik ve svém hlavním referátu citáty tehdy „svatého“ Lenina na červencové krajské konferenci v Českých Budějovicích.

Plytkost a frázovitost novin je z dnešního pohledu přímo odporná.
Nesouhlasné stanovisko ÚV KSČ k znepokojenému Dopisu pěti „bratrsky“ nepřátelských zemí podporuje celý národ. Je znát, že komunisté mají , jakoby zázrakem, nejen proklamovanou podporu většiny národa.
Ve společnosti se na popud akčního programu diskutuje o palčivých problémech země. Ve Strakonických výrobních závodech o bytové otázce. Mluví se o komunismu s lidskou tváří, což přece do krvavé bolševické moskevské rétoriky nepatří.

Chlapec vesluje s dalšími přáteli, jeho veslovodem je spolužák z lavice, perfekcionalista Míra Švehla, jehož bratři Jiří, Ferda i nakonec Venda taky veslují.

Odehrávají se dvě bratrská setkání na nejvyšší úrovni. Jedno v Černé u Čopu a 5.srpna se scházejí delegace bratrských stran v Bratislavě, kde Alexandr Dubček uklidňuje velkého medvěda Brežněva, ten vyslovuje památnou větu: Eto vaše dělo, což nemá nic společného s dělem, jak gymnazista ví z ruštiny, ale že je to vaše, tudíž naše věc. Všichni chtěli chápat tuhle frázi, jako že si doma můžeme dělat, co chceme, ale lišák Brežněv asi myslel, je to vaše věc, milý Sašo, co jste si tady nadrobili, a taky si to pěkně vypijete až dodna.

Ale to teenagerovi došlo, až když už dávno mladíčkem nebyl.
10. srpna je v Praze s ohromnými ovacemi vítán Josip Broz Tito, kterého Stalin kdysi označil za krvavého psa, tak chrabrého Tita neměl v lásce asi ani Brežněv, ale mnoho Jugoslávců ho milovalo i po jeho smrti.
Český národ cítí, že Tito je na naší straně.

Stejného přijetí se dostává 15. srpna Nicolae Caucescovi, který očividně na naší straně stojí a ještě neví, že bude neevropsky i s manželkou krvelačně popraven rychlým soudem v revolučních změnách koncem osmdesátých let.

Je léto, prázdninový čas, v hospodě U Kůrků hraje pan Vítek se svou kapelou píseň „Děvčata v pohraničí ty milujou, jen to fičí,“ což asi neodporuje skutečnosti ani dnes.
Nechce se nám věřit, že by kobra opravdu zaútočila, ona však neváhá . . .

3. díl - Kobra útočí, s myškou je konec

Vstávej, budil gymnazistu hlas matky, ten se v rozespalosti ptá, co se děje. Okupace, vyslovila matka, slovo, které zná student z hodin dějepisu ve spojitosti s Němci a osvoboditeli Sověty. Trochu pomateně se ptá, jestli přijeli Američané. Když mu matka vysvětlí, že tu jsou Rusové, utrousí už s jasnou hlavou, že to je nejméně na dvacet let v háji.

S kamarády prohánějí mopedy po městě, ale nikde žádný Rusák, jen lidi nakupují zásoby.

Smysl má číst noviny, poslouchat rádio a dívat se na televizi, protože novináři a technici všech médií podávají neuvěřitelné výkony dokonce Jihočeská pravda vychází třikrát, na což si teenager nepamatuje.
V řádném vydání jsou prázdninová, ale i politická témata. Přípravy k volbám do rad pracujících, KSČ přichází s něčím neuvěřitelným, dělá sociologické výzkumy a zveřejňuje je. Dočteme se o tom, že někteří lidé opouštějí stranu pro nezákonnosti 50. let, což studentík zná velmi dobře, protože mnoho českých rodin pocítilo kolektivizaci na vlastní kůži. Gymnazista poprvé viděl ještě před příchodem Rusáků svého strýce, muže drobnější postavy, kterého znal jen z fotografií z přehlídek před prezidentem Benešem v uniformě RAF.

Tohle vše teď překrývá okupace zemí, kterou jsme doposud brali jako osvoboditele od Němců. Jak museli být zklamáni ti, kteří SSSR opravdu milovali, leckteří básníci nevyzpívali vnady svých milenek výše než krásu Sovětského svazu. Studentík znal ty adorace z hodin češtiny i ruštiny.
Sdělovací prostředky volají KLID, KLID, KLID v nejtěžších chvílích našeho národa, co jiného nám zbývalo.

Jak zachovat klid, když nejvyšší představitelé státu byli uneseni neznámo kam?

Jsou tu první oběti bratrské pomoci, mrtví a zranění.
Z úžasného času se rodí ten odporný. Síla lidu vrátila vedení po podpisu potupných Moskevských protokolů a hrdina, španělák dr. František Kriegel nepodepsal.

Někteří kamarádi opouštějí vlast. Skvělej kluk, veslař Jirka Švehla zmizel z veslařského klubu, později i perfekcionalista Míra je gynekologem v Německu, další dva bratři jsou mezi veslaři dodnes. Karel Čapek napsal na sklonku života po Mnichovské dohodě Budeme žít. Semkneme se a přežijeme to. I když jsme se dost rozklížili, žili jsme a přežili to.

Někteří zvolili cestu oběti, Jan Palach se vrátil pro nás šokujícím způsobem k živé pochodni. Nevzal si k srdci masarykovské a čapkovské “…nesmíme padnouti na kolena, nesmíme se zhroutit v nás, nesmí se zachvět naše víra v sebe… Náš stát je oslaben, tím silnější musíme být my“.

Studia na Karlově univerzitě byla poučná, tak třeba z literatury přešlo od Mukařovského strukturalismu k Vodičkovu, to vše ale ke státní zkoušce zakázáno a zpět k rozplizlé marxistické metodě. Také cesta k samostatnému myšlení, ale to už začínalo těch 21 let k novému obratu.
Síla Pražského jara je pro starého mladíčka v jeho idejích, které jsou dodnes nedoceněny, nepromyšleny i nevyužity. Ale nejen to, kam zařadit toho občas plačícího a někdy tvrdého prezidenta Gustáva Husáka, který se jako komunista prý na smrtelném lůžku poctivě vyzpovídal katolickému knězi . . . anebo ne?