Tradiční vodácký rituál má za sebou řeka po jednatřicáté

I přes chladné, větrné počasí a zataženou oblohu sem dorazily necelé tři stovky většinou skalních vodáků, kteří si tradiční rituál nemohli nechat ujít.

„Máme to sem 170 kilometrů, jsme od Kolína. Patříme mezi ty skalní, jezdíme i Vltavu a Sázavu. V létě za tepla nás vyráží kolem jedenácti lodí,“ uvedl za skupinku vodáků z Kostelce nad Černými Lesy Karel Dědourek. Dodal, že k jejich ustáleným zvykům patří již tradičně zápisné v podobě litrové láhve tuzemáku na osobu.

O tom, že „něco na zahřátí“ k řece prostě patří, svědčily i stánky a kiosek s občerstvením. Na střídmé požití alkoholu s ohledem na zodpovědnost a bezpečnost pak upozorňovali pořadatelé.
Podle organizátorů z místního vodáckého klubu byla letošní sezona co do počasí a vody vrtkavá. „Když začalo být v červnu pěkně, bylo málo vody. Pak přišla zima a déšť, ale zase voda byla dobrá, i když jsme kvůli počasí museli zrušit tradiční Vodácký flám,“ uvedl Josef Franta.

Podobně nejistě vypadal ale stav vody na Lužnici také ještě před týdnem, kdy jí bylo málo. V sobotu ale byl podle vodáků voda v Lužnici „tak akorát“. Kolem půl jedenácté dopoledne se pak tradičního rituálu uzamčení řeky obřím klíčem, a to již po jednatřicáté, ujal vedoucí suchdolského vodáckého klubu Karel Böhm. Až do Vánočního sjezdu 25. prosince tak řeka Lužnice osiří.

Podle vzpomínek Josefa Franty bylo na podobné vodácké akci v Suchdole nad Lužnicí vůbec nejvíc lidí někdy kolem roku 1985, a to až 1200. „Dnes jezdí kolem 70 až 100 lodí, podle počasí a vody. Je to ale vždy příjemné setkávání lidí, kteří si vyměňují zkušenosti. A vodácké Ahoj tady mohou říkat i děti učitelům,“ dodal s úsměvem bývalý ředitel suchdolské základní školy Josef Franta.