Mrvka: V knihovně bylo potřeba vyměnit kočího

V nové středeční rubrice vám začínáme přinášet rozhovory se zástupci vedení města u Vajgaru, ve kterých budou komentovat aktuální události a dění. V dnešním rozhovoru odpovídá starosta města Stanislav Mrvka (ČSSD).

Jmenování nového ředitele 2. základní školy Jaromíra Sváčka do funkce doprovázely různé dohady a anonymní dopisy. Jak vypadá situace týden poté, zklidnila se?
Takovýto způsob vyjednávání s vedením města beru jako nutné zlo. Chápu sice, že někteří lidé chtějí prosazovat vlastní zájmy, nicméně bych považoval za serióznější řešit věci otevřeně. Odpovědnost je direktivně rozdělena mezi vedení města, jeho radu a zastupitelstvo. Mezi touto odpovědností nelze volně přecházet. A to je otázka dodržování nejen těch zásad, které platí podle zákona, ale i všech ostatních. Já samozřejmě chápu, že lidé mají zájem se vyjadřovat k různým záležitostem. Na tom není nic špatného. Vždycky jsme říkali, že se budeme tyto věci snažit dělat otevřeně, ale to ještě neznamená, že se budou nějakým způsobem respektovat zájmy nějaké menšiny. V Hradci je zastupitelstvo takové, jaké si ho lidi zvolili. Nejde tak úplně o to, jaké je, ale o to, jaký je potřebný zájem a zájem většiny. To se bohužel v Hradci mnohdy dostatečně nezviditelňuje, protože spokojená většina mlčí. Navenek proto mnoho věcí vypadá jinak, než ve skutečnosti jsou. A jestli bylo jmenování ředitele správné? To ukáže až čas. Je minimálně slušnost dát mu šanci, aby ukázal, co dokáže. Vždycky jsem prosazoval, že je potřeba, aby do organizací přicházeli lidé pokud možno odjinud, protože přinášejí jiné pohledy na věc, jiné myšlenky. A ve většině případů se to osvědčí.

Bude tomu tak i v knihovně, která má také nové vedení?
S ředitelem knihovny Tomášem Dosbabou budu teprve jednat, stanovíme si podmínky nástupu, priority a další věci. Uvidíme. Těžko se mi k situaci kolem knihovny vyjadřuje. Lidé brali odvolání bývalé ředitelky Jiřiny Kadlecové jako nějakou moji osobní pomstu, ale nic takového to nebylo. Já jsem prachobyčejně usoudil, že situace v knihovně byla neúnosná. Takové vnitřní vztahy v organizaci jsem ještě v životě neviděl. Bylo prostě potřeba vyměnit kočího, tak to v životě prostě funguje.

Nastane tedy v knihovně přítrž hádkám a anonymům?
Ukázalo se, že se situace zklidnila hned ve chvíli, kdy se zastupující ředitelkou stala Jana Hladíková, která vše dokázala naprosto bravurně zvládnout. Doporučoval jsem jí, aby se do výběrového řízení na ředitele přihlásila, ale z osobních důvodů odmítla.

Další ředitelskou židlí, která se v dohledné době dočká nového obsazení, je ta v čele Mihosu. Ředitel Ondřej Prokopec oznámil rezignaci, kterou doprovodil několika komentáři k radnici.
Jeho výstupy komentovat nechci. Máme oba jiné představy o řízení. Ředitel Prokopec byl přesvědčený, že firma je jeho, že si jí může řídit, jak potřebuje. Já zastával názor, že firma patří městu, a že by měl respektovat zájmy a pokyny radnice. To je zásadní rozdíl. Chápu, že ředitel mě nemusí mít rád, ale nad tyhle věci se dokážu povznést. Nejde mi přece o nic jiného než o funkčnost firmy.

Stal jste se nyní druhým jednatelem společnosti Mihos. Proč?
To je v podstatě technokratické opatření, protože pracovně právní vztahy jsou nastavené tak, aby společnost fungovala. Funkce jediného jednatele vytvářela problém, že se některé věci nedaly úplně vyřešit. Neměl jsem za sebe zájem být jednatelem, potřeboval jsem, aby jako druhý jednatel byl nějaký zástupce města. To proto, aby město do věcí společnosti vidělo a mohlo si ohlídat své zájmy. V tom není nic osobního. Spadlo to na mě náhodou, protože mám tyhle organizace na starosti. Pokud by byly některého z místostarostů, stali by se jednateli oni. Pro ty, které by to zajímalo, je tahle záležitost bezplatná.

Nyní ke školství. Objevila se novela školského zákona, která vyžaduje opakování konkurzních řízení na ředitele škol, kteří jsou ve funkci déle než šest let.
To je věc, která se nyní hodně diskutuje. Je to otázka zřizovatele, kdy zákon jednoznačně vykládá, že zřizovatel má posoudit, zda po šesti letech ředitelů ve funkcích udělat jakousi znovu soutěž, aby ředitel obhájil post. Ve většině případů se zřizovatelé kloní skutečně k této formě, není to nic osobního, nic proti ředitelům, ale jde o běžnou ukázku toho, že nic není navěky. Politici musí obhajovat jednou za čtyři roky své pozice, je to běžná věc, a pokud ředitel vykonává svou funkci dobře, tak se není čeho bát.

Mluvíte o politicích. Letos nás čekají krajské volby, jaké jsou vaše ambice?
V naší straně ještě neproběhla okresní konference, máme ji až 21. února. Nevím, jestli mě budou na nějakou pozici delegovat. Vycházím z toho, že pokud zájem bude, tak se při krajských volbách budu snažit pomoci, ale to nezáleží úplně tak na mně.

V pátek zveřejníte rozpočet města pro letošek. Velké investice představilo město na lednovém setkání se starostou v muzeu. Ozvaly se nějaké hlasy?
Zatím žádné. Myslím, že lidé i zastupitelé chápou, že rozpočet není nafukovací. Nám do části týkající se investic, která obyvatele zajímá asi nejvíc, samozřejmě zasahují věci, které nejsou až tak vidět. Mrzí mě to, protože se nevyřešily zásady rozpočtového určení daní tak, aby to bylo výhodnější i pro menší města. Dostáváme také od státu na výkon státní správy méně peněz než loni, ale stát požaduje více úkonů. Rád bych poděkoval všem, kdo mají podíl na faktu, že se podařilo udržet loňský rozpočet a že byl přebytek, kterým nyní můžeme vyrovnat hrozící schodek. Soudní lidé pochopí, že na investice máme omezené peníze, a že každý rok nemůžeme spravit šest ulic a kilometr chodníků, když nám to vychází na jednu a půl ulice a čtyři sta metrů chodníku.