V Proutku se pravidla dodržovat musejí

Nestátní nezisková organizace Proutek je občanské sdružení, které se snaží pomáhat lidem se zdravotním postižením k plnohodnotnějšímu životu. Pomoci jim v tom mají jednak práce v chráněné dílně, ale také možnost ubytování v chráněném bydlení v Plasné a v Jindřichově Hradci.Odtud byl v lednu vyloučen Robert Erhart. „Pozval jsem si k sobě domů nějaké lidi, myslel jsem, že by to mohli být moji kamarádi, ale oni tam něco ukradli a mě potom kvůli tomu vyhodili," svěřil se Robert Erhart, který má kvůli svému handicapu omezenou způsobilost k právním úkonům a od dětství se pohybuje v prostředí ústavů sociální péče a podobných zařízení.

Ředitelka Proutku Kamila Tomšíková upřesňuje situaci. „Důvodem k ukončení ubytování Roberta Erharta bylo opakované porušování pravidel, která musejí klienti našeho chráněného bydlení dodržovat." Jak dále vysvětlila, Robert Erhart si do svého bytu i přes výhrady vedení Proutku zval návštěvy. To samo o sobě by ale k vyloučení nevedlo. „Běžné návštěvy jsou vítané, chceme i s jejich pomocí klientům poskytnout co nejpřirozenější zařazení do života, není naším cílem je izolovat," upřesnila Tomšíková.

„Bohužel návštěvy Roberta Erharta nebyly zrovna nejvhodnější," doplnila. Podle jejího vyjádření si Robert Erhart nenechal poradit a nadále se stýkal s problémovými lidmi, což v lednu vyústilo až k jeho vyloučení z chráněného bydlení.

„My ho nemůžeme nijak přinutit, aby se s takovými lidmi nestýkal, je to jeho volba, byť by se třeba mohlo zdát, že pro svůj zdravotní handicap nemůže plně pochopit vážnost situace. To ale není tak úplně pravda," připustila Tomšíková a potvrdila, že důvodem k vyloučení byly kromě nevhodného a ostatní obyvatele domu obtěžujícího chování také ztráty věcí. „Protože bylo zcela narušeno klidné soužití v domě, byli jsme nuceni se s panem Erhartem rozloučit," přiznala.

Zároveň ale dodává, že mu bezprostředně po odchodu z jejich zařízení sehnali náhradní ubytování, a to nejprve v azylovém domě. Tam mohl za minimální poplatek strávit až tři měsíce. Poté mu byla nabídnuta možnost ubytování v zařízení podobném Proutku. Erhart ale ani jednu z těchto možností plně nevyužil a po krátké době se ocitl na ulici.

V současné době si ze svého důchodu platí ubytovnu. I nadále mu zůstala možnost pracovat v chráněné dílně Proutku. „Bohužel ale musím říci, že ani toto neprobíhá úplně bez problémů, párkrát do práce bez udání důvodu nepřišel, přitom dříve se projevoval jako šikovný zaměstnanec," sdělila Tomšíková.

Robert Erhart je ze situace nešťastný a rád by se podle svých slov do bydlení v Proutku vrátil:„Ale asi to teď nepůjde, musím počkat půl roku, než se tam budu moct zase přihlásit." Celou situaci popisuje jako nespravedlnost. „Nic nemám, byl bych rád, kdyby mi někdo pomohl a přispěl. Ubytovna je drahá," stěžoval si.

Ředitelka Proutku ale jeho slova nepotvrzuje. „My jsme mu opakovaně pomoc nabízeli, on ale pokaždé odmítl," řekla a dodala, že nemohou pomoci někomu, kdo o to z jejich strany zřejmě tolik nestojí. „Není úplně zbavený svéprávnosti, má za sebe tedy do určité míry odpovědnost. Takže se musí sám rozhodnout, zda chce žít tak, jak žije nyní, anebo přijmout naše rady, pomoc a vrátit se k původnímu způsobu života v Proutku. Je to citlivá záležitost," uzavřela Tomšíková.

Petra Jouzová