V jižních Čechách, kde je jich nyní třiatřicet, získají statut národní kulturní památky další tři stavby: Bechyňský most zvaný Duha, vodní pila v Peníkově na Slavonicku a soubor plavebních kanálů na Šumavě.

Zápis na seznam znamená pro vlastníky šanci získat větší dotace a přilákat více turistů.

Ve finanční efekt věří i v Českém Rudolci na Slavonicku. Obci, známé díky zámku 'Malá Hluboká', patří funkční vodní pila v Peníkově. Ta si, stejně jako plavební kanály, žádá opravy.

„Je to starobylá atrakce, tak se dostane do povědomí veřejnosti, a je to možnost získat dotace, potřebujeme další peníze. Spodek je sice opravený, dalo se tam nové vodní kolo, ale je třeba pospravit bednění a natřít, aby vypadalo trochu lépe," řekl starosta Antonín Doležal.

Pilu, která se nachází na trase Graselových stezek pod hrází Doubkova rybníčka, si pronajala Slavonická renesanční společnost. Loni v létě napočítali asi 2000 návštěvníků.

„Pila je unikátní v tom, že  většina těchto památek ve skanzenech jsou přenesené stavby, kdežto tahle zde stojí od začátku 17. století a asi nedoznala velkých změn. V tom je docela výjimečná plus tím, že se provozuje," řekla za společnost Hana Langová, která pilou provádí. I ona mluví o možném lepším přístupu k dotacím.

Takzvaná Duha se stala jedním ze symbolů Bechyně. Podle starosty města Jaroslava Matějky vládní rozhodnutí potvrzuje význam mostu, který funguje od 28. října 1928 a jehož železobetonový oblouk byl tehdy největší v Československu.

„Jde o výjimečnou stavbu, byl to nejvyšší most ve střední Evropě. Pro Bechyni má hlavně dopravní význam, ale myslím si, že se nyní zvýší turistický zájem o město, jehož je výraznou dominantou. Zápis na seznam je dobrá propagace, máme radost," řekl Jaroslav Matějka.

Most slouží jako důležitá dopravní spojnice. Pro místní ale znamená víc. „Žiju tady 58 let 
a kdykoliv přes most přejíždím, uchvátí mě pohled do údolí, vždy mě dostane –  je to nejhezčí pohled na město, taková vstupní brána," řekl starosta.

Citová vazba je patrná i ze slov Hynka Hladíka, plavebního ředitele Schwarzenberského kanálu. Jeho první reakce? Nesmírná radost. Návrh na památkovou ochranu Kaplického potoka podal totiž on sám. Od roku 1833 se po potoce plavilo dřevo do sklárny v Lenoře 
a  Idiny pily, dnes je jedním 
z mála, kde se plavební úprava zachovala. Podle Hladíka díky zápisu na seznam památek mizí riziko, že by se koryto vracelo do původní podoby, jak si přejí ochránci přírody.

„Nelze předpokládat, že přijde víc státních peněz. Budou-li ale vlastníci kanálů žádat o prostředky z EU, je větší naděje, že je získají a že i oni sami vloží víc peněz. Pokročí rekonstrukce a zlepší se údržba, která byla doposud opomíjena. Mohli bychom získat i více peněz na kulturní dění a ke kanálu tak přivést více lidí,“ řekl Hynek Hladík.

Zčásti podobně mluví  Pavel Hubený, pověřený ředitel Národního parku Šumava. Jako cíl vidí snahu najít peníze na opravy kanálů, aby se je v co největší míře podařilo vrátit 
do původního stavu.

„Podporujeme, aby byly kanály chráněny trvale, ale máme problém s památkovou ochranou nádrží, které vznikly v souvislosti s kanálem. Tam se to střetává s ochranou přírody – nádrže jsou třeba sto let vypuštěné a vytvořila se tam náhradní společenství, chráněné rostliny…,“ řekl Pavel Hubený.