VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Kasper: První den jsem byl u sloupu sám

Jindřichův Hradec – Přesně před čtvrt stoletím události na Národní třídě rozhýbaly celou společnost a přispěly k dějinné změně. 

17.11.2014
SDÍLEJ:

ZDENĚK KASPER patřil v listopadu 1989 k předním jindřichohradeckým aktivistům.Foto: Deník/Milan Soldán

Na rozdíl od hlavního města se však náměstí v ostatních částech republiky plnila protestujícími občany jen velmi zvolna. Z části za to mohl zakořeněný strach z represí, ale nemalý podíl měla také špatná informovanost, neboť oficiální média informovala o rodícím se převratu jen velmi neochotně. Prvním, kdo přišel ke sloupu na jindřichohradeckém náměstí Míru, byl podnikatel Zdeněk Kasper (55 let), který na listopadové dny zavzpomínal v rozhovoru pro Jindřichohradecký deník.

Vy jste proti komunistickému režimu aktivně vystupoval už před listopadovou revolucí. Co vás k této angažovanosti vedlo?
Bolševici si mě proti sobě vlastně vychovali sami. Mě tenkrát hodně zajímala muzika. K nám do Hradce jezdili různí, dalo by říct, chalupáři z Prahy, kteří měli kontakty na chartisty a po hudbě se občas poslouchalo Havlovo slovo. Už nějakých deset let před revolucí jsem tedy věděl, že nějaký Havel existuje, ale moc jsem se o něj nestaral. Mě spíše zajímal bigbít a Frank Zappa. Potom jsem ale začal o těch věcech hlouběji přemýšlet a skončilo to tak, že jsem se stal u nás v okrese šiřitelem Několika vět. Nasbíral jsem několik desítek podpisů, které se mi podařilo předat jednomu chartistovi, aniž by my seznam StB stačila zabavit.

Přesto jste si však represe ze strany StB také užil…
Když začátkem osmdesátých let emigroval Jaroslav Havlík, který dělal správce na židovském hřbitově, kde pořádal různá setkání, tak mě sbalili. Prý, že se jednalo o protisocialistickou buňku a já ji mám po jeho odchodu vést. Od té doby mě šikanovali, ponižovali. Jednou se mě někdo ptal, zda mě také mučili a musím říct, že ano. Jak jinak nazvat to, když mě třeba zavřeli na čtyřicet osm hodin. I to, že jsem nedostal nic k jídlu, se dá samozřejmě vydržet, ale mě nedali ani doušek vody. Když se dva dny nenapijete a potom vás pustí na záchod, tak rychle rozmontujete nádržku a doslova pijete vodu z hajzlu. Patřil k tomu ale i psychický nátlak. To už bylo těsně před revolucí a já měl malé dítě, když vyhrožovali, že se může stát, že mi kočárek srazí auto.

Pojďme se vrátit k listopadu 1989. Na jindřichohradecké náměstí jste přišel v neděli 19. listopadu sám. Jak k tomu došlo?
Od kamarádů jsem se v sobotu dozvěděl, co se dělo v pátek na Národní třídě. Hned v neděli jsem proto vyrazil ke sloupu na náměstí, kde jsem byl zatím jen já a vedoucí druhého odboru StB, který si mě natáčel na kameru. Ten mi říkal: „Pane Kaspere, vemte nohy na ramena a utečte, tohle bude trvat jen pár dní a vy už pak z kriminálu nevylezete, to vám garantuju." Druhý den jsem jel do Prahy, kde jsem tehdy studoval. Tam už bylo koordinační centrum a všechno to vřelo. Nasbírali jsme ještě s jednou studentkou z Řečice a Martinem Edrem do krosny materiály a vezli je do Hradce. Večer jsem vystoupil u sloupu a založili jsme koordinační centrum Občanského fóra, které bylo pět měsíců u mě v bytě na dolním náměstí. To už se přidali další lidé, jako třeba farář Blažek, pan Kurial, Ivan Emr, pan Brýna, který má dnes zverimex, Josef Kuliš, Rudolf Střítecký, jenž založil OF v nemocnici, primář Pelikán a mnozí další. Byla to hektická doba. Scházeli jsme se u mě doma, kde různě na židlích a postelích posedávalo třeba dvacet lidí. Spali jsme denně jen pár hodin, takže se mi stalo, že když přišla generální stávka, byl jsem tak unavený, že jsem ji kus v sedě zaspal.

Kdy jste si uvědomil, že se to vážně povedlo a společenské změny jsou nevratné?
Mě to trvalo docela dlouho. Ten zlom nastal, když jsem byl asi rok po revoluci v Praze na Žofíně na koncertu Tonyho Ducháčka a Garage. Pod pódiem jsme stáli já, Václav Havel a ministr vnitra Ján Langoš, ten mi najednou podal jointa. Já to běžně nekouřím, ale tehdy jsem pocítil takovou euforii svobody, že jsem si s ním dal. To byl moment, kdy jsem si řekl, že naše země je konečně svobodná. Bylo to něco, co ve mě zanechalo hlubokou stopu. Podobný pocit jsem ještě zažil, když jsem v lednu 1990 poprvé legálně překročil hranice do Rakouska.

Setkal jste se někdy po revoluci s příslušníky StB, kteří vás za minulého režimu šikanovali?
Působil jsem v občanských komisích, které měly od StB očistit policii. Musím říct, že padesátiprocentní úspěšnost, kterou jsme v našem okrese měli, patřila k nadprůměrným. Tehdy vlastně neexistovala žádná legislativa a někteří se kvůli tomu se mnou dokonce soudili. S jedním jsem se potkal asi dva roky na to. Říkal mi, jak jsem mu vlastně otevřel oči, jak teď podniká a má se strašně dobře, místo toho, aby nás musel za čtyři a půl tisíce nahánět obuškem. Podotýkám, že v té době se běžně dělalo za sedmnáct stovek. Vysmíval se mi.

Přesto ale muselo za vaši práci přijít nějaké zadostiučinění?
Byl jsem přizván do poradního sboru ministra vnitra a dále si vážím toho, že mi za mou předlistopadovou i revoluční činnost osobně poděkovaly takové osobnosti, jako Václav Havel nebo Jiří Hanzelka. To hlavní však je, ačkoliv se možná všechno nepovedlo podle našich idealistických představ, že jsme získali něco obrovsky důležitého – svobodu.

Autor: Milan Soldán

17.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Bratři Michálkovi kralovali ve Vlkovské pískovně

Jindřichohradecká radnice. Ilustrační foto.

Podloží rozhledny je v pořádku, říká radnice

V Rapšachu zvítězili muži i ženy z Lásenice

Rapšach – Další kolo Velké ceny Třeboňska se konalo o uplynulém víkendu v Rapšachu.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

V sobotu rozezní parkán rock, ska i punk

Prachatice - Hospic music fest 2017 - nultý ročník jednodenního hudebního festivalu, odstartuje již tuto sobotu. Bavit se a pomáhat můžete od 13 do 22 hodin.

Na sál to nestihla. Porodila pod stoletou lípou

Písek – Tatínek by zasloužil medaili. Shodovaly se sestřičky na porodnickém oddělení písecké nemocnice, když v úterý propouštěly domů Evu Chvojsíkovou z Týna nad Vltavou s dcerkou Barborkou. Té se totiž už nechtělo čekat a přišla na svět v pátek ve 20.25 hodin za pomoci tatínka Miroslava kousek za bránou nemocnice pod stoletou lípou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení