VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ze závodů jsem se občas vracíval vrtulníkem

Jindřichův Hradec - Jezdec Jan Bašata v rozhovoru vypráví o životě, trénování a závodech s koňmi.

19.4.2012
SDÍLEJ:

Jezdec Jan Bašata.Foto: Josef Böhm

Třiadvacetiletý Jan Bašata ještě před začátkem rozhovoru vysvětlil, že je parkurovým jezdcem a ne žokejem. Rozdíl spočívá v tom, že žokejové jako například známý Josef Váňa jezdí dostihy, rychlé tratě a podobně. Parkuroví jezdci se s koněm pohybují na menším prostoru s více skoky a překážkami.

První otázka je asi nasnadě. Jak se člověk dostane k tomu, že začne závodně jezdit na koni?
V mém případě jsou začátky už docela daleko, pět nebo šest let zpátky. Maminka chtěla jezdit na koni. Kousek od našeho domu byly stáje, a tak jsme tam začali chodit, jen tak jednou týdně si zajezdit. Po čase jsem dostal nabídku, že bych mohl jet Hubertovu jízdu. Přijal jsem a poprvé jsem si tam na místě uvědomil, že by mě jízda na koni bavila. Hned den nato jsem si proto pořídil koně od známého a začal jsem závodit. Po půl roce jsem si už udělal závodní licenci a mohl jsem doopravdy začít.

Kolik času jste koním a přípravě musel věnovat věnovat v úplných začátcích?
Začátky jsou těžké. Věnoval jsem se tomu skoro každý den alespoň trochu a v současnosti, kdy se koním věnuji vlastně už na profesionální úrovni, tak u nich musím být každý den a skoro celý den.

Vzpomeňte na své závodní začátky. Postupoval jste přeci jen poměrně rychle.
Bylo to krušné, začátky jsou pokaždé nejhorší. Mám za sebou nejrůznější pády a tak. Nejhorší na tom je, že to člověka nesmí odradit. Několikrát jsem ze závodů odlétal vrtulníkem s otřesem mozku nebo pohmožděnou krční páteří, nebo třeba se zuby vykopnutými od koně.

To by člověka spíš odradilo než nalákalo, ne?
Právě že mě to spíš víc motivovalo v tom smyslu, že na sobě musím začít výrazněji pracovat. Potom jsem si tedy dohazoval lepší a lepší trenéry, až jsem se dostal k tomu nejlepšímu z celé republiky, k Aleši Opatrnému. Je mistrem Evropy, dvakrát po sobě se dobře umístil na mistrovství světa.

Jak vypadá váš běžný tréninkový den u koní?
Můj den začíná vstáváním kolem sedmé hodiny a už na osmou s otcem jedeme ke koním. Koně nakrmíme a už jdu s každým trénovat tak půlhodinu denně. V současné době mám šest závodních koní. Trénink samotný je docela zdlouhavý. Koně se na začátku musí oklusat a ocválat, aby dostali fyzičku. Až budou mít dostatečnou fyzickou kondici, tak začnou skákat, aby se osvalili. Musí skákat čím dál víc a teprve po tom všem mohou jet na závody.

A příprava jezdce? Žokejové bývají drobní, lehcí, je tomu tak i u parkuru?
Vůbec ne. V parkurech je to tak, že jezdci vážící kolem šedesáti až osmdesáti  kilo mají normální váhu. Záleží spíš na zvířeti. Určitě ale chodím do posilovny a v létě třeba víc jezdím na kole. Mám výhodu, že mám šest koní, protože než je všechny projedu a zaskáču si s nimi, tak mám fyzičku už jen od toho dobrou, lepší, než kdybych měl jednoho. Je to dobrá alternativa posilovny.

Když už máte trénink za sebou, jak váš den pokračuje?
Odtrénuji, to je tak do dvou hodin. Potom se koně čistí, sprchují se, připravují. Kolem páté většinou přijde večerní krmení a tím den končí.

To už pak člověk jenom padne a leží, nebo ne?
Bohužel ne. Po té páté hodině se většinou přesunu do kavárny v Hradci, kde pracuji. Spousta lidí tvrdí, že starat se o koně je krásná práce, což je pravda, ale když je to tak denně, všech 365 dní v roce, tak je to už náročné. Koně nezajímá, že je třeba Silvestr, žrát chtějí a potřebují a fyzičku si taky musejí pěstovat.

Před závody se určitě připravujete ještě víc, než při běžném tréninku.
Zrovna zítra, tedy v pátek, jedu na závody. To znamená, že v úterý s koněm více trénuji a skáču. Ve středu měl úplně volno, aby si odpočinul po úterku. Dnes bude mít lehké cvičení, aby se rozehřál a rozhýbal na zítřejší závody.

A jak vypadají samotné závody?
Jedeme na první kolo Českého skokového poháru do Martinic. Na devátou ráno musíme být na místě, cesta potrvá asi dvě hodiny, takže to znamená v pět ráno vstávat. Budu krmit koně, aby se pořádně najedli a napili, pak vyjedeme. Projdeme prezentací, předložíme průkazy, koně prohlédnou a pak přijde na řadu samotná soutěž. A já budu čekat, až přijdu na řadu.

Máte ambice na první místo?
Na skokových pohárech úplně nevím, ale v první desítce bych se umístil rád.

Jaké máte na kontě úspěchy?
Je jich několik. Letos jsem před dvěma týdny byl v Opřeticích, kde jsem se asi ze sedmdesáti jezdců umístil první a druhý. Nejúspěšnější bylo před dvěma lety na CSI, mezinárodních závodech tady v Čechách, to jsem byl ze 160 jezdců z Evropy třetí.

A co olympiáda?
To je hodně daleko, to mám maximálně v tom nejhezčím snu (smích). Zatím by stačilo mistrovství ČR a hezké místo. To bude třeba příští rok.

Autor: Adam Hudec

19.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační snímek.

Řečický uragán smetl soupeře šesti góly

Celkové náklady na zhotovení repliky byly 94 600 Kč a z toho příspěvek kraje (dotace) činil 50 000 Kč.
4

Úsilí ostojkovických o obnovení boží muky se naplnilo

Roman Šmucler: Zákaz amalgámu? Bílé plomby jsou daleko jedovatější

Pacienty chtěl v Česku ošetřovat i ukrajinský elektrikář, tvrdí nastupující prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Skoro se mu to povedlo. Diplomy cizinců prý totiž nikdo neověřuje. Někdejší moderátor ale prozradil ještě další tajemství: Česko žádným nedostatkem lékařů netrpí. Zubaři se jenom zdráhají přijímat nové pacienty, kteří by je mohli v budoucnu žalovat.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

V úterý se můžete setkat s bájnými i reálnými postavami či s kováři

Jindřichohradecko - Kam za kulturou? V úterý si můžete vyrazit na zajímavé filmy nebo na Kovářské dny.

Tolik lodí vyhozených větrem na břeh, na Lipensku snad nikdo nepamatuje

Dolní Vltavice – Neuvěřitelnou sílu nabral vítr, který se hnal přes otevřenou hladinu lipenského jezera při noční bouřce z pátku na sobotu. Obrovské vlny spolu s větrem nejenomže utrhly několik ukotvených jachet, ale na břeh hodily i těžký prám převozníků v Dolní Vltavici. Zpátky na vodu ho převozníci dostávali heverem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení