VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zemřel válečný fotograf Ladislav Sitenský

Jindřichův Hradec - Je to již pěkná řádka let, kdy jsem měl možnost poprvé se osobně setkat s Ladislavem Sitenským, pro fandy letectví naším bezesporu nejznámějším válečným fotografem.

21.11.2009
SDÍLEJ:

Pozdrav 1. setkání čs. válečných letců v Jindřichově Hradci 26. srpna 1994. Třetí zprava je Ladislav Sitenský s manželkou.Foto: Zdeněk Krupička

Byl rok 1987, doba, která našim válečným letcům ještě zrovna moc nepřála. Byli to skromní muži zbaveni svých slušivých modrých uniforem, které i přes své skutečné zásluhy o vlast režim cíleně opomíjel.

První setkání

Získat důvěru těchto mužů bylo vzácností. Za tuto poctu jsem vděčný především Karlu Šedovi, jedné z čs. legend bitvy o Británii, který mě vzal první středu v dubnu do pivnice Plzeňský dvůr na pražské Letné, kde již čekalo asi deset jeho bývalých spolubojovníků. Na pravidelné neoficiální schůzce někdejších RAFáků se tehdy sešli stíhači František Fajtl, Josef Vopálecký, Antonín Vendl, Miroslav Jiroudek, Zdeněk Bachůrek, Stanislav Hlučka, Antonín Štanc a bombardovací letci Alois Šiška, Zdeněk Procházka, Jaroslav Hofrichter, Imrich Lom, Ladislav Snídal a další. Měl jsem štěstí, tehdy tam po delší době přišel i Ladislav Sitenský, který přes svůj věk stále někde cestoval. Rád a často jsem všem naslouchal a po pár měsících jsem se stal trvalou součástí těchto kamarádů od luftu.

Řadu letců jsem navštěvoval doma a díky tomu jsem měl možnost poprvé se dotknout několika překrásných snímků Ladislava Sitenského. Byly to chvíle, na které se nezapomíná. Právě Láďa Sitenský někdy na podzim 1988 sehnal kopii trezorového filmu „Nebeští jezdci“, který se pak neoficiálně promítal pro okruh vyvolených v jednom z malých a StB nehlídaných salonků Paláce kultury v Praze.

Pro mě to bylo zcela neuvěřitelné. Sedět v jedné řadě mezi muži, kteří prožili na vlastní kůži období II. světové války a kteří se i s odstupem více než čtyřiceti pěti let opět „posadili“ do kokpitů svých strojů a odlétali během filmu nejeden vzdušný souboj. Jak s oblibou Ladislav Sitenský uváděl, připadal si jako „pouhý pozorovatel událostí“. Díky rozhodnutí vrchního velitele čs. letectva ve Velké Británii generála Karla Janouška, který ho pověřil dokumentační prací, udělal pro naši vlast nejspíše více, než by dokázal jako operační pilot. Nikdy bojově nelétal, ale především jeho zásluhou zůstaly na stovkách až tisících černobílých fotografií navždy žít desítky a desítky aviatiků, kterým nebylo dopřáno dočkat se vítězného návratu do své osvobozené vlasti.

Několik vět o plk. L. Sitenském

Narodil se 7. 8. 1919. V srpnu 1939 odjel legálně do Paříže, kde byl zaměstnán v konstrukční kanceláři architekta Peretta. V listopadu vstoupil v jihofrancouzském Agde do čs. branné moci a byl zařazen k 1. pěšímu, poté 2. pěšímu pluku a nakonec byl počátkem června 1940 přemístěn k letecké skupině. Po kapitulaci Francie odplul do Anglie. Byl přijat do aktivních záloh britského Královského letectva (RAF VR), přidělen k pozemnímu personálu 312. čs. stíhací perutě a později oficiálně jmenován fotografem. Od listopadu 1942 působil na Inspektorátu čs. letectva v Londýně jako technický tlumočník a fotograf, dále u Čs. depotu v St. Athanu, poté dočasně jako fotograf u 311. a 312. čs. perutě. Spolupracoval na vzniku několika filmových dokumentů o našich letcích u operačních jednotek. Od února 1945 byl přemístěn na frontu k Čs. obrněné brigádě u strategicky významného francouzského přístavu Dunkerque. Do osvobozené vlasti se vrátil v srpnu 1945.
Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti plukovníka. Byl autorem řady fotografických výstav a knih, např. Z válečného deníku, Stíhači, Na nebi a v pekle a mnoha dalších.

Výstava v J. Hradci v roce 1994

Když jsem končil v říjnu 1989 Karlovu univerzitu v Praze, netušil jsem, že státní převrat přijde již o měsíc později. Změna politického systému byla velice důležitá. Naši váleční letci už nepatřili mezi odstrčené a zapomenuté osoby, mluvilo se o nich, lidé byli zvědaví. Válečný veterán Sitenský „oprášil“ své negativy a jeho snímky začaly plnit noviny, časopisy, knihy, ale i galerie v Praze. V roce 1994 jsme se proto rozhodli uspořádat ve spolupráci Klubu historie letectví a jindřichohradeckého muzea výstavu válečných fotografií L. Sitenského. Vyrazil jsem do Prahy, dojel do Londýnské ulice a u výborného koláče a kávy vytvořené zlatýma rukama paní Paulette Sitenské jsme jednali o výstavě. Tento vždy příjemný, leč rázný muž, byl neoblomný, že své fotky mimo Prahu nepůjčí. Jenže podle hesla: „Za vším hledej ženu“ jsem ho nakonec, s výraznou pomocí jeho krásné a se stále znatelným jemným francouzským akcentem hovořící paní Paulette, přemluvil. Nevím to stoprocentně, ale myslím si, že výstavy v Jindřichově Hradci a posléze v Třeboni byly jeho prvními velkými mimopražskými.

Pan Sitenský přijel obhlédnout naše výstavní prostory v kapli sv. Víta, pak začal shánět architekta na vytvoření scénáře. Jenže nadšení lidí a ochota pracovat rukama je více než armáda teoretiků. To, co v Praze instalovali více než tři týdny, jsme s kamarády z klubu a za výrazného přispění mých kolegů z muzea dokázali udělat za dva dny a jednu noc. Ani tak zkušený autor výstav Ladislav Sitenský tomu nechtěl věřit! Odměnou nám pak byla dvouhodinová beseda, během které nám tento špičkový fotograf dokázal, že je také vynikajícím vypravěčem. A jeho radu „Nebojte se fotit v protisvětle“, uplatňuji v praxi doteď.

Od roku 1994 jsme si s manželi Sitenskými pravidelně posílali novoroční fotografická přání, a když jsem měl možnost, čas od času jsem byl hostem v jejich bytě. Náš vztah bych, snad trochu neskromně, charakterizoval jako dlouhotrvající přátelství. Měl jsem tu čest se tak stát obdarovaným řadou fotografických knih s válečnou či krajinářskou tématikou, které zdobí věnování a podpisy autora. Když mi jednou věnoval své čtyři velkoformátové aviatické fotografie s popisem, říkal mi: „Ty fotky zatím neprodávej. Až jednou umřu, budeš hodně bohatej!“

Ladislav Sitenský zemřel v neděli 15. listopadu 2009. V tu chvíli mi došlo, že měl pravdu. Opravdu bohatý jsem. Tady však vůbec nejde o peníze. Bohatství je v tom, že jsem měl možnost a tu Velkou čest osobně poznat takového člověka, jakým Pan fotograf Ladislav Sitenský skutečně byl. Čest jeho památce!

Ladislav Burian

21.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Volali policii, ale nakonec nic řešit nechtěli

Náhradní autobusové zastávky kvůli rekonstrukci ulic v Radouňce Na kopečku stojí u Staviservisu a z druhé strany u tenisové haly.

Lidem v Radouňce vadí odklad prací

Bez řidičáku se vozem vydal do ulic

Dačice - Řidič bez bodů měl navíc řidičák odebraný i ze zdravotních důvodů.

Medvědář chystá v životě zámeckých medvědů velikou změnu

Český Krumlov – Lešení nyní stojí ve velkém výběhu medvědária na českokrumlovském zámku. Medvědice Marie Terezie ve vedlejším betonovém výběhu si moc klidu neužije.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Florbalový turnaj v Otíně skončil triumfem Vajgar Boyz

Otín - Osm týmů z Kardašovy Řečice, Žirovnice, Sezimova Ústí, Jindřichova Hradce, Jihlavy a Třeboně se představilo v 7. ročníku florbalového turnaje mužů „Sranda Cup“, který se opět uskutečnil pod otevřeným nebem ve Sportcentru Bobelovka v Otíně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení