Další čtyři si rozdělí soukromé firmy, protože stát pro ně nemá využití a nevíc se nedokázal s dárcem dohodnout na podmínkách daru. To nedává moc smysl, protože když byly podmínky daru přijatelné u jedné linky, proč ne u čtyřech dalších. Ale to jsou pro občana nedůležité úřednické kličky.

Důležitý je výsledek, z něhož vyplývá, že místo aby český stát sám dokázal v koronakrizi vyrábět roušky, včetně nanoroušek s účinností respirátorů, bude je dál draze nakupovat. Kšefty s rouškami, což je vzhledem k poměru výrobní ceny vůči ceně prodejní dnes neuvěřitelný byznys, vydělávají v této zemi omezené skupině lidí. Platíme je ale my všichni.

My všichni také platíme za v koronakrizi mnohokrát potvrzenou nevýkonnost státu. Státní správa sice už dohnala a předehnala státní sektor v platech, ale jinak je sto let za opicemi.

Neumí používat počítače, internet a někdy ani mobily. Digitalizace je jen slogan. Příklad toho, že v roce 2020 nemůžete v této zemi požádat o prodloužení řidičáku elektronicky, mluví za všechno. Náš stát je pomalý, zaostalý a selhává. Stojí nás to nejen obrovské peníze, ale za covidové krize i lidské životy.