V těchto dnech je to deset let, co zemřel pan prezident Václav Havel. Začnu osobní vzpomínkou. Jako ministr jsem s Havlem často nesouhlasil, zdaleka jsem nepatřil do okruhu jeho blízkých spolupracovníků, ale řečeno jednoduše, bylo mi v jeho přítomnosti příjemně. Skvěle se s ním spolupracovalo, což v mém případě bylo především na zahraničních cestách. Měl sice svou hlavu, v ekonomických a obchodních otázkách však uměl naslouchat a nechat si poradit.

Jeho cesty nebyly představení jednoho muže, ale dával prostor i druhým. Stejně jako oba jeho nástupci věděl, že je jeho povinností pomáhat českým firmám a podnikatelům. Byl velmi lidský, vzpomínám, jak v letadle při cestě zpět domů až s naivní roztomilostí balil dárky (moc mu to nešlo), které z cest přivážel přátelům a blízkým.

Historik Michal Stehlík
Deset let s Václavem Havlem

Vladimír Dlouhý
je prezidentem Hospodářské komory ČR

Za léta od Havlova úmrtí se svět změnil. Ideály demokratické společnosti, založené na svobodě, lidských právech a tržní ekonomice, za které Havel velkou část života bojoval, dostávají na frak. Často si říkám, jak by reagoval na dnešní problémy. Nevím. Asi by se více než řada z nás řadil po bok dnešním evropským liberálům.

Nicméně, jak jsem ho znal, možná by překvapil. Při velké migrační vlně v roce 2015 by asi tvrdil, že v Evropě sice máme mít navzájem zcela otevřené hranice, ale Evropa jako celek by měla umět chránit své území zvenčí. Nejsem si také vůbec jist, zda by jako prezident nekriticky podporoval všechny kroky evropské klimatické politiky. A jsem si naopak jist, že by jej vyděsil pokus maltské komisařky v zájmu politické korektnosti vymýtit z evropského slovníku slovo Vánoce a že by se neváhal ozvat.

Martin Věchet
Petr Uhl – bojovník s čelenkou čestnosti

Pro mě osobně Havel je a zůstane symbolem sametové revoluce v listopadu 1989. On sice neporazil komunismus ani sovětské impérium, avšak v okamžiku, kdy se toto impérium hroutilo pod tíhou minulých politických zločinů, pod tíhou ekonomické neefektivnostia nesvobody, se okamžitě stal osobností, která využila brutálně potlačenou studentskou demonstraci jako příležitost postavit se do čela konečně probuzené společnosti. To byl jeho historický úkol, na který se připravoval a kterého se přinejmenším v době revoluce zhostil skvěle.

Odvaha a síla názoru

Je ale dobré si připomenout, proč to byl úkol právě pro něj. Byl disidentem, člověkem, který po 20 let od roku 1969 neváhal nahlas říkat své názory či je vtělovat do skvělých textů a her. Člověkem, který minimálně od zveřejnění Charty 77 musel vědět, že jeho činy jej přivedou do vězení, vždy a znovu. Disidenti byli nositeli odvahy a étosu, a proto se nejvýraznější z nich, Václav Havel, právem stal symbolem revoluce. Byla to jeho revoluce a on má i zásluhu na tom, že byla sametová.

Havel tím sehrál ještě jednu, pro Českou republiku velmi významnou roli: stal se symbolem nejen listopadové revoluce, ale naší země ve světě vůbec. Při vyslovení názvu Česko si dnes lidé po celém světě vybaví obvykle pár jmen špičkových sportovců a pak již jen Havla. Jeho jméno však ve světě formuje obraz České republiky jako země, která měla odvahu bojovat a něco dokázala.

Tomáš Jindříšek
Je český optimismus vědecky vyvrácený?

To je nesmírně důležité, jednak proto, že žádný jiný politik (s výjimkou Dubčekovy krátké slávy reformního komunisty) nedosáhl Havlova celosvětového věhlasu, ale také proto, že Česká republika nemá příliš bojovnou pověst. Havlův přínos k obrazu naší země ve světě je stále málo doceňovaný.

Zdroj: DeníkNikdo nebyl bez chyb, ani Havel. V regionech, kde za komunismu dával zbrojní průmysl mnoha lidem dobře placenou práci, Havel opravdu příliš populární nebyl. Neměl vyhraněný politický názor ve smyslu levice nebo pravice, opravdu byl spíše liberál 20. století.

Přesto, deset let po jeho smrti, si znovu zopakujme, že Václav Havel se o naši zemi zasloužil.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.