Kliknutím zvětšíteČeské (československé) dějiny jsou v posledním století krom jiného i zajímavým zrcadlem stírání hranic mezi politickou a úřední stránkou výkonu moci. Aktuální situace s rolí úředníků Kanceláře prezidenta republiky pak obnovila hledání historických srovnání, především logicky s nedávno minulou zkušeností s fungováním Pražského hradu pod prezidentem Václavem Havlem. Proti sobě jsou tak kladeny osobnosti Vratislava Mynáře a Ivana Medka, případně Ivo Mathého. Neškodilo by ovšem možná sáhnout ještě přece jen o něco více a hlouběji do minulosti, například rovnou od počátků první republiky. A nemusí jít pouze o hradní úředníky.
Michal Stehlík
historik soudobých dějin, působí na FF UK a v Národním muzeu
Na samotném počátku hradní kanceláře prezidenta Tomáše G. Masaryka stojí Přemysl Šámal. Aktivní postava odboje proti rakouskému státu v organizaci Maffie, poslanec, dokonce starosta Prahy.
Od roku 1919 do roku 1938 pak dlouholetý kancléř Pražského hradu. Na jeho osobnosti je vidět, že hranice mezi politikou a úřadem se stíraly i v období prvorepublikové zdánlivé idyly. Na druhou stranu Šámal již nikdy nevstoupil do vod aktivní politiky, jakkoliv se o něm například uvažovalo jako o možném úřednickém premiérovi.
Stojí však za vybudováním jak aparátu, tak za organizací přestaveb Hradu a na mnoha fotografiích kontroluje v klobouku a s holí konkrétní proměny stavebních úprav. Po okupaci se znovu statečně zapojil do odboje, ale doba byla jiná. Byl brzy zatčen gestapem a umírá v Berlíně.
Na samém konci Československa pak vyvstává jiná, původně vlastně úřednická postava právníka Mariána Čalfy. Ten začne jako právník a člen komunistické strany pracovat na úřadě předsednictva vlády za éry Lubomíra Štrougala. Už v roce 1987 je zástupcem ředitele úřadu, v roce 1988 přeskočí rovnou do ministerské funkce ministra pro legislativu a během revoluce 1989 se „zjeví“ vedle Ladislava Adamce, po kterém převezme iniciativu.
A pojednou se v revolučních dnech stává jak předsedou vlády, tak strůjcem zvolení Václava Havla prezidentem na konci roku. Vystoupí z KSČ, vstoupí do Verejnosti proti násiliu a po volbách 1990 zůstane i nadále na čele federální vlády. Tento „převozník“ společenské změny vyměnil úřední kariéru za politickou, aby se následně po roce 1992 stáhl do privátní sféry.
Když se ještě krátce vrátíme na Pražský hrad pod Václavem Havlem, zde se v první fázi střídalo v rychlém sledu více osobností, například Karel Schwarzenberg, Ivan Medek nebo nakonec po několik let stabilní Ivo Mathé. Zejména první prezidentské období je pak charakterizováno jedním velkým hledáním podoby a způsobu fungování, včetně množství poradců, místy zmatené porevoluční formy, což vyvolávalo kritiku a také posměšky. Každopádně se také mezi osobnostmi, jež tvořily podstatu úředního aparátu Hradu, našly takové, které později také překročily hranice i do aktivní politiky.
Aktuální nervózní situace kolem prezidenta republiky otevřela opět stavidla historickým srovnáním. Každé takové srovnání však v sobě má nebezpečí vychýlené logiky, možné nesrovnatelnosti, odkazování se na nepřesné podobnosti a obecně bude vždy kulhat.
Historickou realitou však přece jen zůstává, že charakter a výkony nejbližšího úřednického aparátu (nejen) hlavy státu většinou nejvíce vypovídají o tom, kdo aktuálně v čele republiky (či úřadu) stojí. Postavit vedle sebe Přemysla Šámala a Vratislava Mynáře pak představuje především srovnání T. G. Masaryka a Miloše Zemana…
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
