Když Rusko v únoru přepadlo Ukrajinu, věděli jsme, co dělat: Rusko je zlovolný agresor, Ukrajina nevinná oběť. Žlutomodré vlajky a symboly zaplavily česká, moravská a slezská města a vesnice. Rozsah spontánní pomoci Ukrajincům až dojímal.

To, že je Putin agresor, platí stále, ale náš pohled se mění. Ukrajinské vlajky už tak často vidět nejsou. A i když velká část společnosti nadále stojí za napadenou zemí, v zemi roste síla nesouhlasu. Přibývá těch, kteří chtějí konec války i za cenu velkých ústupků Kyjeva. Padají otázky, kam až chceme v podpoře Ukrajiny zajít.

„…máte můj obdiv a uznání a děkuji Vám za glosu. Přestaňme si lhát do kapsy. „Jsem rád, že v současné žurnalistice se ještě najde pár lidí, kteří nepropadli současné lživé propagandě a zachovali si stále ještě zdravý a objektivní novinářský rozum…“   Čtenář Jaroslav S.

„…asi by bylo lepší mlčet. Vy v podstatě říkáte, aby se Ukrajinci přestali bránit, protože jim to stejně nebude nic platné. Jaké je podle Vás reálné a fungující východisko z této krize? Vzdát se a nechat Putina, aby si diktoval podmínky? A to jen pro to, abyste Vy mohl sedět pěkně v klidu ve své kanceláři a šířit svá moudra? Hitler si taky myslel, že bude pánem světa a jak nakonec skončil. A to jen díky tomu, že se proti němu a jemu podobným ostatní svět postavil a bránil…“   Čtenář Zdeněk T.

Dalo se to čekat. Válka se táhne. Důsledky jsou stále viditelnější. A stejně jako v jiných tématech se země dělí. Na podpůrce a odpůrce.

Přede dvěma týdny jsem v Deníku napsal komentář. V něm jsem uvedl, že naše logická a spravedlivá podpora Ukrajinců bránících se přesile ruských okupantů nás vede k tomu, že mnohdy zveličujeme úspěch obránců a zesměšňujeme a podceňujeme vojenský postupa schopnosti agresorů. A že tento přístup nám nedovolí hledat a nalézt řešení největšího válečného střetu v Evropě od konce 2. světové války.

Reakce čtenářů z obou stran pomyslné barikády na sebe nenechaly čekat. Moji e-mailovou schránku zaplnily dva typy vzkazů.

„…strčte si ty vaše poraženecké řeči za klobouk. Kdyby jako vy přemýšleli spojenci za druhé světové války, tak tu hitlerovské Německo ovládá Evropu ještě dnes… Místo toho byste měl apelovat na zintenzivnění vojenské pomoci Ukrajině. Pokud ovšem stojíte na straně Evropy a ne primitivní, barbarské Říše zla…“   Čtenář Stanislav K.

„…konečně rozumný článek. Není jednostranný. Vezmeme si ruskou a ukrajinskou propagandu a pravda leží někde uprostřed…“   Čtenář Martin N.

Jedna skupina pisatelů hořekovala nad tím, jak média jednostranně proukrajinsky informují o konfliktu a lžou lidem. Druhá mi pak spíše spílala. Kvůli tomu, že zpochybňuji schopnosti Ukrajiny, a tím nahrávám Vladimiru Putinovi, aby si ukousl další kus světa.

Znovu se mi potvrdilo, že ruská válka na Ukrajině je dalším z témat (spolu s vakcinací proti covidu, příčinami globálního oteplování aj.), u nichž argumenty druhé strany vlastně ani slyšet nechceme. Máme jasno ve své zakopané pozici. A cokoli, co se do našeho obrázku nehodí, škrtáme jako lež či propagandu. A kdokoli, kdo dostatečně zřetelně nesdílí náš pohled, je divný, podezřelý nebo zaprodaný.

Místo toho, abychom spolu mluvili, vedeme vlastně také nesmiřitelnou válku.