Ukrajina válku nevyhraje. Bohužel

Vladimír Putin svoji válku vyhraje. Zvrátit invazi vládce Kremlu by mohla jediná věc: do ozbrojeného konfliktu s Ruskem by se mocná Severoatlantická aliance zapojila přímo, nikoli jen dodávkami zbraní. Zda by pak ale konflikt přerostl ve zničující válku mocností, se můžeme jen dohadovat.

Přitom ten, kdo poslední stovku dnů sledoval v českých či západních médiích zprávy z fronty, mohl lehce nabýt dojmu, že Ukrajinci vítězí či minimálně neprohrávají. Zprávy o ruské armádě byly hlavně o jejích neúspěších: o tom, že její vojáci nemají co jíst, chybí jim oblečení, vázne velení, šmelí s naftou, nechávají si ukrást tanky za bílého dne, ustupují, jsou frustrovaní, unavení a umírají po tisících.

Debakl Rusů navíc řídí nekoordinovaní velitelé, a proto situaci zachraňuje samotný Putin, který jednotkám dává denní rozkazy. Sám ale žije v izolaci za zdmi bunkru, jeho okolí se mu bojí říci, co se na frontě děje, a k tomu jej ničí smrtelné nemoci.

Luboš Palata
Británie 1940, Ukrajina 2022

Jenže jaká je realita? Vojska s písmenem Z na kapotách za čtvrt roku ničivých bojů obsadila kus Ukrajiny přibližně velikosti Čech, Moravy a Slezska. Kromě dvou loutkových promoskevských „republik“ – doněcké a luhanské – Rusové okupují i i další velká sousedící území na jihovýchodě. Mohou tak po souši jezdit na Krym, který ukradli již před 7 lety.

Jen málokdo věří, že tam, kam vstoupily boty ruských vojáků, v dohledné době (pokud vůbec někdy) bude opět vládnout Kyjev. K tomu se už rozběhly přípravy k formálnímu připojení uloupených území k Ruské federaci.

Ukrajinská dopravní infrastruktura je mnohde zcela zdecimovaná. Nemálo obcí i měst bylo válkou zničeno či srovnáno se zemí. Miliony lidí musely uprchnout a počty padlých obránců Ukrajiny a civilních obětí nikdo raději nepočítá. Jsou to ale podle všeho ohromující čísla.

Samozřejmě i Rusko platí za svou dobyvačnou válku vysokou cenu. Nejenom ztrátami příslušníků útočících vojsk, ale i doma. Země upadá do hlubší a hlubší izolace, ekonomika skomírá. Zbytky významnější opozice byly zlikvidovány, stejně jako poslední nezávislá média. Ti Rusové, kteří s agresí nesouhlasí, se z obavy stáhli do vnitřní emigrace či opustili Rusko.

Nicméně víra, že bezprecedentní západní sankce donutí Putina, aby zastavil válku a stáhl se zpět, se nenaplnila a obávám se, ani nenaplní.

Putin krok po kroku zrealizuje svůj plán a nic (kromě času) na tom nezmění ani další dodávky moderních zbraní ze Západu. Fakt, že příští generace Rusů se budou s dopady zločinu svého prezidenta těžce vyrovnávat, je pro Putina méně důležitý, než jeho touha pokořit Ukrajinu a její vedení.

Autor: Roman Gallo, šéfredaktor Deníku

Dovětek autora: Abych nebyl mylně pochopen. Obdivuji, jak odvážně se Ukrajinci postavili zlovolné agresi mnohonásobně silnějšího souseda. Poté, co na ukrajinská města začaly dopadat první smrtonosné rakety, nikdo asi nevěřil, že se Ukrajina bude a dokáže efektivně bránit dlouhé měsíce. Před odhodláním, hrdinství,sebeobětování Ukrajinců s úctou smekám. 

Ukrajina může válku s agresorem vyhrát. Pokud to budeme chtít i my sami.

Řekněme si to rovnou na začátek. Tato válka nemusela vůbec začít. Stačilo málo, stačilo Rusku na podzim minulého roku říci, že přímá ozbrojená agrese proti Ukrajině bude považována za útok na NATO a aliance proti Rusku na straně Ukrajiny zasáhne plnou silou. Rusku, nepoměrně slabšímu než skoro miliardová Aliance s neporovnatelně větším a lepším vojenským i technologickým potenciálem, by nezbývalo nic jiného, než stáhnout ocas a možná zlostně štěkat.

Kdybychom plnou silou sankcí a hrozbou vojenské odpovědi udeřili proti Rusku už v době, kdy okupovalo Krym, byl by Krym dodnes ukrajinský a na Donbasu by se ani nevystřelilo. Historickou podobnost s nečinností západních demokracií proti Adolfu Hitlerovi v letech před druhou světovou válkou ani netřeba příliš hledat. Podobnost mezi dnešní situací Ukrajiny a tehdejším postavením Československa se nabízí sama.

Ale zapomeňme na všechna „kdyby“ a podívejme se na dnešní situaci. Ukrajině se podařilo hrdinsky ustát první ruský úder a ani po více než třech měsících není válka zdaleka prohraná. Přes všechny počáteční potíže se rozběhl stroj na dodávky západních zbraní, finanční pomoc Západu drží v chodu ukrajinský stát, Ukrajina má mobilizovaných šest set tisíc mužů a situace na frontě se pozvolna vyrovnává.

Luboš Palata
Dlouhá válka s Ruskem hrozí krizí. Řeší to zbraně Ukrajině

Ukrajina některé bitvy vyhrává, jiné prohrává, postup ruských jednotek se měří na kilometry, a navíc za cenu stovek až tisíců mrtvých ruských vojáků každý den. Ruská děla stále ještě dostřelí dál, proti ruským raketám dopadajícím na ukrajinská města stále není dostatečná ochrana, ruské letectvo má stále na nebi převahu.

To všechno trvá proto, že naše pomoc Ukrajině je příliš malá a příliš pomalá. Stejně jako je malá naše ochota přinést vítězství Ukrajiny nad ruským agresorem velké oběti. Třeba v podobě okamžitého ukončení odebírání ruského plynu a ropy, které by ruskou ekonomiku položilo do několika měsíců. Místo toho jsme za tři měsíce války poslali Rusku za plyn a ropu 93 miliard euro, což je určitě víc, než kolik jsme poslali jako naši pomoc Ukrajině.

Přesto je stále šance, že Ukrajina může válku vyhrát. Závislosti na Rusku se postupně zbavujeme, naše pomoc Ukrajině se naopak zvyšuje a na frontě je to vidět. Ukrajina chce a může tuto válku vyhrát a osvobodit Ruskem okupovaná území. Může se jí to podařit, pokud to budeme chtít i my. Pokud to budeme chtít i za cenu, že to bude dlouhé, drahé a úmorné a že i nás samotné to bude něco stát. Avšak odpor proti agresorovi vždy něco stojí. Dějiny nás ale učí, že kdo se agresorovi nepostaví, neušetří. Naopak - přijde o všechno.

Autor: Luboš Palata, redaktor Deníku