“Nemám čas.” Všichni to známe. “Nemám čas” se stalo moderním zaklínadlem a možná se jednou v daleké budoucnosti stane mottem naší historické éry, jako třeba „Víno, ženy, zpěv“ pro období starověkého Řecka.

V naší éře nemámčasové pak někomu nebo něčemu darovat svůj čas má svou zvláštní hodnotu. Snad proto si dobrovolnictví jen nesmělými krůčky nachází cestu do našich životů. Zvykli jsme si darovat potřebným věci nebo peníze. Ale s naším časem (který „nemáme“) je to mnohem těžší. Kde jej ještě brát? Část patří rodině, část vyměňujeme za výdělek a zbytek schraňujeme pro další životní potřeby, koníčky, oddych, spánek.

Vítězslav Lukáš
Generální ředitel ABB v České republice

Myslím, že jednou z cest, která se stává stále užitečněji prošlapanou, je firemní dobrovolnictví. Vidím to i v našem týmu, třeba na příkladu partnerství se Zlínským filmovým festivalem. Je fajn nabídnout zaměstnancům a jejich rodinám „volňásky“. Je milé pozvat děti z dětských domovů, které podporujeme přes Dobré víly dětem. Ale tyto benefity hned získají jiný rozměr, když se kolegové se svými blízkými rozhodnou, že s dětmi, které nemají to štěstí, aby tu mohly být s rodiči, stráví na festivalu společný čas.

Místopředseda PSP ČR a stínový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček
Energetické ikony? Ale kdeže, ministři neví, o čem mluví

„Mít čas“ na to si s „cizími“ dětmi zajít na film a popovídat si o něm, poskládat s nimi hrad z kostek, anebo si společně vyzkoušet, jak hravě mohou fungovat nejmodernější technologie, má pak pro všechny nenahraditelnou hodnotu. S vlastním časem, který druhým darujeme, totiž dáváme i kus svého srdce.

Zdroj: Deník

Poslední dva roky, které tak těžce zkoušely - a bohužel stále zkoušejí – velkou část světa, přinášejí i poznání, které nám může být povzbuzením. Dobrovolnictví se v lidech probouzí spontánně a mně připadá, že je v naší společnosti stále častějším jevem. Viděli jsme to u tisícovek lidí, kteří nezištně pomáhali v nemocnicích nebo testovacích a očkovacích centrech. Vidíme to i dnes, kdy se třeba kolegové po práci seberou a jdou pomáhat uprchlíkům před válkou v jejich prvních krocích na naší půdě.

Dobrovolnictví je fenomén, který mi dává naději, že se jednou možná o naší éře přece jen nebude říkat „Nebyl čas“, nýbrž naopak „Na to jsme si čas udělali“.

A jak to vidíte vy?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.