Kliknutím zvětšíteObrázky mužů, žen, dětí, starců – zbrocených potem, ve sportovním a s čelenkami, které se dají ždímat. Ve tvářích únava, vyčerpání, ale hlavně radost! Přišel čas extrémních pařáků a taky extrémních výzev, při nichž si můžeme „hrábnout na dno“. Možností je spousta.
Čtu o smrtelném pádu z bajku při čtyřiadvacetihodinovce, o kolapsech při závodech v běhu v nelidském vedru… Můžu se zúčastnit spartánských závodů – drápat se do sjezdovky, pak po ní válet sudy, koulet pneumatiku od traktoru, brodit se bahnem, plazit se pod ostnatým drátem… Slibují, že mi to změní život. U sousedů je válka a u nás, v čase dovolených, si svou osobní válku taky můžeme vybojovat, abychom si „vyčistili hlavu“ a o to radostněji šli zase do práce.
Ale nejde jen o sezonní mánii. Hory, lesy, stezky a cyklostezky se celoročně hemží závislými na vysokém tepu a kyselině mléčné. Hlavu je třeba čistit neustále, protože jen v čisté hlavě, která svědčí o čisté duši, se občas zrodí nápad, že vedle kyslíkového dluhu máme i dluh vůči těm, kteří by jistě taky rádi běhali a drandili na kole jako my, ale osud jim to štěstí nedal.
A tak se rozhodneme, že pojedeme či poběžíme „pro ně“. Tomu, bez čeho nemůžeme být, navlékneme pro jednou elasťáky ctnosti a vyrazíme s tepákem na trať jako obvykle. Když si ten obraz solidarity představím v jiných kulisách, je to podobné, jako když se parta epikurejců v cukrárně domluví, že se přežerou harlekýny a větrníky ve jménu svého kamaráda-cukrovkáře. A za týž peníz, jaký utratí za sladkosti, mu nakoupí dietní suchary.
Když zchvácený a šťastný protnu cíl, nemám ve své vyčištěné hlavě žádné porozumění a solidaritu a před očima tančí jen barevné mžitky. Ale jakmile „zregeneruju“, hlava se začne zanášet palčivými úvahami, zda bych svého nemohoucího bližního nepochopil hlouběji spíš tehdy, kdybych se nechal upoutat k vozíku. Na rok, na dva, na deset let… Do takové hloubky se však bojím pohlédnout a z pouhé myšlenky sáhnout si na její dno mě mrazí.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
