Jako by nestačilo trápení způsobené zdražováním, covidem či ruským harašením na ukrajinské hranici. Společnost sžírají další dvě nemoci: víra v nesmysly a nevíra v autority. Je zarážející, čemu jsme ochotni uvěřit. Jako bychom se řídili pravidlem, co je psáno, to je dáno. A to i v době, kdy jsou sociální sítě přeplněny „zaručenými“ informacemi.

Vyvolávají pocit, že za vším zlým je spiknutí mocných. Ti nás ovládají jednou prostřednictvím mobilních sítí, podruhé miniaturními čipy. Víra v hlouposti jde spolu s nedůvěrou v autority. Ta se projevila během boje s pandemií. Vláda nařizovala často zmateně. To však neznamená, že bychom měli ignorovat i rozumné předpisy. Postoj „budu dodržovat jen to, co chci“ se rozrostl tak, že je o strach, kdy se tak začnou chovat řidiči.
Na začátku nového roku bych proto rád vyslovil dvě přání: Přání první: Nevěřme všemu. Používejme hlavu a vždy se dívejme na důvěryhodnost zdroje informace.

Přání druhé: Podmíněnou důvěru dejme těm, které jsme si zvolili. Neslibují okamžitý ráj, spíše pot a slzy při boji s epidemií a drahotou. Bez naší podpory ale ten zápas nemůžou vyhrát.
Hodně víry nám všem!