Záchrana na dosah, a přece asi pozdě

Několikrát jsem v tomto roce zaznamenal u mladých lidí environmentální úzkost. Nadaný student zapochyboval na svatbě mé nevlastní dcery, že něco takového, jako založení rodiny, má ještě smysl. Ne kvůli revoluci ve vztazích, ale kvůli tomu, do jaké budoucnosti vyšle mladá rodina děti.

Takovým postojům se vůbec nelze divit. Objektivně vzato to s planetou nevypadá dobře. Vůle něco s tím dělat se rodí, avšak sílící říše zla, zahrnující Čínu a Rusko, problematizuje globální spolupráci.

Klimazlo

A přitom technologicky máme řešení již na dosah. Jakkoliv patřím už více než třicet let k těm, kteří varují před blížící se zkázou, zároveň jsem upřímným obdivovatelem našeho technologického pokroku. Jedině využití přelomových technologií, společně s částečnou změnou myšlení, může přinést záchranu. Záměrně říkám „částečnou“, protože nepatřím k těm, kteří si myslí, že lidé nemají snít o lepším životě. Jde jen o to si uvědomit, že lepší život obnáší také méně konzumu, smogu a stresu a větší propojení s přírodou. Že jsou tady bohatství, která nám v honbě za blahobytem unikají.

Ale zpět k technologiím: Jejich možnosti jsou dech beroucí. Během desítek let ovládneme jadernou fůzi. Obří zásoby energie skryté v mikrosvětě se tak pro nás stanou dostupnými. Neustále také zvyšujeme účinnost solárních panelů a možnosti jejich instalací. Od roku 2030 se v EU budou stavět už jen uhlíkově neutrální domy, což umíme, stejně jako budou od roku 2035 sjíždět z výrobních pásů uhlíkově neutrální auta. Pro všechny skeptiky vůči elektromobilům: Vyspělé technologie si cestu najdou.

Co bych však považoval za klíčové a co by mohlo opravdu zachránit planetu, to je produkce uměle pěstovaného masa. Tedy jen svalové hmoty namísto velkochovů. Je to totiž právě naše potřeba jíst maso, jež planetu zatěžuje ze všeho nejvíce. Tato potřeba stojí za mizením pralesů, plundrováním moří, kolapsem ekosystémů i za ohromným množstvím skleníkových plynů. Jedná se přitom o něco, co již dnes dokážeme vyřešit. Jenomže…

Finanční pnutí má nové dějství

Zdroj: DeníkJenomže, bude to stačit? Fúzní reaktory potřebují možná ještě půl století, než se významně uplatní. Nové bezemisní domy nevyváží hned ty staré, stejně jako ze světa hned nezmizí emisní auta. A prosazení tak revoluční stravovací změny, jako je náhrada masa živých zvířat za kultivovanou svalovou hmotu potřebuje podle mého názoru rovněž půl století. A to nemusí stačit.

Znamená to, že záchranu planety nejspíš nestihneme, anebo přinejmenším necháme devastaci dojít tak daleko, že zotavení bude úkol na staletí. A přitom, bude to jen o fous. O pitomých padesát let. Co je padesát let v dějinách lidstva?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.