To, co se v těchto týdnech na rusko-ukrajinské frontě chystá, není nic menšího než novodobá obdoba bitvy u Kursku.

Pro nepamětníky učebnic druhé světové války připomeňme, že to byla zatím největší tanková bitva v dějinách. Zahynul při ní téměř milion lidí, z toho čtyři pětiny na straně sovětské armády. Podobné to bylo s počtem tanků, na straně sovětské bylo zničeno kolem šesti tisíc tanků a samohybných děl, na straně nacistů sedm set až dvanáct set. Přes tento nepoměr vyústila bitva v sovětské vítězstvím a znamenala definitivní zlom ve válce, která skončila o dva roky později dobytím Berlína a o několik dní později obsazením Prahy.

Dějiny se nikdy zcela neopakují a je to tak i v tomto případě. Agresorem je nyní putinovské Rusko a zemí, která se s pomocí Západu ruské agresi brání, je Ukrajina. Současnou patovou situaci, která po ukrajinském dobytí Chersonu uvázla na mrtvém bodě, se Rusko chystá obrátit ve svůj prospěch nasazením statisíců mobilizovaných vojáků a posílením fronty stovkami tanků a těžké techniky, kterou ještě má či ji dokázalo opravit, vyrobit nebo jinak získat.

Luboš Palata
Nenechat se otrávit

Podle vojenských analytiků to má být obří verze toho, co nyní vidíme u Bachmutu, kdy jsou na ukrajinské pozice nemilosrdně vháněny další a další vlny ruských útočníků. A tento typicky sovětský neohled na počty obětí přináší Rusku malá, poziční, nicméně vítězství. Jarní ofenziva, podpořená stovkami nově nasazených tanků, děl a další techniky má podle představ ruských agresorů přinést nový zlom ve prospěch Ruska.

Západ, podporující menší, slabší a ruské agresi se bránící Ukrajinu, stojí před novou výzvou. „Budeme pomáhat Ukrajině tak dlouho, jak bude potřeba,“ zopakoval před několika dny v Davosu německý kancléř Olaf Scholz. Podobně to říkají i mnozí další západní politici. Jenže tohle už nestačí. Ukrajina nepotřebuje možná ani pomáhat dlouho, válka může během tohoto roku skončit. Ale potřebuje, abychom pomáhali vším, čím pomoci můžeme. A abychom současně pomáhali rychle. „Čas hraje pro ruského agresora,“ varuje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. A vyzývá, žádá, prosí, abychom Ukrajině dali vše, co můžeme dát, a dali jít to hned, protože jinak jí to prostě nedáme včas. Tank, samohybné dělo, protiletecké baterie Patriot a další sofistikované zbraně nelze přivézt a druhý den použít. Je třeba více či méně náročný výcvik, je nutné posádky zaučit. Proto je žádoucí dodat co nejvíce těžkých zbraní teď, kdy nová ruská ofenziva ještě nezačala, protože pak bude prostě pozdě. Pro Ukrajince, i pro nás.

Mnichov míru nepomohl

Zcela scestné jsou pak nápady nechat Ukrajinu na pospas osudu a myslet si, že tím uspíšíme mír. Jediné, co je tím možné uspíšit, je úspěch agresora. Pokud Vladimir Putin uspěje, stane se silnějším a ještě agresivnějším. Česko, země, která zažila Mnichov, kterým se také „zachraňoval mír“, o tom ví své. Mnichov míru nepomohl, pomohl Adolfu Hitlerovi. Prodloužil druhou světovou válku a zvýšil o mnoho milionů počet obětí nacismu. Proto musíme Ukrajině pomoci vším, čím můžeme, a pokud je toho málo, musíme i ve zbrojním průmyslu přidat. Ve hře není jen Ukrajina, ale i náš vlastní osud.