Nový Herštejn hlídá Kdyňsko. Je ale taky domovem přízraků zazděných panen

Stalo se prý před dávnými věky, že hrad Herštejn oblehlo bavorské vojsko. Hradní pán Jan Herštejnský se sice z hradu nenápadně vytratil, předtím ale nechal své tři dcery zazdít do věže. Ukryl je dobře, Bavoři, když hrad dobyli, dívky nenašli, ale už ani nikdo jiný a nešťastné panny ve věži bídně zahynuly hladem.

Za větrných nocí prý jejich přízraky obchází zříceninou a děsí pozdní chodce. Zřícené menší věži se na paměť jejich osudu říká Panenská… „Tedy Bavoři, majíce jen jediného nepřítele, na něj chutě sebrali, hradu dobyli a pána i s celou jeho rodinou do své moci dostali. Na tuto událost, která se stala někdy po Hromnicích r. 1475, vztahuje se pověst o Panenské věži,“ uvádí historik August Sedláček.

Dosud rozsáhlé hradní zříceniny korunují dnes zalesněný kopec, oddělený sedlem od výrazného vrchu Koráb nad Kdyní. Hrad vystavěl údajně proslulý Bušek z Velhartic okolo roku 1340 a jedna z rodových větví po něm získala přídomek. V neklidném bavorském pohraničí musel být hrad pevný a dobře opevněný. Jeho dominantou byla dodnes celkem zachovaná čtverhranná obytná věž, k ní přisedal menší palác a také hospodářské budovy. Celé trojúhelníkové staveniště pak obíhaly příkopy, valy a hradby s baštami a věžemi, včetně zmíněné Panenské.

Brdské lesy skrývají veliké rybníky i zříceniny kláštera

Počátkem 16. století hrad získal mocný rod Švihovských, což ovšem vedlo k jeho opuštění a rychlému chátrání. V roce 1524 je již uváděn jako pustý. Štěstím pro zříceniny bylo, že jsou poměrně vzdálené od nejbližších vesnic a také hradní vrch je místy obtížně schůdný, takže nebyl rozebrán na stavební materiál a jeho trosky jsou dosud vcelku rozsáhlé. Během putování po podšumavských hradech někdy v polovině 80. let minulého století jsme v průchodu do obytné věže – schováni před deštěm – nocovali.

Vrchol kopce s hradní zříceninou obklopuje přírodní rezervace Herštýn, vyhlášená v roce 1933. „V suťových lesích tu roste árón plamatý, měsíčnice vytrvalá a rostliny květnatých bučin jako kyčelnice cibulkonosná, hrachor jarní, kokořík mnohokvětý a měsíčnice vytrvalá,“ dočteme se o ní ve Zpravodaji hradu Rýzmberka.