Pocházíte z francouzského Marseille, město je proslulé pestrou hudební scénou, díky své poloze je takovým tavícím kotlíkem všech žánrů. Ovlivnilo vás tamější prostředí?

Ano, samozřejmě. Jižní atmosféra a styl života vás musí ovlivnit na celý život.

Na Třeboňská nocturna přijíždíte s francouzskými šansony, co pro vás symbolizují?

Chansony jsou hlavně o textu jak je podáte a prožíváte. Chanson se narodil na ulici a pro mě to znamená předávat vzkazy. Jsou o životních zkušenostech a lásce.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že „Poezie do jazzu, to by byl také můj splněný sen.“ Jaké básníky byste ráda zhudebnila, či s jejich dílem dále pracovala?

Ten sen jsem si již splnila, ve svém repertoáru mám chanson od francouzského populárního básníka Jacquese Préverta.

Jak vznikla vaše spolupráce se Štěpánem Markovičem, který vás hudebně doprovodí také na Třeboňských nocturnech?

Bylo to osudové setkání. Chtěla jsem zpívat chansony v jazzové úpravě a tak jsem se zeptala Štěpána, který bez váhání dal dohromady jazzové trio.

Co vás v nadcházejících měsících - ať už společně či s dalšími projekty, divadlem či filmem – čeká?

Letní scéna divadla Bolka Polívky v Brně, kde hraju v představení Rebelky, spoustu koncertů po celé republice a dokončení projektů nadace Archa Chantal. Také konečně dopíšeme se spisovatelkou Míšou Zindelovou druhou knihu.

Znáte Třeboň, už jste měla možnost město v rámci soukromých či pracovních cest navštívit?

Samozřejmě znám Třeboň, ale víc pracovně než soukromě.

Mohla byste návštěvníkům festivalu přiblížit příběhy některých písní, které na Třeboňských nocturnech zazní?

Například chanson Kolotoč, který jsem napsal sama, je o tom, že život jde velmi rychle a přejeme si, aby se náš životní kolotoč trochu uklidnil. Kromě jednoho kolotoč a to je kolotoč lásky. Ten se má točit stále rychleji.