V současné a nedávno minulé době, se SDH podílí větší mírou na kulturních a společenských akcí. Příkladem z mnoha těchto aktivit může být například Hasičský ples, znovu obnovení masopustního průvodu, dětský den, železný muž atd. K těmto již zaběhlým akcím nám v posledních třech letech přibyla již pravidelná noční stezka určená pro děti. V prvním ročníku byla stezka zahájená velice efektní stínohrou, druhý ročník byl již úvod zfilmován a promítán na plátno. V letošním ročníku jsme se zase chtěli posunout s kvalitou našeho projevu trochu dopředu.

Hledání námětu bylo tak trochu spontánní, protože v letošním roce slaví obec Plavsko 640 let. Chtěli jsme tuto událost tedy nějak využít pro tvorbu naší hry. Jelikož víme, že naše cílová supina jsou děti z Plavska, tak jsme chtěli nějakou nenásilnou a vtipnou formou projít během této stezky oněch uplynulých 640 let. Abychom "nevařili z úplně čisté vody" dohodli jsme si setkání s historikem Pavlem Dvořáčkem, který nám zhodnotit a přednesl skutečný vývoj dějin v tomto období a to nejen těch plaveckých, ale i celosvětových. Z jeho výkladu jsme si vybrali pár stěžejních momentů, které jsme se snažili ve vtipné a upravené verzi zahrát a zasadit do Plavska.

První scénka plavení dřeva má hlavní odkaz na vznik názvu obce, ve druhé scénce již vystupuje skutečná historická postava Jindřicha ze Stráže o kterém jsme znali pouze pověst o jeho šesti prstech… Ve třetí scénce jsme museli vyzvednou slávu největšího třeboňského rybníkáře a následná čtvrtá scénka zobrazuje běžný život na vsi - včetně filmování se zvířaty.

Tímto jsme se dostali až do století osmnáctého - století páry nám skvěle představili v páté scénce. Závěrečná scénka nás přivádí k světově známé operní pěvkyni Emě Destinnové.

Pro režiséra našeho filmu Eduarda Šnajdra nebylo lehké, logicky spojit těchto několik úseků do srozumitelného filmu, ze kterého si možná kromě zábavy mají děti něco odnést. Díky celému našemu týmu (nejedná se pouze o hasiče a hasičky, ale i o přátele a kamarády, kteří rádi pomůžou), který si v průběhu filmování našel i svůj nový název: HASIČSKÝ HERECKÝ SPOLEK PLAVSKO, se to však zdárně podařilo.

Nejvíce hodin práce nad tímto dílem však strávil kameraman a střihač v jedné osobě Petr Novotný, který se dostal z poza kamery i před ní v roli oddávajícího mnicha. Obsazení jednotlivých rolí z členů našeho HHSP bylo víceméně velice jasné. Pokud bych měl popsat charakter jednotlivých hlavních rolí, pak bych to shrnul asi takto: Voraři - dva silní muži, co se práce nebojí. Václav Peroutka a Roman Růt, Jindřich a Michaela von Plavsko - Mladá krásná dívka Míša Hubingerová s mladým krásným jinochem Jan Dušejovský, Jakub Krčín s manželkou - drsný a ctižádostivý šéf Luboš Kozel a jeho oddaná manželka hledící na rodinné dobro Lucie Hantová. Rychtáře a selku skvěle ztvárnil starosta hasičů Jarda Dušejovský s manželkou Jarkou, kterým byla role v podstatě ušitá na míru. Starosta neboli rychtář musí být jakožto vrchnost nad věcí a selka se zase nesmí bát se ozvat a chránit tak svoji rodinu a živobytí. U tesařů - vynálezců parního stroje se doslova o roli přihlásil Martin Hanta a Libor Podroužek. Jsou to vlastně i v běžném životě kutilové a vynálezci, kteří si pro tento film vyrobili svůj vlastní parní stroj. Ema Destinová nemohla minout naší herečku Renatu Rešlovou stejně tak jako Arabského operního pěvce Dinha Gillyho musel ztvárnit Jan Demeter a v roli řezníka Hronzy se skvěle blýskl Aleš Gregor. Co se týče kostýmů a rekvizit, tak si všichni herci poradili individuálně, většina ale pocházela z kostymérny kejklířské skupiny Chůdadlo. Dle názorů širokého publika to bylo velice zdařené. Během natáčení jsme zažili spoustu legrace a smích jsme v dostatečné míře slyšeli i během premiérového promítání, za což jsme byli strašně rádi.

Nejméně radosti během celého natáčení bylo pouze u hromadné scény natáčené v krčmě, kdy se naše tři vypravěčky Anna Peroutková, Zuzana Podroužková a Lucie Dušejovská baví o tom "jak to tehdá bylo", kdy na stoly prostřené reálnou hostinou jsme mohli pouze minimálně dvě hodiny jen koukat, protože rejža měl takovéto "malé" zpoždění.

Celé filmování se však ve finále zdařilo a vyšel z toho tento film. Zatím nemáme ani představu co bude další pokračování v příštím roce a jakým stylem pojmem pro nás již čtvrtou výzvu. Jeden z návrhů je sehrát třeba i malé divadelní představení, nebo něco podobného. Musíme však zlepšit propagaci a nalákat více diváků, protože výsledek stojí opravdu zato.

Po promítání toho filmu se děti s průvodci a rodiči vydali na stezku po obci, kde byli připravené herecké dvojice, které dávali dětem různé úkoly. Odměnou pro všechny děti bylo občerstvení, opékání špekáčků a večer završil ohňostroj.

Toť asi takové stručné shrnutí očima asistenta režiséra.

Luboš Kozel