Dům má poměrně nenápadné klasicistní dvoupatrové průčelí o třech okenních osách se sedlovou střechou do náměstí. Průčelí je členěno profilovanými šambránami s festony a parapetními výplněmi. Po stranách jsou lizény na výšku obou pater. Přízemí, oddělené výraznou kordonovou římsou, je pasované v omítce. Vlevo je klasicistní portál s kamenným ostěním, vpravo novodobé výkladce. V minulosti měl dům loubí, navazující na souseda čp. 174.

Uvnitř dům skrývá složitou dispozici, která prošla více přestavbami, hlavně v roce 1637 a 1801. Klenuté jsou gotické sklepy, přízemí a schodišťová síň, některé prostory v patrech jsou plochostropé. Z devatenáctého století je i vysoké dvorní křídlo. Za ním je součástí domu ještě nápadná vysoká bašta městského opevnění, která se tyčí do výše pěti pater nad hladinu Malého Vajgaru. Původně mívala renesanční atiku, do dnešní podoby byla upravena v 19. století. Vstup na zahradu je přes drobný romantický altánek, ve formě antického chrámu se čtyřmi sloupy.

Dům je cenný průčelím a vnitřní dispozici, ale zcela unikátní je schodišťová síň s místy dochovanými arkádami. Uprostřed je světlík ve tvaru vysokého tamburu oválného půdorysu na pandantivech a s malovanou kopuli.

„Dům dobře stavěný, k živnosti městské pohodlný, o dvou poschodích, kdež jsou příhodné světnice, dobré sklepy a krámy, sýpka, právovárečnictví 80 zl. vynáší, víno nalévá…,“ praví berní rula z roku 1719. V přízemí domu byl ve druhé polovině 19. století a za první republiky hostinec a vinárna „U krobiána“ pana Rataje, v níž se konaly různé „zábavné večery“, např. Katolického tovaryšského spolku, hasičů aj. Pozdější vlastník, pan B. Tomšů, který dům koupil v roce 1935, přestavěl restauraci na obchod s potravinami. Záměr přeměnit dům v rekreační zařízení pražského Uměleckého průmyslového muzea v osmdesátých letech minulého století tehdejší okresní národní výbor zamítl. V minulých letech byl dům opraven a slouží bytovým a podnikatelským účelům.

Bašta byla součástí městského opevnění z 15. století, o čemž svědčí dvě střílny, zazděné ve spodní části objektu.

Eliška Čermáková, Městský úřad Jindřichův Hradec