Třicetiletá válka, nejkrvavější konflikt odehrávající se v 17. století, ovlivnila osud mnoha lidí žijících v této neklidné době. Jedním z jejích důsledků byl hromadný exodus těch, kteří byli nuceni z náboženských či ekonomických důvodů opustit svoji vlast. Jednou z obzvláště těžce zkoušených oblastí byly i země Koruny české. Údělem emigrantů bylo postiženo mnoho příslušníků vyšších společenských vrstev, šlechty i měšťanstva. Jejich místa v hierarchii pobělohorských Čech zaujímali lidé, které válečná fortuna vyznamenala svoji přízní. Proces obměny obyvatel nekončil uzavřením vestfálského míru. I v poválečných letech, kdy se pomalu začínala zlepšovat ekonomická situace, docházelo, nyní již bez přímého ovlivňování ‚shora‘, k přílivu lidí z cizích zemí. Značnou část z nich tvořili příslušníci jazykově německy mluvícího etnika – jedním z nich byl i Jan Kryštof Haan.

Plzeň – kolébka rodu v Čechách

Původ rodu Haanů byl do nedávného objevu dosud neznámé erbovní listiny částečně zahalen rouškou tajemství. Otec Jana Kryštofa Haana, Baltazar Haan sloužil jako mušketýr v řadách císařské armády a účastnil se mnoha válečných střetnutí. Jeho vojenská kariéra se odvíjela takříkajíc od piky. Nejprve konal mnoho let službu s mušketou jako řadový voják, poté byl povýšen na kaprála. V roce 1645 utrpěl při obléhání Řezna několik válečných zranění. V armádě sloužil mnoho let a jeho zásluhy byly nakonec odměněny povýšením do hodnosti poručíka s možností usadit se v kurfiřtském městě Mohuči, kde byl posléze přijat do řad tamních erbovních měšťanů. Uzavřel sňatek s Kateřinou Bergerovou, dcerou měšťana Petra Bergera z Frankfurtu nad Mohanem. V tomto městě se narodil jejich později nobilitovaný syn a zakladatel rodové slávy Jan Kryštof Haan. V mládí se mu dostalo důkladného vzdělání. Nejprve absolvoval na univerzitě v Mohuči přípravné studium filozofie, poté studoval filozofii na pražské univerzitě a dosáhl zde bakalářského a magisterského stupně. Posléze se vydal do světa na zkušenou – získal hodnost magistra ve Welschlandtu, tedy v tzv. francouzském Švýcarsku. Svoji pouť za vzděláním zakončil v Bologni, kde vystudoval medicínu a anatomii. V roce 1672 mu byl udělen doktorský gradus.

Donedávna nebyl přesně znám rok jeho příchodu do Plzně. Dříve byl brán v potaz letopočet 1674, neboť v městských knihách lze v údajích vztahujících se k tomuto roku nalézt zápis o úmrtí jeho malé dcerky Anny Kateřiny. Tuto datovou hranici však lze na základě údajů v nově objevené erbovní listině posunout do roku 1672. Plnoprávným plzeňským měšťanem se lékař a fyzikus Jan Kryštof Hon, také tak někdy zněla podoba jeho jména, stal až dne 17. ledna 1681. Toho roku zakoupil v Plzni dům č. p. 10 na rohu Saské a Veleslavínovy ulice. Měšťanství bylo uděleno i jeho třem synům – Karlu Josefovi, Petru Jindřichovi a Rudolfu Františkovi. Další potomci Jana Kryštofa Haana – dcery Eleonora, Anna Barbora a nejmladší syn Kryštof Václav již spatřili světlo světa jako osoby měšťanského stavu. Jan Kryštof Haan dosáhl značné prestiže spojené s výkonem svého povolání. Vyznamenal se zejména příkladnou obětavostí, s níž pomáhal v plzeňském lazaretu eliminovat následky morové epidemie, která zachvátila České království v roce 1680. Jeho věhlas přesáhl hradby Plzně i jejího okolí. Za své zásluhy byl císařem a králem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu Království českého, což platilo i pro jeho manželské potomky v mužské i ženské linii. Nobilitace byla udělena ve Vídni dne 19. června 1694 a Jan Kryštof Haan obdržel predikát von Löwenberg. Byl mu udělen erb, který byl navržen tak, aby jeho celková podoba obsahovala figury užívané v erbech, jejichž nositeli byli již dříve jeho rodiče. Život Jana Kryštofa Haana se uzavřel již následujícího roku, zemřel dne 18. září 1695 v kruhu své početné rodiny. Jeho manželka Ludmila roz. Štorková jej přežila o devatenáct let a zesnula v roce 1714. Pozůstalost obou manželů byla oceněna na 9000 zlatých. Sestávala se z nemovitostí – obytného domu č. p. 10, dvou chalup, pozemků – čtyř zahrad, chmelnice, louky u Lochotína a také z hotových peněz a klenotů. Manželský svazek Haanových byl požehnán sedmi potomky – čtyřmi syny a třemi dcerami.

Plzeňská větev rodu

Nositelem rodové tradice se stal prvorozený syn Karel Josef. Kráčel ve šlépějích svého otce Jana Kryštofa, stal se též lékařem a navíc úspěšně absolvoval studia filosofie. Oženil se s Kateřinou Vodičkovou, dcerou plzeňského primátora Jana Petra Vodičky. Jejich soužití bylo obdařeno pěti potomky – první dítě zemřelo nepokřtěné po porodu a v pramenech doložený syn Jan Josef zemřel v necelém roce svého věku. O dalších třech jejich dětech narozených v rozmezí let 1709 – 1718, dceři Ludmile Kateřině a synech Ignáci Janovi a Vojtěchu Vítovi lze zjistit jen velmi málo hodnověrných informací. Nejvíce zpráv je známo o Vojtěchu Vítovi, který v letech 1749 – 1760 vlastnil spolu se svou manželkou Markytou v Plzni několik nemovitostí. Nejprve dům č. p. 174 na rohu Andělské a Sedláčkovy ulice, který posléze se ztrátou prodal, aby mohl zakoupit dům č. p. 235 přímo na hlavním náměstí. Jaké bylo jeho povolání či společenské postavení, dosud nevíme. Otec výše zmíněných dětí Karel Josef zemřel dne 25. listopadu 1724 v Plzni jako bohatý měšťan. Jeho majetek byl ohodnocen na 6500 zlatých. Jeho choť, Kateřina Vodičková jej přežila o devět let a zesnula dne 26. července 1733.

Osudy dalších potomků Jana Kryštofa Haana byly různé. Dcery Anna Barbora a Eleonora Konstancia se provdaly za příslušníky městského patriciátu v Plzni. Manželem Anny Barbory se stal sladovník Antonín Sturnecius ze Sturmfeldu a Eleonora Konstancia vstoupila do svazku manželského dokonce dvakrát. Nejprve se stal jejím vyvoleným pláteník a městský radní Dominik Bernard Fleisner a posléze uzavřela sňatek s lékařem Petrem Pavlem Hellferem z Helfentreu. Zemřela dne 3. února 1770 ve věku osmdesáti čtyř let. Syn Rudolf František odešel z tohoto světa poměrně záhy a lze se domnívat, že svobodný a bezdětný.

Pražská větev rodu

Jejím zakladatelem se stal Jindřich Petr, druhorozený syn Jana Kryštofa Haana. Spatřil světlo světa dne 20. května 1677 v Plzni. I o tomto příslušníkovi rodu Haanů se dochovalo poměrně málo zpráv. Za blíže nejasných okolností se přistěhoval do Prahy, kde dne 3. května 1704 pojal za manželku Annu Loučinskou. Z jejich manželského svazku vzešly tři děti. Jako první se dne 17. června 1707 narodila dcera Zuzana Terezie, následoval syn Václav, který přišel na svět dne 30. června 1708. Poslední ze sourozenců Ludmila Terezie je v matrice zapsána ke dni 5. listopadu 1711. Jejich bližší osudy nejsou bohužel známy a bylo by třeba dalšího bádání, které by prokázalo eventuální pokračování této rodové linie.

Horažďovická větev rodu

Zakladatelem této rodové linie, jejíž příslušníci prokazatelně žijí i na počátku 21. století, se stal Kryštof Václav, nejmladší syn Jana Kryštofa Haana. Narodil se v Plzni dne 5. února 1689. Stal se dědicem rodinného domu č. p. 10 a v roce 1714 je uváděn v pramenech jako apatykář. Nelze však doložit, kde se nacházela apatyka, kterou mohl provozovat. Oženil se dne 14. května 1715 a jeho manželkou se stala Anežka Jana Hopfnerová. Není přesně znám rok jeho úmrtí, ale jeho život se uzavřel po roce 1734, kdy zastával postavení obecního staršího. Z této doby je znám jeho spor s měšťanem Janem Jiřím Kechem ohledně údajně protiprávně postavené nemovitosti na Kechově pozemku. Jeho syn Jan narozený v roce 1716 v Plzni přesídlil do Horažďovic. V tomto městě vykonával jako správce zámku službu u tehdejšího majitele panství knížete Mansfelda. Byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou se stala Anna Terezia Vendová, komorná působící taktéž na horažďovickém zámku. Jejich manželství nebylo požehnáno potomky. V roce 1752 ovdověl a za dva roky se oženil podruhé. Magdalena, jeho druhá manželka byla dcerou horažďovického měšťana a radního pana Küsswettera. Tentokráte se Jan stal otcem, neboť se jeho mladé manželce narodila dne 30. dubna 1756 dcera Františka Alžběta. O její životní cestě však bohužel nejsou známy žádné bližší údaje. Jako druhé dítě vzešlé z tohoto svazku spatřil světlo světa dne 2. července 1757 syn Petr Jan, který pokračoval v rodinné tradici a své schopnosti uplatnil ve službách města, neboť vykonával povolání magistrátního kancelisty. Ženil se v poměrně zralém věku dne 20. února 1800. Jeho manželkou se stala Anna Steglová, dcera řeznického mistra Martina Stegla. Necelý rok po svatbě se jim dne 7. ledna 1801 narodilo první dítě, syn František Petr. O dalších dvou dětech vzešlých ze svazku mezi Janem a Magdalenou Küsswetterovou – dceři Josefě Alžbětě narozené dne 2. března 1761 a synovi Františkovi narozenému dne 22. září 1765 – je známo velmi málo.

Horažďovická linie rodu Haanů z Löwenbergu se rozvětvila zásluhou Petra Jana, jemuž povila jeho choť Anna dalších pět potomků narozených v letech 1802 – 1812. Dcery Mariana Kateřina, Josefa Kateřina, Magdalena Kateřina, Kateřina Bernardina a syn Konstantin Josef však opět zanechávají v pramenech nezřetelné stopy. Znám je pouze osud Kateřiny Bernardiny, která zemřela v dětském věku dne 29. října 1808. Nejasně jsou v pramenech nastíněny kontury života Konstantina Josefa, řeznického mistra, jenž se odstěhoval z rodných Horažďovic neznámo kam. Jejich rodiče opustili tento svět v rozmezí dvaceti let. Nejprve zemřel Petr Jan – dne 8. dubna 1821 a jeho manželka Anna dne 2. února 1841. Mnoho informací lze vypátrat o Františku Petrovi prvorozeném synovi Petra Jana. František Petr také pokračoval v rodové tradici, byť vykonával povolání barvíře, též se věnoval posléze úřednické kariéře a stal se policejním komisařem v Horažďovicích. Oženil se v roce 1823 s Františkou Baudišovou z Náchoda, dcerou sklenářského mistra Jana Baudiše. Jejich manželství bylo požehnáno sedmi dětmi. Nejprve se narodily v letech 1825 – 1832 dcery – Walburga Františka, Františka Anna, Marie Anna, Walburga Josefa, Dorota Josefa. Poté spatřili světlo světa oba synové – dne 4. července 1834 Jan Křtitel Prokop (o dva roky dříve udávané datum narození v opisech matričních listů je zřejmě chybné) a dne 23 (28.?) září 1836 František Antonín. Jan Křtitel Prokop se dožil požehnaného věku a zemřel dne 7. srpna 1906 v Horažďovicích, jako poslední mužský příslušník horažďovické linie rodu, jehož celý život byl spjat s rodným městem. Ve své závěti mj. odkázal peněžitou částku na financování oprav a údržby poutní kaple s ambity zasvěcené sv. Anně, která se nalézá v blízkém okolí Horažďovic. Nejstarší z dcer Walburga Františka narozená dne 9. listopadu 1825 zemřela již v dětském věku. O životě Františky Anny narozené dne 3. února 1827 se nepodařilo dohledat větší množství konkrétních údajů. Marie Anna narozená počátkem roku 1829 prožila celý život v Horažďovicích a zemřela dne 18. března 1904. Nejmladší z dcer Františka Petra a Františky Baudišové, Dorota Josefa se narodila v Horažďovicích dne 6. února 1832. Zesnula v předvečer vypuknutí Velké války v roce 1914 jako poslední příslušnice ženské linie horažďovické větve rodu, která byla celým životem spjatá s rodným městem. Jejich rodiče zemřeli v Horažďovicích – František Petr dne 1. září 1880 a jeho manželka Františka dne 22. července 1860.

Praotcem nyní žijících příslušníků rodu Haanů z Löwenbergu byl nejmladší syn Františka Petra a Františky Baudišové, František Antonín. Pocházel z Horažďovic, záhy se však přestěhoval do Českých Budějovic, kde se dvakrát oženil. Jeho první manželkou se stala Kristýna Krejčová, která Františku Antonínovi povila dvě děti. Jako první se narodil dne 8. dubna 1863 syn Bohuslav. O dva roky později jej následovala dne 8. října 1865 dcera Hermína Milada. Osudy těchto členů rodu se taktéž zatím nepodařilo blíže objasnit. František Antonín byl hodinářským mistrem a požíval ve městě značné prestiže. Po úmrtí své manželky Kristýny uzavřel dne 21. října 1890 druhý sňatek. Jeho chotí se stala Kateřina Chalupová, dcera sedláka Jakuba Chalupy z Dasné u Českých Budějovic. Ve zralém věku se stal potřetí otcem, neboť se dne 5. srpna 1891 novomanželům narodil syn František. František Antonín zemřel dne 15. prosince 1912 a jeho o dvacet dva let mladší manželka jej na onen svět následovala dne 26. června 1928.

Do Českých Budějovic za Františkem Haanem se podíváme v dalších dnech … 

Stanislav Vaněk