Narodila se v Praze (shodou okolností ve stejný den jako Helena Růžičková, obě dámy vyrůstaly blízko sebe v pražských Nuslích a v dětství byly kamarádkami). Dcera architekta a akademické malířky projevovala už od dětství sklony k umění, ráda a dobře zpívala, hrála na klavír, kreslila a malovala, a tak není divu, že po skončení gymnázia zamířila do uměleckých kruhů. I když její rodiče z ní chtěli mít doktorku (maminka) nebo architektku (tatínek), za zády rodičů podala přihlášku na konzervatoř. Toužila stát se zpěvačkou, ale nakonec podala přihlášku na AMU, kde studovala operní režii u významného operního režiséra Ferdinanda Pujmana.

Ještě před ukončením studia dostala nabídku k hostování v českobudějovické opeře, kde měla nastudovat Rossiniho Lazebníka sevillského. I když byla, jak sama říká, „režisérským kandrdasem“, premiéra Lazebníka sevillského měla velký úspěch a Inge (tehdy ještě „jen“ Švandová) dostala nabídku nastoupit ve zdejším divadle do angažmá. Zůstala zde celkem jedenáct let, poznala zde i svého budoucího manžela, akademického architekta Vlastimila Kouteckého, se kterým vytvořili tým, který připravil nejen na scéně budějovického divadla řadu skvělých inscenací. Ještě se v Budějovicích najdou pamětníci, kteří si vzpomenou na inscenace oper Maškarní ples, Rigoletto, Trubadúr, z českých oper třeba Hubička, Tajemství, Dalibor, Příhody lišky Bystroušky, paní Inge se nebála ve stísněných prostorách budějovického divadla inscenovat Verdiho Aidu, Gershwinova Porgyho a Bess, nezapomenutelná byla Pauerova Zuzana Vojířová, inscenovaná v prostorách krumlovského otáčivého hlediště.

Z Českých Budějovic odešli manželé Kouteckých do Plzně, kde působili až do odchodu do důchodu. Paní Inge přitom ovšem stihla hostovat jako režisérka v Národním divadle, v Karlínském divadle, v Olomouci, v Brně, v Opavě, v Ostravě, v Liberci, podílela se na nastudování Janáčkovy Lišky Bystroušky v Jekatěrinburgu (tehdy Sverdlovsku). Za své zásluhy dostala v roce 1985 titul „zasloužilá umělkyně“.

Po odchodu do důchodu se manželé Kouteckých přestěhovali do Českého Krumlova, Vlastimil tam učil na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky a paní Inge dojížděla do Českých Budějovic, kde učila na zdejší konzervatoři. Oba se velmi aktivně podíleli na organizování Slavností pětilisté růže.

Paní Inge zanechala na operních scénách v naší zemi nesmazatelnou stopu. Dodnes na její inscenace vzpomínají všude, kde se objevila – režie byla vždy do detailu promyšlená, paní Inge pokračovala v tom, co ji naučil prof. Pujman – že opera je komplexní dílo, kde hudba, děj, scéna i kostýmy musí jít ruku v ruce a když se jedna z těchto složek odchýlí od autorova záměru, celek se rozsype.

Je jistě na místě paní Inge k jejím narozeninám poblahopřát a poděkovat za všecko, co pro české operní scény udělala.

Irena Papírníková