Na tomto místě pronesl projev starosta města Jan Mlčák: "Nikdy v nedávné minulosti nebyl tak naléhavý apel na mír jako v těchto dnech. A tak vyslovuji nahlas přání, ať se mír do Evropy rychle vrátí, ať to není mír, který bude vykoupen tak vysokou cenou jako mír 8. května roku 1945," zaznělo mimo jiné v projevu. Celý proslov si můžete přečíst níže.

Oslavy Dne vítězství začaly v 8:30 v Panské ulici u pamětní desky posledních obětí 2. světové války v našem městě. K vyhasnutí pěti lidských životů – čtyř mužů a jedné ženy došlo 5. května 1945 v době, kdy o porážce nacismu nepanují žádné pochyby. Panskou ulicí přenášel směrem ke Klášterské ulici mladý student Jan Cirhan na každém rameni několik pušek. Skupina německých vojáků se dožadovala jejich vydání, znenadání došlo k roztržce, nekontrolovaným výstřelům. Po šarvátce zůstalo ležet na ulici pět mrtvých. Další zastavení proběhlo u památníku letců na nábřeží Ladislava Stehny, kde pronesl projev předseda Klubu historie letectví Jindřichův Hradec Vladislav Burian, který připomněl zásluhy českých letců v bojích během 2. světové války. Třetím pietním místem byl rodný dům Františka Peltána ve Zbuzanech, kde u pamětní desky promluvil Petr Pokovba z Československé obce legionářské - jednoty bratra Stanislava Berana. František Peltán byl účastník československého protinacistického odboje, spolupracoval jako radiotelegrafista s odbojovou skupinou Tři králové. Hlavní pietní akt začal v 9:45 u památníku v Mertových sadech za zpěvu Pěveckého sboru Smetana. Poté pronesl projev starosta Jindřichova Hradce Jan Mlčák a vše zakončil zpěvem české národní hymny opět Pěvecký sbor Smetana. Poslední část oslav proběhla na městském hřbitově, kde u hrobu Rudoarmějců promluvil velitel 44. lehkého motorizovaného praporu podplukovníka Jakub Kábele. Dalším zastavením byl hrob Jana Cirhana, o kterém byla řeč už v Panské ulici, zde promluvil Stanislav Mrvka z místní Československé obce legionářské. Poslední krátké zastavení pak proběhlo u hrobu Rudolfa Zimy, který byl vojenský letec z povolání, zúčastnil se již leteckých bojů ve Francii, pak bojoval v řadách 310. stíhací perutě RAF ve Velké Británii. Od června 1941 do konce války byl leteckým instruktorem a sloužil ve výcvikových střediscích v Anglii a v Kanadě. Jeho osud připomněl Vladislav Burian z Klubu historie letectví Jindřichův Hradec. 

Akci pořádalo město Jindřichův Hradec ve spolupráci se 44. lehkým motorizovaným praporem, Klubem historie letectví, Československou obcí legionářskou – Jednotou bratra Stanislava Berana, Klubem výsadkových veteránů při 44. lehkém motorizovaném praporu a Pěveckým sborem Smetana.

Eliška Čermáková

Projev starosty Jindřichova Hradce Jana Mlčáka při příležitosti oslav Dne vítězství 8. května 2022

Vážené dámy, vážení pánové, chrabří příslušníci ozbrojených složek a záchranných sborů, ctění členové kulturních a zájmových sdružení, milí hosté,

na tomto místě se tradičně scházíme při oslavách státních svátků, abychom si připomněli významné milníky v novodobé historii naší země a uctili památku aktérů těchto zlomových momentů. Všem dějinným okamžikům, u jejichž výročí se tu pravidelně setkáváme, předcházel válečný konflikt na mysli mám bitvu u Zborova a padlé vojáky jindřichohradeckého 75. pěšího pluku.

Dnes, 8. května 2022, slavíme Den vítězství, konec II. světové války v Evropě, kde naprostá většina bojů utichla právě před 77 lety. Všichni, jak tu dnes stojíme, vnímáme, že válka se do Evropy vrátila po dlouhých desetiletích v plné razanci. Její dopady na naše životy pociťujeme v těchto týdnech a měsících především po stránce ekonomické. Otřesné válečné zločiny zatím sledujeme skrze média a další komunikační kanály, nicméně osobní svědectví a prožitky válečných hrůz přinášejí do našich domovů statisíce válečných uprchlíků. Náš domov se stává i jejich domovem – možná dočasným, možná trvalým. V této podobě jsme s válkou nyní konfrontování. Tato válka, je nám nejen geograficky, ale také z hlediska geopolitických dopadů ze všech konfliktů, které se za oněch posledních 77 let odehrály, nejblíže.

Chtělo by se mi říci, že historii si připomínáme, abychom nezapomněli a zároveň se z ní ponaučili. Bohužel, je to však sama historie, která nám lidem, nepravidelně, avšak setrvale připomíná, že jsme v tomto směru nepoučitelní. Právě proto mi dovolte malý historický návrat.

Během roku 1945 dospělo soukolí lidských dějin k porážce fašismu a jeho nejrůznějších odnoží. Díky nezměrným lidským ztrátám, nasazení ohromné vojenské síly, ekonomického i vědeckého potenciálu multinárodní antihitlerovské koalice zvítězili tehdejší spojenci na poli válečném a díky tomu také v rovině společensko-kulturní. Na osvobozených územích tak mohli vítězové prosazovat a interpretovat takové hodnoty, jakými jsou svoboda, demokracie, lidská důstojnost. A právě odlišné chápání těchto hodnot způsobilo už na samém konci II. sv. války rozpad koalice. Vzniklá trhlina se vinula jako zlom mezi dvěma světy, východem a západem, po dalších čtyřicet let. Většina z nás měla zato, že koncem studené války v roce 1989 došlo k zasypání zákopů. Jen prozíravější menšina byla jiného názoru a zejména v poslední dekádě nabýval varovný hlas na síle.

Za jaké hodnoty bojovali vítězové II. sv. války, za co položili život miliony obyčejných vojáků, příslušníci odboje a další civilisté? Porazit obludný rozpínající se režim, dopouštějící se nespočtu zločinů proti lidskosti, genocidy, jejímž mementem navždy zůstanou plynové komory koncentračních táborů. Žádný život, který ve jménu porážky nacismu vyhasl, nevyhasl zbytečně.

Jaké hodnoty se po roce 1945 prosadily ve státech osvobozených Rudou armádou? Vláda jedné strany s vůdčí rolí ve společnosti, centrální hospodářství, kult osobnosti, potlačování lidských práv, neúcta k lidskému životu, politické procesy, pracovní koncentrační tábory. To vše pod taktovkou Josifa Stalina, k němuž samotnému jakožto i celému období jeho vlády vzhlíží vedení dnešního Putinovského Ruska se vším respektem. Tento pohled jako jediný správný dokonce ošetřilo zákonnými normami a mezi obyčejnými Rusy utužuje díky své propagandě. Ano, i to je odkaz vítězství nad nacismem, který přetrval do dnešních dnů – v Rusku.

Ve světle těchto skutečností je patrné, že průrva mezi hodnotovými světy jednotlivých vítězů II. sv. války nezanikla, a naopak se v těchto týdnech a měsících rozšiřuje jako mohutné zemětřesení. V epicentru zemětřesení se nachází dnešní Ukrajina. Je v našem bytostném zájmu zamezit rozšiřování zlomu, rozšiřování pokřiveného světa dle představ kremelského vedení.

Vím, že nemůžeme ve věku jaderných zbraní činit striktní srovnání mezi Putinovým Ruskem roku 2014 nebo 2022 a Hitlerovským Německem v roce 1936 a 1938 nebo snad už 1939? Jisté ponaučení je však přesto patrné. Hrubému vulgárnímu zlu, které rozumí jenom síle, není možné donekonečna ustupovat. O tom nás dějiny II. sv. války poučily. Jde o to, co si z takového ponaučení vzít, jak konkrétně s ním v dnešních dnech naložit.

Nikdy v nedávné minulosti nebyl tak naléhavý apel na mír jako v těchto dnech.  A tak vyslovuji nahlas přání, ať se mír do Evropy rychle vrátí, ať to není mír, který bude vykoupen tak vysokou cenou jako mír 8. května roku 1945.