Tak nám drazí čtenáři svatá Anna dle pranostik přinesla nejen chladná rána, ale též nám zvěstovala, že se nám letošní léto přehouplo do poslední třetiny. A blížící se konec léta nám připomínají i krásně červené ozdoby, které se objevují kolem kdejaké silničky, polní cesty či rybníků, kterých je kolem Milevska požehnaně – jeřabiny.

A teď něco málo k těm jeřabinám: Rostou na Jeřábech (Sorbus) a lidé v minulosti věřili, že mají kouzelnou moc. Navlékali si je na červené nitě a používali jako ochranné návazy. Jeřabiny slouží jako významná potrava pro lesní ptactvo, které bylo v lidových představách ztotožňováno s dušemi předků. Hojnost plodů pak přímo vybízí ke spojování celého stromu s plodností a ochranou. Stejně jako bílé květy Jeřábu jsou i červené jeřabiny léčivé a dají se použít při potížích s močovými či dýchacími cestami. Nejčastěji se z nich připravuje odvar, výluh či marmeláda (jeřabiny podporují trávení), ale je možné je využít i při přípravě vlastního bylinného piva. A víte, že se červené jeřabiny se dělí na dva druhy – totiž jedlé a nejedlé a poznáme je podle jejich listů. Jeřabiny jedlé mají ozubené jen polovinu listů, druhá polovina listů je hladká a lze je zavařovat jako brusinky (t.j. omýt, zalít teplým cukerným roztokem, zavíčkovat a pak zavařit v páře). Jeřabiny nejedlé mají listy ozubené celé. Sice jsou nejedlé, ale nejsou jedovaté. Jsou jen tvrdé a trpké a pokud je budete chtít zavařit, tak je musíte před nasypáním do sklenic uvařit. Ale stejně jsou nejhezčí volně rostoucí v přírodě. Tak zkuste vypnout televizi, nechat doma mobil a špatnou náladu, obout si pohodlné botky a vydejte se za tou červenou krásou – a věřte mi, že toho krásného je tam mnohem víc než jen ty jeřabiny.

Karel Kafka