Ve čtvrtek 28. října, v den státního svátku, proběhla v Jindřichově Hradci tradiční vzpomínková akce. Vznik samostatného československého státu jsme si připomněli hned na třech místech. Nejprve u Památníku letců na nábřeží Ladislava Stehny, poté u pomníku plukovníka Švece u Švecovy koleje a hlavní pietní akt proběhl u památníku v Mertových sadech.


U památníku v Mertových sadech pronesl projev starosta města Jan Mlčák a slavnostní chvíli doplnil svým zpěvem Pěvěcký sbor Smetana.

Při příležitosti oslav 103. výročí vzniku Československa předali zástupci Československé obce legionářské starostovi Janu Mlčákovi pamětní medaili pro město Jindřichův Hradec za dlouhodobou vynikající podporu činnosti Československé obce legionářské.

Oslavy státního svátku 28. října spolu s městem Jindřichův Hradec pořádá 44. lehký motorizovaný prapor, Československá obec legionářská - Jednota bratra Stanislava Berana, Klub historie letectví Jindřichův Hradec a Klub výsadkových veteránů při 44. lehkém motorizovaném praporu v Jindřichově Hradci. 


Projev starosty Jindřichova Hradce Jana Mlčáka při příležitosti 103. výročí vzniku samostatného československého státu:

Vážené dámy, vážení pánové, chrabří příslušníci ozbrojených složek a záchranných sborů, ctění členové kulturních a zájmových sdružení, milí hosté,

jako každý rok, prožíváme v těchto týdnech typické podzimní období, kdy spousta z nás vnímá žluto oranžovo hnědé až rudé tóny padajícího listí. Barevné výjevy přírody ukládající se k zimnímu odpočinku se nám vyjevují přirozeně i zde v Mertových sadech, kde se pravidelně scházíme, abychom si připomněli 28. říjen 1918, den vzniku Československa. Státní svátek Dne vzniku samostatného československého státu představuje každoročně ideální příležitost k ohlédnutí jak do minulosti, tak k zamyšlení nad budoucností. Říjnový státní svátek nám dává šanci pospojovat perspektivou dnešního dne. Jaký pohled se tedy nám nejen občanům, ale všem obyvatelům České republiky, přímého potomka masarykovského prvorepublikového Československa, nabízí?

Vidím překotný průběh dějin 20 st., kdy náš stát okusil demokracii stojící na jasných základech humanismu, garantovanou autoritou Tomáše Garruige Masaryka, následně zakusil nesmírné příkoří nejprve hnědé a pak rudé totality, aby se ocitl v bujarých 90. letech, které po sobě zanechaly nejrůznější chutě právě skončeného večírku – od těch sladkých, až po ty hořké.

Citová vazba velké části našich spoluobčanů k dnešnímu státnímu zřízení je značně vlažná, až negativistická, minimálně ve srovnání s celkovým prvorepublikovým ovzduším. Tomu bezesporu přispívá i kultura vystupování a hodnotové nastavení naší politické reprezentace v uplynulých letech i celých dekádách. Na druhou stranu, jací občané, tací politikové, reprezentace bývá často zrcadlem většinové společnosti. V tomto ohledu dnešní Česká republika za meziválečným Československem značně pokulhává.

Pro významnou část dnešní společnosti představuje jednu z nejzákladnějších hodnot ukojení konzumní spotřeby. Vůbec špatně si v tomto směru nevede naše společnost jak ve srovnání s obyvateli naprosté většiny zemí dnešního světa, tak v komparaci s vlastními předchozími dějinnými etapami. Nákupní koše jsou zkrátka plné! Je to ale dostačující?

Ano jistá část občanského a na něj napojeného politického spektra se ohání vlastenectvím a národními zájmy. Při hlubším rozboru je však zřejmé, že se mnohdy jedná o postoje založené na jednoduchých heslech, bez hlubších znalostí nejen dějin 20. století, ale třeba i ekonomických vztahů v dnešním globalizovaném světě. Domnívám se, že nejen ony plné nákupní koše jsou výsledkem provázání naší ekonomiky na jednotný evropský trh. Jako první by ekonomicky pocítili zpřetrhání těchto vazeb, právě tito tzv. vlastenci, ohánějící se národní suverenitou a soběstačností.

Přes složité právní prostředí, neefektivní státní správu a tisíce dalších ale, o kterých jsem se již zmínil, mám za to, že z hlediska materiálního naše společnost nestrádá. Chybí ji však jednotící prvek, definice vlastní identity v dnešním propojeném světě, vize dalšího vývoje, za kterou však nelze z objektivních i subjektivních důvodů považovat návrat a zakonzervování do vývojového stádia před příchodem globalizace. Z tohoto hlediska měli naši předchůdci před 103 lety vcelku jasno. Po takřka 400 letech stálo české etnikum konečně znovu na počátku vlastní státní suverenity a jejího dalšího rozvoje. Vize tedy byla k mání a byla naplňována. Bohužel za pouhých 20 let bylo po všem a to mj. díky rozpadu mezinárodních vazeb a bezpečnostních garancí.

Ty jsou dnes snad alespoň natolik pevné, aby zaručily prostor i pro další rozvoj. K definování takového rozvoje a jeho následného naplnění je však zapotřebí vzdělané, kulturně vyspělé společnosti, kterou tvoříme my všichni, jednotlivci. Bohužel jsem však při pročítání volebních programů pro právě skončené volby žádnou takovou vizi, natož pak jejího nositele, nepostřehl. Stávající politické strany ani občanská společnost v současné době negenerují žádné výrazné vizionáře, osobnosti, jakou byl např. Tomáš Garrigue Masaryk. K státnímu svátku Dne vzniku samostatného československého státu tak přeji naší republice vizi nebo vize, které by vedle plných nákupních košů naplnily i ducha národní identity, schopné důstojného spolubytí v dnešním světě bez hranic.

Město Jindřichův Hradec